„Kvůli té hrůze jsem s mámou spala až do svých patnácti let“: 16 hororů, které traumatizovaly i samotné herce
Historie filmu je plná příběhů o tom, jak režiséři a herci šli až na samou hranici svých možností, aby vytvořili věrohodný zážitek. V hororech to často znamená, že se napětí stupňuje až za únosnou mez, což někdy zanechá herce emocionálně vyčerpané a s traumaty, které si nesou i mimo plátno.
Zde je tedy 16 hororů, které byly natolik děsivé, že i samotní herci by na ně rádi zapomněli.
Psycho (1960)
Janet Leigh přiznala v jednom z rozhovorů, že po slavné scéně ve sprše, kdy byla její postava zavražděna v Batesově motelu, se přestala téměř sprchovat a začala používat jen vanu. Když se náhodou někdy při natáčení stalo, že byla k dispozici pouze sprcha, provedla zvláštní rituál – zamkla všechny dveře až na ty do koupelny, které kontrolovala po celou dobu sprchování.
Midsommar (2019)
Florence Pugh, představitelka hlavní hrdinky, říká, že se během natáčení záměrně vystavovala silným emocím, aby dokázala ztvárnit traumatizovanou postavu. To však vedlo k tomu, že si způsobila emoční újmu i v osobním životě. „Vkládala jsem si do hlavy věci, které byly čím dál horší a bezútěšnější. Myslím, že ke konci jsem pravděpodobně – rozhodně – zneužívala sama sebe, abych dosáhla takového výkonu.“ Jack Reynor a Will Poulter, její herečtí kolegové, rovněž přiznali, že trpěli nočními můrami a psychickými problémy.
Halloween (1978)
Kyle Richards, jež se zhostila hlavní role, bylo v době natáčení teprve osm let. Zatímco samotná práce ji příliš nevyděsila, ta pravá hrůza přišla až po zhlédnutí filmu v kině. Jak říká sama herečka: „Vůbec jsem netušila, co mě čeká. Když jsem to viděla poprvé celé, byl to úplně jiný film. Byla jsem opravdu vyděšená, kvůli té hrůze jsem spala s mámou až do svých 15 let.“
Posedlost (1981)
Podle režiséra Andrzeje Żuławského se Isabelle Adjani, která za svůj horečnatý výkon v jeho intenzivním lovecraftovském filmu o rozchodu získala v Cannes cenu za nejlepší herečku, pokusila po zhlédnutí finálního sestřihu o sebevraždu. V dokumentu o své kariéře z roku 2000 polský režisér řekl: „Myslím, že jsem za to zodpovědný. Byl jsem to já, kdo za to může. Když někdo hraje v mém filmu a pak prožívá něco takového, znamená to, že jsem si něčeho zásadního nevšiml.“ Sama herečka později řekla, že nikdy více by si něco takového nedovolila zopakovat.
Ptáci (1963)
Tippi Hedren tvrdí, že ji během slavné scény s útokem ptáků napadali skuteční ptáci, kteří byli vycvičeni, aby ji klovali poté, co ti mechaničtí přestali fungovat. Po natočení scény se zhroutila. V rozhovoru pro časopis Vogue v roce 2016 k tomu řekla: „Jen jsem tam seděla na podlaze, neschopná pohybu, a začala jsem vzlykat naprostým vyčerpáním. Uplynulo několik minut, než jsem vzhlédla a zjistila, že mě tam všichni nechali uprostřed té obrovské a tiché scény úplně vyčerpanou, prázdnou a samotnou.“
Dědictví (2018)
Alex Wolff, představitel hlavní role, přiznal, že natáčení pro něj bylo tak stresující, že si po jeho skončení odnesl něco jako posttraumatickou stresovou poruchu. V rozhovoru pro magazín Vice to vysvětlil: „Je těžké to výmluvně popsat. Je to prostě pocit. Nemyslím si, že můžete projít něčím takovým a nemít potom nějakou posttraumatickou stresovou poruchu. Když jsem o tom začal mluvit, všechny ty záblesky se všemi těmi znepokojivými věcmi, kterými jsem si prošel, se mi tak nějak vrátily. Nedalo mi to spát, až jsem si v tu chvíli zvykl na emocionální masochismus, kdy jsem se snažil vstřebat každý negativní pocit, který jsem mohl načerpat.“
Osvícení (1980)
Pověstné zacházení režiséra Stanleyho Kubricka se Shelley Duvall při natáčení Osvícení umocnilo její hysterický výkon, zejména poté, co byla nucena rekordních 127krát přetočit jednu scénu. Způsobilo jí to vážné vedlejší účinky, údajně byla kvůli množství pláče dehydrovaná a vypadaly jí chomáče vlasů. V knize The Complete Kubrick z roku 2000 Duvall říká: „Od května do října jsem byla opravdu na tom zdravotně špatně. Stanley na mě tlačil a popoháněl mě víc, než kdy předtím. Je to nejtěžší role, jakou jsem kdy musela hrát.“
Kvůli podmínkám při natáčení nemusela Shelley Duvall své zděšení příliš hrátFoto: Warner Bros./Se svolením
To: Kapitola druhá (2019)
James McAvoy po účinkování v pokračování filmu z roku 2017 přiznal, že výkon Billa Skarsgarda v roli Pennywise byl tak děsivý, že z něj trpěl nočními můrami. Skotský herec k tomu řekl: „Jediná, na kterou si opravdu vzpomínám, je, že ležím na boku v posteli a on byl v posteli se mnou. A on mě jemně hladil po zádech a říkal, ať se vzbudím. A já jsem jen vyděšeně předstíral, že spím. Jen jsem si říkal, že musím předstírat, že spím, že musím předstírat, že spím.“
