Povídky psal až do poloviny sedmdesátých let, kdy mu zemřel přítel na leukémii. Nyní jeho dílo „Na konci světa“ objevil internet
Rozhovor
Zdroj: Adobe Stock
<Path>

Povídky psal až do poloviny sedmdesátých let, kdy mu zemřel přítel na leukémii. Nyní jeho dílo „Na konci světa“ objevil internet

„Možná by bylo hezké žít v této době, kdyby byl člověk mladý. To všechno, co nyní kluci a holky mají, o tom se nám opravdu ani nesnilo. Stáří bohužel dnešní možnosti vymaže. Touha po kráse a lásce dnes už jen virtuální zůstává, nemá však svůj protějšek. Tak se jen opatrně vkrádá do povídek.“ Těmito slovy jsme ukončili rozhovor s autorem povídek, mužem, jenž si říká Max Remotus. Nyní v pokročilém věku vzpomíná na své mládí i prostřednictvím platformy Ostrovní povídky.
Irena Piloušková Irena Piloušková Autor
27. 11. 2023

Ostrovní povídky nám svěřily: „V posledních několika měsících se na našem webu začaly objevovat povídky z doby, kterou většina našich čtenářů nezažila, ale zároveň jim ještě není tak vzdálená, protože ji znají z vyprávění svých rodičů či prarodičů.

Pojednávají ovšem o tématu, o kterém se ještě donedávna ve slušné společnosti nemluvilo – o vztazích, sexu a lásce mezi dvěma kluky či muži. A pojednávají o něm autenticky, neboť byly sepsány v téže době autorem, který ji prožíval a zaznamenával její rozmanité příběhy.

Dozvíme se v nich tedy bez cenzury, byť samozřejmě stále s jistým literárním nadhledem, jak se žilo gayům v 50. až 70. letech 20. století v Československu.

A jak už název toho sborníku napovídá, byl to často život na konci světa. A to jak ve smyslu geografickém, kdy lidé, kteří se nevešli do tehdejších společenských norem, utíkali do periferií nebo samot, kde se o ně nikdo nezajímal, tak ve smyslu společenském, kdy museli svůj vztah skrývat před ostatními. Ale i když (jako v každé době a v každé skupině) byli mezi nimi i lidé necitliví a prospěchářští a i když to často vedlo ke tragédiím, přece jen je častěji tato společná oddělenost spojovala, dodávala jim naději a umožňovala vytvářet jedinečné vztahy a komunity.

Tyto nadčasové a univerzálně lidské momenty jsou spolu s autentickým dokladem doby hlavním poselstvím příběhů, které jsme do sborníku zařadili – a to v pořadí podle období, kdy se odehrávají. A možná až budete příště poslouchat vyprávění z té doby, vzpomenete si na ně a k dobru tak dáte příběh, který už dnes do slušné společnosti patří.“

Autorem Na konci světa Gay povídky z 50. až 70. let je autor vystupující pod pseudonymem Max Remotus, který je nyní v důchodovém věku. O své tvorbě říká: „Povídky vznikaly od roku 1955 až do poloviny let sedmdesátých. Inspirací byly skutečné příběhy přátel a známých. Četly se, nebo byly vyprávěny v tehdejších našich malých komunitách, v soukromí bytů, chat, převážně ve větších městech. Jsou připomínkou, že lidé jako my žili ve všech dobách a své zakázané a skryté lásky před veřejností prožívali, jak jen bylo možné. Život přinášel příběhy humorné i tragické. O dnešních možnostech se nám tehdy ani nesnilo. Doba totality a nesvobody měla pro nás tehdy jediné plus. Byli jsme mladí.“

Já jsem autora oslovila s krátkým rozovorem. Zajímala mě především jeho motivace a inspirace.

<Path> Láska z Ruska: Muž z Prahy se zamiloval na výletě v Moskvě. Vztah zkomplikovala válka, přesto v únoru proběhla pohádková svatba!Zdroj: Sergej a Alex, IG: @nick_dav_official, YouTube kanál Sergej Zujev (@sergejzujev5032), redakce

Povězte nám něco o sobě, prosím. Jak jste se dostal k literární tvorbě?

