Hrát gaye se hercům vyplácí. Jak se z „morální pohromy“ stala jistá vstupenka ke slávě?
Z nevýhody podmínka?
Jak by se Everett cítil teď, v roce 2024, kdy se rýsuje možnost, že cesta k herecké slávě nevyhnutelně vede i přes gay role? Vlastně by se to skoro dalo brát jako podmínka. A pokud hrajete ve filmu Luca Guadagnina, nebo se k navíc ještě stanete ambassadorem Loewe, nasbíráte další plusové body.
Timothée Chalamet, Paul Mescal, Josh O'Connor, Jacob Elordi, Barry Keoghan, Mike Faist, Ncuti Gatwa, Nicholas Galitzine, Kit Connor – mám jmenovat další? Jistě, našly by se výjimky z tohoto pravidla – Theo James, Glen Powell, Harris Dickinson – ale v tuto chvíli nikdo nemůže popřít, že queer role reálně může sloužit jako odrazový můstek ke slávě.
A začíná to platit i poro herečky. Vezměte si obsazení Ayo Edebiri a Rachel Sennott do filmu Holky bez zábran. Nebo Margaret Qualley, jež odstartovala svůj veleúspěšný rok 2024 lesbickou kriminální komedií Panenky na útěku, popřípadě průlomovou roli Nicole Coughlan, která v seriálu Holky z Derry ztvárnila lesbu malého vzrůstu Claire.
Dřívější obrázek gayů? Morální pohroma
Nebylo tomu tak vždy, jak konstatuje Jack King, filmový recenzent, který pravidelně přispívá do magazínu GQ. „Myslím, že je fér říct, že než přišla 90. léta, queer kinematografie vůbec neexistovala – a ani v amerických mainstreamových filmech nebyly queer role nijak zvlášť výrazné.“ Pokud se gayové v této éře ve filmu objevili, „[byli] obvykle zobrazováni jako morální pohroma,“ dodává. Jako příklad King uvádí film Na lovu (v originále Cruising) z roku 1980, v němž Al Pacino hraje policistu, který se v utajení pohybuje na newyorské gay BDSM scéně před příchodem HIV. „[Na lovu] to explicitně vyjádřil tím, že minimálně z jedné gay postavy udělal krvežíznivého sériového vraha,“ říká.
Zlomová Philadelphia
V roce 1993 se objevila Philadelphia. Tom Hanks, americká vycházející hvězda, která mířila přímo na hollywoodský chodník slávy, se ujal role gay právníka s HIV, kterého jeho advokátní kancelář neprávem propustí. Z filmu se stal kasovní trhák a Hanksovi tato role vynesla jeho prvního Oscara.
To odstartovalo trend herců, kteří se ujímají rolí gayů a za svou „odvahu“ sklízejí bohaté odměny (a taky ocenění). „[Philadelphia] dala homosexualitě výrazně lidskou tvář v podobě oblíbeného amerického táty, tehdy spíše bratra, Toma Hankse, v době, kdy queer lidé z velké části zůstávali společensky malomocnými,“ komentuje King. Dodává také, že je těžké si představit „Zkrocenou horu bez Philadelphie, film Milk bez Zhrocené hory a tak dále.“
Zdroj: Giphy
Gay hrdina? Radši historickou postavu
Sbírání cen za role gayů ale nemohlo trvat dlouho, takže nakonec tenhle pramen vyschnul. Stačí se podívat do roku 2018, kdy byl Timothée Chalamet nominován na nejlepšího herce díky filmu Dej mi své jméno, přičemž šance vypadaly poměrně příznivě, nakonec ale prohrál s Garym Oldmanem hrajícím nejvíc heterosexuálního muže, jaký kdy žil (Winstona Churchilla) ve snímku Nejtemnější hodina. Role, na které se ceny jen lepily, se od gayů přesunuly k historickým postavám.
Naštěstí pro Chalameta, jeho kariéru to nijak nepoznamenalo. Ve věkové kategorii do 30 let je tento osmadvacetiletý herec pravděpodobně nejúspěšnějším na světě a sláva filmu Dej mi své jméno mu pomohla dostat se do produkce Luca Guadagnina, která nastartovala kariéru mnoha dalších představitelů hlavních rolí. Další na řadě má být Drew Starkey coby hrdina, kterým je posedlý Daniel Craig ve filmu Queer, jenž se dostane do kin letos v listopadu.
Nařčení z queerbaitingu
Nezapomínejme však, o čem Rupert Everett doopravdy mluvil. Nešlo o to, zda herci mohou uspět, když ztvárňují role gayů – i když i to zjevně něco znamená – ale o to, jestli mohou kariérně skórovat, když jsou otevřeně vyoutovaní v reálném životě.
Ze všech úspěšných „hraných gayů“, které jsme vyjmenovali ve třetím odstavci tohoto článku, je sedm z jedenácti buď identifikuje jako heterosexuální, nebo se ke své sexualitě otevřeně nehlásí. (Za zmínku stojí i to, že téměř všichni zmínění herci jsou zároveň běloši, což je nejsnazší a lety nejvíc prověřená cesta ke slávě, jaká kdy existovala.)
To může být podnětem k ostré a rozdělující debatě o tom, když gaye hrají heterosexuálové, což scénárista Russell T. Davies kdysi přirovnal k hraní černochů. A i když tento spor může usilovat o správné věci (více rolí pro homosexuální herce, širší přijetí v zábavním průmyslu), může také sám o sobě způsobit problémy. Kit Connor, který byl také zmíněn jako příklad úspěchu, byl nucen přiznat se k bisexualitě poté, co ho lidé obvinili z „queerbaitingu“ za jeho roli v seriálu Srdcerváči.
Když se Hollywood shodne s masou
„Je to ožehavá debata, která vyžaduje spoustu nuancí,“ má jasno King. „Ale stručně řečeno: herci jsou zaměstnáni proto, aby hráli, a pokud jde o sexualitu, měli by mít možnost hrát, koho chtějí, pokud k roli přistupují s patřičnou citlivostí a pochopením.“ Zdá se, že se v této věci shoduje jak Hollywood, tak i širší veřejnost, která například zhltla film Rivalové, aniž by se příliš hluboko a zběsile nořila do osobního života Joshe O'Connora nebo Mikea Faista.
A gay herci jsou odměňováni i za hraní gay rolí. Na letošních Zlatých glóbech Dan Levy žertoval, že Matt Bomer a Jonathan Bailey (přítomní na podporu nominovaného seriálu Souputníci, v němž účinkovali) „dokazují, že můžete být nominováni za to, že hrajete gaye, i když nejste heterosexuálové“.
Takže gayové se ke slávě dostávají i nadále. Možná jednou tenhle pramen vyschne, ale právě teď? Prakticky tryská.
© The Standard Ltd