Mlčení jehňátek (1991)
Jodie Foster byla z výkonu Anthonyho Hopkinse natolik otřesena, že se mu po dobu natáčení co nejvíce vyhýbala a odmítala s ním mimo kameru jakkoliv promluvit. Strach byl ale zřejmě oboustranný. Jak herečka vzpomíná: „Poslední den za mnou přišel. Tak nějak jsem měla slzu v oku, a říkám mu, že jsem se ho opravdu bála. A on mi odpověděl, že to on se mě bál.“
Texaský masakr motorovou pilou (1974)
Přestože je film vnímán spíše jako krvavý než hrůzostrašný, nejděsivější moment v něm ve skutečnosti nezahrnuje žádné násilí. V rozhovoru s Esquire v roce 2021 Gunnar Hansen, představitel Leatherface, řekl, že je to scéna u jídelního stolu, kde je Marilyn Burns mučena sadistickou rodinou, která se mu „vryla“ do paměti. „Myslím, že je to právě kvůli té mizérii. V tu chvíli jsme byli opravdu na pokraji psychického zhroucení. A Marilyn mi vyprávěla, jak strašné to pro ni bylo, protože byla vyděšená... jen to, že byla přivázaná k židli a pak se nad ní neustále tyčili ti muži, bylo znervózňující. Myslím, že celá ta scéna byla určitě nejintenzivnější částí filmu, a myslím, že všichni jsme v té době byli mírně nepříčetní.“
Projekt Blair Witch (1999)
To, co ze snímku udělalo jeden z nejúspěšnějších filmů roku 1999, byla především nefalšovaná panika a pocit beznaděje, které se hercům podařilo zprostředkovat. Podle režisérů Danie Myricka a Eduarda Sancheze byl strach herců opravdový. Kromě toho, že se herci skutečně ztratili v lese, byli Myrickem a Sanchezem pronásledováni, což zašlo tak daleko, že jim v noci neváhali třást stany a budit je. V jedné scéně je slyšet, jak Heather Donahue, hlavní herečka, křičí „Co to kur*** je?“ na něco mimo kameru. Nevěděla, že to je umělecký režisér Ricardo Moreno, který pobíhá vedle herců v bílých dlouhých kalhotách a bílých punčocháčích přes hlavu.
Vetřelec (1979)
Ridley Scott záměrně neřekl hercům, co se stane během slavné scény, kdy se mimozemšťan proklube z hrudi Johna Hurta. Veronica Cartwright byla natolik šokována, že omdlela, když jí do obličeje začala stříkat krev. Pro časopis Empire k tomu řekla: „Měli zapnuté čtyři kamery. Koukali jsme, jak ta věc začíná vylézat ven, tak nás to všechny vtáhlo, naklonili jsme se dopředu, abychom se na to podívali. Pak najednou střih, museli upravit Johnovo tričko, protože se nechtělo protrhnout. Začalo se natáčet znovu, opět jsme se nakláněli dopředu a najednou všechna ta krev vystříkla ven. Řeknu vám, nikdo z nás to nečekal.“
Suspiria (2018)
Dakota Johnson se po natáčení přiznala, že potřebovala terapii. Působení v tak temném a psychicky náročném projektu na ní zanechalo emocionální stopy, které musela řešit i po skončení natáčení. „Když pracujete s temným námětem, může to ve vás někdy zůstat. A když si pak o tom s někým opravdu hezky popovídáte, je to opravdu příjemný způsob, jak se od projektu posunout dál,“ řekla v jednom z rozhovorů.
Mučedníci (2008)
Jde o zvrácený a brutálně násilný francouzský film o pomstě, který při své premiéře v Cannes vyvolal protesty. V rozhovoru jedna z hvězd filmu Mylène Jampanoï řekla, že kvůli intenzitě filmu se každý večer vracela do svého pokoje a plakala. „Všechny mé scény jsou násilné. Když jsem si vybrala tento film, můj agent mi řekl, že to možná není dobrá volba pro začínající herečku, že bych měla začít s komedií. Ale scénář byl úžasný, opravdu úžasný. Věděla jsem, že to bude film, který budou lidé buď milovat, nebo nenávidět.“
Poltergeist (1982)
JoBeth Williams, která ve filmu hraje matku, se dokázala díky natáčení vyděsit i u sebe doma V roce 2014 během AMA session na Redditu to vysvětlila: „Protože jsme se měli tolik bát, myslím, že nervy všech byly přecitlivělé. Tehdy jsem ještě nebydlela v Los Angeles, ale v pronajatém bytě, a začala jsem si všímat, že každý večer, když jsem se vracela vyčerpaná domů z natáčení, byly obrazy na stěnách nakřivo. A já je narovnávala. A druhý den jsem přišla a obrazy byly zase nakřivo. Takže mě to vždycky trochu znervózňovalo. Ale nakonec jsem si uvědomila, že se to děje kvůli tomu, že když jsem silně na zabouchla dveře při odchodu, obrazy se prostě posunuly.“
The Amityville Horror (2005)
Obvyklá veselá povaha Ryana Reynoldse byla při natáčení podrobena těžké zkoušce. Nejenže jezero poblíž domu, kde se natáčelo, vyplavilo tělo mrtvého rybáře, ale Reynolds také tvrdil, že se hercům a štábu začaly v noci dít podivné věci. Jak řekl kanadský herec MovieWebu: „Myslím, že spousta lidí si to vymýšlí, aby prodali svůj film, ale děly se tam divné věci. Spousta členů štábu se budila ve 3:15 ráno, kdy se v domě pokaždé odehrávala všechna ta zvěrstva. Myslím si ale, že to bylo podvědomé. Člověk si přečte scénář a najednou se probudí ve 3:15 ráno.“
