Blíží se Queer Eye. Pestrý festival, kde můžete tančit, besedovat, skládat hudbu, trénovat sebeobranu… Nebo klidně jen ležet!
Jak byste popsala atmosféru festivalu někomu, kdo na akci nikdy nebyl?
Queer Eye je hodně ženský festival, ale zvaní jsou všichni. Nemusíte se ničeho bát, panuje tu uvolněná, přátelská atmosféra. Jde nám spíš o to podpořit performerky, které běžně nedostávají prostor na hlavních stagích. A neplatí to jen pro ženy, ale také pro nebinární lidi a obecně pro kohokoli, kdo podporuje vizibilitu umělců, kteří nejsou v mainstreamu vidět. Festival navíc organizují tři ženy, letos konkrétně absolventka antropologie Jolana Hošková, designérka Anny Cherenshchyková a já.
Odkud se vzal impuls založit Queer Eye? Oslovila vás nějaká podobná zahraniční akce?
Nic konkrétního nás neinspirovalo, ale byly jsme trochu v opozici ke komercionalizaci a hlučnosti pridů, které jsme viděly v zahraničí. Chtěly jsme festival, který bude komornější, více alternativní. Kde nebude rozhodovat sláva ani počet followerů, ale spíš talent. Když nám někdo připadal opravdu dobrý, tak jsme ho pozvaly, aby poznal/a i další umělce.
Vnímáte, že to mají ženy a queer lidé v hudebním světě těžší? Že se potřebují semknout?
Když se podíváme, kolik je ve světě hudebních producentek, tak pouhá 4 %, a na hudebních pódiích vystupuje ve střední Evropě jen přibližně 19 % žen. A to platí i v Německu. Přitom hudebnic a skladatelek máme dost! Často jde o systémový problém, kdy si „mocní lidé“, kteří vedou rádia, televize a festivaly, mezi sebou přihrávají zakázky – pak není jednoduché dostat do tohoto „kolečka“ někoho nového, zvlášť když to je žena. Spoustě interpretek také někdo chce radit, jak mají svoji hudbu předělat, aby se proslavily, a ony z ní potom necítí svoji tvorbu. Viditelnost žen zkrátka pořád není taková, jaká by měla být – a totéž platí i pro queer lidi nebo pro umělce na genderovém spektru. Klidně mohou být i heterosexuálové, jen netradiční – a také nedostanou prostor. A to právě chceme změnit.
Co z letošního programu byste doporučila začínajícím talentům, které se chtějí něco přiučit?
Pokud mluví anglicky, tak v 17 hodin začne workshop „Gender and Music“ od Anny Gross z Berlína. Dozví se, jak podle statistik vypadá prezentace hudebnic ve střední Evropě, a co mají ženy a genderově rozmanití lidé udělat, aby to změnili – jak svoji hudbu propagovat, které alternativní kanály využít nebo jak fungují streamovací platformy. Bude to interaktivní program, kde lidé pracují společně ve skupinkách, takže je to určitě i šance někoho zajímavého potkat.
Je pravda, že festival funguje i jako networking, protože na každém ročníku vznikají nové umělecké spolupráce?
Určitě! Třeba roce 2013 u nás vystupovala zpěvačka Katarzia – a nedávno jsme s ní, s Tonyou Graves a s AIKO vytvořily písničku Propojený v reakci na vraždu Matúše a Juraje. Věděly jsme, že Katarzia podporuje LGBT+ komunitu a že je Slovenka, takže se jí ta událost dotýkala dvakrát. Na Queer Eye chodí i spousta filmařek z FAMU a vím, že se díky festivalu propojily s hudebníky. Totéž platí i pro grafické designérky.
Co dalšího pro hudební nadšence chystáte?
Třeba workshop o sebevyjádření, kde bude Amelie Siba sdílet, jak píše hudební texty, jak se snaží dostat ke své identitě a k hluboko uloženým emocím. Amelie hezky ukazuje, že proniknout přes všechny vrstvy až ke svému nejvnitřnějšímu já dá práci. Kdo bude chtít, může si psaní textů vyzkoušet přímo na místě. Od 20 hodin potom hezky naváže Never Sol, která na svém počítači a synthech ukáže, jak sama skládá hudbu. To ocení hlavně ti, kdo už třeba mají nějaké hudební texty, nebo řeší, jak převést písničku z akustické formy do elektronické.
Všimla jsem si, že nabízíte i možnost užít si program vleže. Jak to jde dohromady s koncerty a večerní party?
