Je Anya Taylor-Joy a její Furiosa trans alegorií na moderní společnost? Aneb kultovní série Mad Max pokračuje ve své queer tradici
Snímek Mad Max: Fury Road z roku 2015 sleduje Toma Hardyho jako vzteklého obyvatele pustiny, který se spojuje s Imperátorkou Furiosou, aby porazili hlavního záporáka a osvobodili jeho manželku z otroctví.
Aktuální film Furiosa se odehrává mnoho let před těmito událostmi a v hlavní roli se představí hvězda seriálu Peaky Blinders či filmu Dámský gambit – Anya Taylor-Joy. Ačkoliv je franšíza plná hypermaskulinních válečníků, výbuchů a honiček, i nejnovější díl staví na historii franšízy, která je plná queer momentů i postav.
Je Mad Max queer franšíza?
Abychom si tuto otázku dokázali zodpovědět, musíme se podívat krátce do minulosti této série.
Už povrchní pohled na první dva filmy, tedy Mad Max z roku 1979 a Mad Max 2: Bojovník silnic z roku 1981, ukazují, že příběh nikdy nebyl zcela „straight“, ačkoliv tamní pohled na homosexuály není úplně příznivý. V původním filmu se Max postaví Lordu Toecutterovi a jeho extravagantní bandě, která je jasně naznačena jako homosexuální a sexuálně deviantní, čímž představuje pád australské společnosti.
Toecutter sám zmiňuje mladšího člena posádky a jeho „sladká, sladká ústa“ a zasune hlaveň pistole právě do jeho úst. Je zde také scéna, ve které banda sexuálně napadá muže mimo obrazovku.
Záporák v druhém dílu, The Humungus, vypadá zase jako postapokalyptický go-go tanečník inspirovaný queer subkulturou kožených motorkářů, která se stala populární koncem 50. let. Navíc Humungus drží většinu filmu jednoho svého poskoka na vodítku a má zástupce nazvané „gayboy berserkers“ a „smegma crazies“. Zastoupení BDSM komunity? Více očividné to asi ani být nemůže.
Filmy jsou v tomto ohledu tedy zcela jednoduše rozvrženy – heterosexuální policista Max potírá „degenerované“ homosexuální záporáky.
Když se ještě podíváme na třetí film – Mad Max: Dóm hromů – objevuje se zde Tina Turner jako Aunty Entity (Tetička Entita), což moc heterosexuálně taky nezní. Navíc, tato postava není úplně standardní záporák, neboť její úmysly byly původně dobré a chtěla jen obnovit civilizaci, přičemž se podle režiséra George Millera stala tyrankou až v pozdní fázi své vlády.
Jenže to jsou 80. léta minulého tisíciletí, takže v novějším zpracování se dá očekávat, že filmy budou v tomto ohledu přívětivější. Je to tak?
Furiosa: Trans alegorie?
Ještě než se v krátkosti pustíme do nejnovějšího filmového počinu, upozorňujeme, že text může obsahovat spoilery, tedy pokud se na snímek teprve chystáte, nechte následující řádky na později.
V novém filmu je méně oholených stehen a pustinných go-go chlapců, nicméně Anya Taylor-Joy jako Furiosa tráví velkou část příběhu předstírajíc, že je chlapec, aby se vyhnula obtěžování od postavy jménem Rictus Erectus. Tato „genderově fluidní“ dějová linie se může zdát povrchní, ale logicky navazuje na dlouhou historii této franšízy, a na to, jak vypadají „dobro“ a „zlo“, pokud jde o gender. Zároveň ukazuje, jak je přepínání mezi mužem a ženou klíčové pro přežití.
Recenze na serveru Autostraddle pak navíc tvrdí, že poslední ztvárnění Furiosy je jasnou trans alegorií, kdy hrdinka musí maskovat svou pravou genderovou identitu, aby zůstala v bezpečí.
„Nejsou zde trapné pokusy o komedii zaměřené na její prsa nebo genitálie. Místo toho se Millerova kamera soustředí na Furiosu, konkrétně na to, jak musí zůstat odtržena od svého pravého já, aby se mohla jednoho dne vrátit domů.“
Ačkoliv není explicitně zmíněno, že by Furiosa byla queer, někteří LGBTQ+ diváci mohou skrze její příběh poznat jejich každodenní boj o přežití ve společnosti, která jde v mnoha směrech proti nim.
