Muži se pro pobavení druhých převlékají za ženy od nepaměti. Ženskou roli si „střihli“ mnozí hollywoodští šviháci a třeba i Vlasta Burian
Straight friendly
Zdroj: AdobeStock

Muži se pro pobavení druhých převlékají za ženy od nepaměti. Ženskou roli si „střihli“ mnozí hollywoodští šviháci a třeba i Vlasta Burian

Divadlo či film, oba tyto obory jsou obvykle spojeny s jistou mírou nekonvenčnosti a třeba i snahou dojmout, ale především překvapit či šokovat. Je možná zvláštní, že i dnes ještě někdo reaguje pobouřeně na představení/filmy či seriály, v nichž vše nezapadá úplně do „normativních rámců“. Ovšem tím, co (paradoxně) v poslední době budí stále větší vášně, jsou muži, kteří se – byť v rámci performance – převlékají za ženy. Může to být Ondřej Brzobohatý, který se netají láskou k drag show, ale i jiní umělci, kteří se do žen převtělují v rámci svých divadelních (či filmových) rolí. Aktuálně např. Filip Rajmont, který ztvárňuje jednu z rolí v legendární komedii Klec bláznů. Je tu ale vůbec důvod k pobouření, když muži na divadelních prknech i filmových plátnech ztvárňovali ženy v podstatě od počátku existence divadla/filmu?
Mirka Dobešová Mirka Dobešová Autor
17. 4. 2024

„Převleková“ zábava v divadle…

Samozřejmě, že není „převlékání“ jako „převlékání“. Zatímco historicky platilo, že např. v alžbětinské době mohli divadlo hrát pouze muži, a tak skutečně se vším všudy ztvárňovali ženy tak říkajíc z nutnosti, v době moderní lze hovořit hned o několika různých pojetích takovéto praxe. Tou nejrozšířenější je pak využití převleku jako komického prvku, kdy cílem není, aby se „muž stal ženou“, ale jednoduše pobavení. Pobavení plynoucí z toho, že muž předvádí ženu, obvykle záměrně zveličeně – a všichni vědí, že se jedná o muže. Na divadelních prknech v zahraničí a ani Česku se rozhodně nejedná o nic nového.

Jeden příklad za všechny: v divadelní hře Charleyova teta (jejíž text vznikl v roce 1892!) se za ženu u nás převlékal již Vlasta Burian, ale i Lubomír Lipský, Jan Hrušínský či Petr Vacek. Také Klec bláznů, původně francouzská divadelní komedie z roku 1976 (o dva roky později byla díky obrovskému úspěchu i zfilmována), která se nyní v Česku dočkala nového uvedení, staví na převlékání jedné z hlavních postav za ženu (děj se navíc odehrává v prostředí travesti kabaretu). A podobných příkladů by samozřejmě bylo možné jmenovat mnohem víc (a to včetně představení Divadla Járy Cimrmana, kde ženské role s naprosto oslnivým šarmem léta ztvárňuje Miloň Čepelka, jehož „matka Žílová“ je dnes již prostě legendou).

… i ve filmu

V podstatě totéž, co pro divadlo, nakonec platí i pro film. Vlastně již od dob němého filmu existují materiály, v nichž se muži převlékají za ženy (a ženy zase za muže). A stejně jako v případě divadla by bylo možné jmenovat celou řadu jmen herců a děl, v nichž se prvek drag (tedy převlékání se a vydávání se za opačné pohlaví – samozřejmě za účelem pobavení) objevil.

Tipy redakce

Tím nejslavnějším příkladem je dnes legendární komedie z roku 1959 Někdo to rád horké. V té se Jack Lemmon a Tony Curtis vydávají za členky ženského orchestru, aby se skryli před mafiány. Na převleku muže za ženu pak stojí a padá i další filmová komedie z roku 1982, Tootsie. V ní se neúspěšný herec (Dustin Hoffman) rozhodne kvůli kariéře začít vystupovat právě jako žena. Na trošku vážnější strunu pak zabrnkala (byť stále komedie) Mrs. Doubtfire (v českém překladu Táta v sukni) – v tomto snímku z roku 1982 se Robin Williams proměnil v ženu, aby mohl být nablízku svým dětem (kontakt s nimi mu totiž komplikoval rozvod).

<Path> Nahá těla v šatnách, cigarety a koncentrované zoufalství – jaké jsou klasické stereotypy v gay filmech?Zdroj:

V roce 1995 se ženských rolí chopili Wesley Snipes, Patrick Swayze a John Leguizamo, když v komedii Tři muži v negližé ztvárnili travesti umělce/drag queens… A vlastně se tak jedná zároveň o jeden z prvních (po unikátní komediální road movie Dobrodružství Priscilly, královny pouště) snímků, kde je převlékání mužů za ženy zasazeno skutečně přímo do kontextu drag/travesti show.

Zdroj: Giphy

I v České kinematografii se pak samozřejmě objevila řada případů, kdy muži ztvárňovali ženy – a to nejen ve snímcích posledních pár dekád, jejichž kvalita je přinejmenším pochybná. Jednoduše řečeno – ženský převlek je ve všech jmenovaných případech nástrojem uměleckého vyjádření. Tím ostatně vždy byl, je a bude. A tak není rozhodně nutné zabývat se otázkou, zda jsou muži, kteří se kvůli roli/vystoupení „mění v ženu“, jakkoliv „perverzní“, či tím, jaká je jejich sexualita (což se přitom dělo např. ve chvíli, kdy se na přetřes dostalo „ženské alter ego“ Ondřeje Brzobohatého, tedy drag queen Tiffany Richbitch).

Za hranice komedie

Samozřejmě, že pojetí i účel „převlékaní se“ a ztvárňování rolí, které neodpovídají (biologickému) pohlaví umělce, se v průběhu let velmi proměnily. Zatímco přibližně do 70. let minulého století bylo cílem jen a pouze pobavení a vyvolání komických situací, postupem času začali tvůrci prozkoumávat hranice lidské, resp. ženské a mužské, identity více do hloubky, citlivěji a dramatičtěji. Objevily se snímky tematizující příběhy lidí, kteří překročili hranici svého genderu (např. Albert Nobbs, v němž Glen Close ztvárňuje muže), ale i příběhy trans lidí (Kluci nepláčou, Vojákova dívka, Dánská dívka…). Ani v těchto případech však neexistuje důvod, proč se zaobírat těmi, kteří dané role ztvárnili (tedy – pomineme-li jejich často excelentní výkony). A pokud by měl někdo pocit, že muž, který se za účelem uměleckého vyjádření převléká za ženu, je produktem dnešní liberální (rozumějte „zvrhlé“) společnosti, nechť se ideálně důkladněji ponoří do dějin divadla a kinematografie… Možná se pak bude hodně divit.

Zdroj: indiewire.com, dilia.cz, zpravy.aktualne.cz, abouther.com, vulture.com, zena.aktualne.cz, sbs.com.au

Populární
články

E-Shop