Experimentální prostor NoD je velký, kromě divadla máme pronajaté ještě dvě další místnosti. V jedné chystáme relaxační Music Lounge, zejména pro lidi, kteří přijdou už odpoledne, unavení z práce – sice mají ještě energii něco vstřebávat, ale zároveň chtějí odpočívat. Budeme pro ně mít k dispozici jógamatky, beanbagy a fatboye, takže se můžou natáhnout, dát si sluchátka a sledovat hudební videa, popřípadě se podívat na workshopy nebo si s Hannou Pekhart Cukrovou zkusit jógové dýchání a relaxaci. Z hudby jsme se do Music Lounge snažili vybrat to nejzajímavější, co se na queer scéně událo za poslední dva roky – po skončení Queer Eye plánujeme dát i speciální playlist na Spotify. Kdo má naopak náladu pařit, může přijít až večer – po 20. hodině začnou koncerty, letos budou více electro/hiphopové a rockovější – nebo si později zatancovat na berlínské electro/melodic techno.
V programu nechybí ani debata o duševní pohodě nebo kurz sebeobrany. Vycítily jste, že procházíme složitější dobou, která si takou osvětu vyloženě žádá?
Přesně tak. Od ledna jsme díky financování z EEA a Norských fondů jakožto Jiný Pohled z.s. prováděli sociologický průzkum situace slovenských a ukrajinských queer imigrantů, kteří v naší zemi žijí. Srovnávali jsme, jak se jim daří i oproti českému queer obyvatelstvu, a jasně z toho vyšlo, že se o nějakém well-beingu moc nedá mluvit. Podle posledního průzkumu Andrey Stašek 24 % českých LGBT+ lidí trpí depresemi. U slovenské queer komunity žijící v Čechách navíc přes 50 % lidí trápí časté pocity osamělosti, 20 % často nebo neustále vnímá, že život nemá smysl. Mezi ukrajinskými imigranty, jak jsme zjistili v rámci projektu Well-being of immigrants with a minority background (EEA/Norské fondy), zase vykazují vážné psychické problémy nebinární a trans lidé, zvláště pokud žijí izolovaně.
To jsou skutečně velmi smutná čísla… Souvisí ten pocit osamocenosti i se zábranami projít coming outem?
U obou skupin imigrantů se ukázalo, že skrývají svou queer identitu více než Češi, a je tím pádem těžší je najít nebo jim pomoci. I tak ale má podle průzkumu smysl, aby je (nejen) queer komunity, jedinci a kolektivy zvali na akce. Výsledky výzkumu nás šokovaly, i proto jsme si letos pozvaly psychology, sociology a antropology. V rámci debaty promluví třeba Michal Pitoňák z Národního ústavu duševního zdraví nebo Andrea Stašek, která dělala velký výzkum o well-beingu české queer komunity a s námi (Jiný Pohled z.s.) i výzkum o imigrantech. A nepůjde jen o popis aktuální situace – budou také radit, jak se vypořádat s nespavostí nebo s pocitem izolovanosti a kam se případně obrátit.
Když se ohlédnete za celou historií Queer Eye, kam se festival od roku 2011 posunul?
Z počátku se lidé dost báli mluvit o některých tématech. Pamatuji si, že když jsme dělali panel o trans lidech, bylo těžké někoho přesvědčit, ať vystoupí a mluví o své intimní zkušenosti. Transgender problematika se v médiích neřešila, byla neprobádaná, tabuizovaná. Hodně jsme se posunuli v tom, jak mluvíme o vlastní identitě, spousta lidí se dnes identifikuje někde na genderovém spektru a atmosféra je celkově otevřenější.
V programu festivalu figuruje i jakási tajná hostka, která se má stát novou queer ikonou české scény. Můžete nám na závěr naznačit, na koho se máme připravit?
Zkuste se podívat na facebookovou soutěž festivalu Queer Eye o vstupenky – uvidíte tam výběr ze sedmi účinkujících, jedna z nich to bude. Ale doporučuji vám hledat mezi nimi nějakou, kterou byste vůbec netipovali. Soudě podle reakcí tam teď sice jedna působí jako favoritka, ale ta se nám shodou okolností ozvala, že také přijde zazpívat jednu písničku. Takže vlastně budeme mít dvě hostky! Jméno hlavní tajné hostky zveřejníme až pár hodin před začátkem festivalu. Výherci si mohou vyzvednout vstupenky přímo v NoD. Plánujeme jich rozdat spoustu!