Mé povídky ze života gayů vznikaly od dob mého studia v polovině padesátých let až do poloviny let sedmdesátých, kdy zemřel můj přítel na leukemii. V podstatě nebyly v pravém slova smyslu ani povídkami. Bylo to vždy jen pár poznámek, podle kterých jsem příběh vyprávěl přátelům. Všechny mají reálný základ. Vycházejí z mého života a z příběhů mých kamarádů a známých. Samozřejmě jsou různě upravené.

Pak jsem se jen věnoval své profesi. Před pár lety, už dávno v důchodu, jsem se dostal na stránky Ostrovních povídek. Zkusil jsem tam dát část také v mládí napsaného románu ze dvanáctého století. Romantickou „růžovku“, jak by takové vztahy vypadaly v té době. Příběh je sice smyšlený, ale zasazený do skutečných událostí té doby. Ten jsme chtěli sice vydat v samizdatu, ale přišel rok šedesátý osmý, a byl konec všemu. Trochu jsem první díl „oprášil“ a měl velmi dobrou odezvu. To mě přimělo dát na Ostrov i pár povídek. Své čtenáře si našly a mně přináší radost, že i po letech někoho potěší.

Tipy redakce

Někteří autoři berou svou tvorbu jako jistou formu uvolnění a terapie. Jiní tím znovu prožívají náročné chvíle a mají obavy o přijetí publikem. Jak se jako velmi otevřený autor cítíte vy? Je pro vás náročné sepisovat své vzpomínky?

Sepisovat vzpomínky mně zatím po určité stránce problém nedělá, povídek bylo víc jak dvě stě za těch dvacet let a většinu mám v paměti, jako by to bylo včera. (Říkám se smíchem, to je ta stařecká skleróza. Nevím, co bude k obědu dnes, ale vím, co bylo před půl stoletím.) Problém je v mém zdravotním stavu a částečné počítačové negramotnosti. Už jen „datluji“ dvěma prsty. I ty mají problém stačit myšlenkám. Pak se také velmi těžce pohybuji a v tomhle věku je to tak trochu zázrak lékařské vědy. Nejsem žádným spisovatelem, neživím se tím, takže „tvůrčí“ problémy nemám. Píšu také proto, aby aspoň něco z té pro nás tehdy nelehké doby bylo zachováno. Už jsem jedním z posledních pamětníků padesátých let.

<Path> Snickers ve Španělsku po obvinění z homofobie stahuje televizní reklamuZdroj: BBC News, Vojtěch Petrů

Dostala se k vám již nějak zpětná vazba? A pokud ano, jaká?

Zpětnou vazbu vidím hned po uveřejnění povídky (na Ostrově) v počtu čtenářů a komentářích a sem tam v nějakém soukromém mailu. Jinde mimo stránky Ostrovních povídek se nepohybuji. Všechny vymoženosti dnešní doby jako sociální sítě, kluby apod., to už je pro mne „za čarou“. Bohužel, stařík s plnovousem a holí už může jen psát neviděn.

Pracujete pod pseudonymem. Má vás tato přezdívka ochránit – vaše soukromí a klid? Anebo se jedná především o umělecké sebevyjádření právě i oním pomyslným převtělením do Maxe?

Pseudonym vznikl už dávno, byl jsem vždycky tak nějak bokem, odešlý, odstraněný, mimo. V této době mne spíš chrání. Žiji v nesmírně homofobním prostředí. Bohužel i dnes, kdy jsem si myslel, že se konečně budu moct ke své orientaci hlásit. Ale jsem odkázaný jen na pomoc jiných a chtěl bych pár dnů stáří prožít aspoň v klidu.

Říkáte, že i nyní žijete v homofobním prostředí. Myslíte si, že dnešní doba je ke gayům stále stejně příkrá, nebo přívětivější? Chtěl byste se narodit o pár desítek let později a prožívat jako mladík spíše tuto éru?

Během života (konečně vše je v mých povídkách) jsem zažil různé doby ve vnímání „teplých“. „Gayové“ se myslím používají až od desátých let tohoto století. Padesátá léta byla skutečnou dobou „temna“ po všech stránkách, ale zase záleželo na místě a lidech. To byla doba, kdy se za homosexualitu chodilo do vězení. Otřesná doba, kdy si lidé vyřizovali své osobní nenávisti přes cokoliv.

