Potřebují LGBT lidé opět svoji hymnu? Nově nahraná revoluční píseň ze 70. let připomíná, že boj za rovná práva zdaleka nekončí
Od počátku 20. století prošla Evropa složitým vývojem v oblasti práv LGBT lidí, který odrážel širší změny ve společnosti a politice. Prvním významným krokem v tomto procesu byl vznik vědecko-humanitárního výboru v Německu v roce 1897, který usiloval o dekriminalizaci homosexuality a zlepšení postavení homosexuálů ve společnosti. Tento raný aktivismus, i když ve své době neúspěšný, položil základy moderního hnutí za práva celé LGBTQ+ komunity.
Po druhé světové válce a v 60. letech 20. století došlo k dalším významným změnám. V roce 1967 byla ve Velké Británii částečně dekriminalizována homosexualita, což bylo velkým krokem vpřed, ale přesto nedostatečné. V 70. letech, kdy se hnutí za gay práva začalo více organizovat, se rozšířil vliv politické organizace Gay Liberation Front (GLF). Ta byla založena v New Yorku v roce 1969, krátce po Stonewallských nepokojích. GLF nicméně nebyla jen o právech LGBT osob, ale také o širší společenské revoluci.
Její členové se stavěli proti válce ve Vietnamu, rasismu, sexismu a dalším formám útlaku. GLF propagovala politiku „gay pride“ (gay hrdost), která měla posílit sebevědomí LGBT osob a bojovat proti hanbě spojené s homosexualitou. Skupina pořádala demonstrace, protesty a veřejné akce na podporu rovnosti a proti homofobním zákonům a praktikám.
Na evropském kontinentě se objevily další podobné iniciativy, jako první pride pochody v Německu a Francii, a vznikaly další organizace usilující o právní uznání a ochranu LGBT lidí.
V průběhu desetiletí měnily pohledy společnosti na queer komunitu nejen politické a sociální tlaky, ale také významné popkulturní osobnosti a uskupení, které svým veřejným vystupováním rozbíjeli předsudky a přispívali k větší viditelnosti LGBT komunity. Popkultura se tak stala klíčovým nástrojem pro šíření osvěty a normalizace LGBTQ+ života, a to jak v Evropě, tak po celém světě.
V tomto bouřlivém kontextu změn a kulturního vlivu se v roce 1972 v Británii zrodila píseň „A Gay Song“ od kapely Everyone Involved, kterou založili Michael Klein a Alan Wakeman. Tato píseň byla revoluční nejen v Británii, ale měla i globální dopad. Její text, který začíná slovy „poslouchej mě, sestro, a každý bratře též, tato píseň obsahuje poselství a možná se týká i vás... v každém je dnes kousek gaye“, byl v té době odvážný a otevřeně oslavoval gay identitu. Píseň se stala prvním LGBTQ+ protestním hitem nahraným na vinyl, což ji zařadilo mezi důležité kulturní milníky. Její melodie a sdělení rezonovaly s lidmi, kteří se potýkali s předsudky a diskriminací, a stala se proto jakousi hymnou pro celou LGBTQ+ komunitu, jež měla schopnost sjednotit a inspirovat dílčí komunity na celém světě. A tento hit se nyní v roce 2024 vrací zpět na scénu.
Píseň byla totiž znovu nahrána původními členy kapely jako součást výstavy londýnského umělce a kurátora Iana Gilese, který se zaměřuje na společensky angažované umění, často s důrazem na LGBTQ+ komunitu a otázky queer identity. Tento nový záznam a dokonce i film dokumentující jeho nahrávání v londýnských studiích RAK ukazují, jak důležité je uchovávat v paměti a oslavovat podobné historické milníky. „Bylo to kouzelné, jako by se nikdy nerozešli,“ vzpomíná Giles na setkání kapely.
Giles dodává: „Doufám, že malé platformy, které mám, pomohou udržet aktivní oheň kolem práv LGBT lidí, protože nikdy nevíme, kdy vlk opět zaklepe na dveře“.