Šedesátá byla už mnohem pro nás přívětivější a všechno se začalo ve společnosti vyvíjet k lepšímu. Jenže ruské tanky nerozdrtily jen „Pražské jaro“, ale znovu nás vrátily o léta zpět. Sedmdesátky byly už ve své druhé půlce příznivější. „Normální“ i „teplí“ měli společného nepřítele, normalizační komunisty. Poznal jsem za svých mnoha cest po Rusku a ruském Dálném východě i jak tato situace vypadala v Sovětském svazu. (Povídky Cesta do země, kde zítra již znamená včera.) Od bohémského života vyvolených až po ukamenování dvou studentů v Ázerbájdžánu. To by byly desítky dalších povídek.

Mohu bohudík říct: přesto, že se o mně vždy v blízkém okolí vědělo, že jsem homosexuál, nikdy jsem se nesetkal s nějakým znevýhodněním v práci ani v osobním životě, s žádnou šikanou. Měl jsem trochu štěstí. Mnozí dopadli velmi špatně. Myslím, že tehdy byl rozhodující vztah rodičů. Mimo nějakou nešťastnou lásku a rozchod – za vším špatným v devadesáti procentech těch nejtragičtějších osudů bylo nepochopení a odvrhnutí rodiči.

<Path> Jáchym Švejnoha (28): Přijde mi, že největší “zbraní“ mnoha gayů je to, že jsou gayovéZdroj: Jan Witek

Ale když někdy u článku, kde se píše o někom, že je gay, v dnešní době pročtu komentáře, jsou hrozné. To se nedělo nikdy. Ani ve středověku. Možná to dělá anonymita sociálních sítí, to neumím posoudit. A stačí se jen podívat na naše politiky ve sněmovně – ohledně manželství. To si troufnu říct, že nikdy nebylo. Tak zoufale otevřená nenávist u jinak snad normálních lidí. Normálních? Už dávno všichni zapomněli, co je „demokracie“, „svoboda“ a „lidskost“. Vzpomínám, když jsme sedávali s Vaškem a říkali jsme, že jeho „Pravda a láska“ je jen utopie. Bohužel taky krásný sen, který se neuskutečnil. Konečně to v celém světě – lidé ještě nedospěli. K lásce a pravdě jim hlavně chybí tolerance.

Možná by bylo hezké žít v této době, kdyby byl člověk mladý. To všechno, co nyní kluci a holky mají, o tom se nám opravdu ani nesnilo. Stáří bohužel dnešní možnosti vymaže. Touha po kráse a lásce dnes už jen virtuální zůstává, nemá však svůj protějšek. Tak se jen opatrně vkrádá do povídek.

Zdroj: Ostrovní povídky, ostrovni-povidky.eu, Max Remotus, redakce

Populární
články

Kush je příčinou nespočtu hospitalizací i úmrtí
TĚLO & MYSL

Nová droga známá jako kush dělá z lidí zombie. Je levná, dostupná a mnohé ji spojuje s kontroverzním HHC

Autor: Mirka Dobešová
Michal Novotný
AKTUALITY

„Chudák“ bílý heterosexuální muž Michal Novotný řekl svůj názor a dostal za to facku na sítích. Homofob přece není, když to sám říká

Autor: Martin Lyko
Měli by být generací, která je otevřená všemu, feminismus se ale mladým mužům nelíbí
LIDÉ

Feminismus přináší víc škody než užitku, tvrdí mladí muži. Být mužem je dle nich těžké. Progresivněji myslí i senioři, ukázal výzkum

Autor: Mirka Dobešová
Kolik designů dokážeš smíchat, tolikrát jsi člověkem
Trendy & Styl 2024

Jaké jsou letos trendy bytového designu? Porovnali jsme nabídku čtyř velkých hráčů na trhu!

Autor: Michal Černý
Pro Adélku zaběhl dokonce 770 km v rekordním čase 6 dní, 19 hodin a 15 minut
LIDÉ

Uběhl 770 kilometrů za 6 dní. Tomáš Štverák pochází z Beskyd, závodí ale v různých koutech světa

Autor: Rozálie Růžičková
Gayové jsou nároční, víc než fyzické aspekty jim ale vadí arogantní chování
LIDÉ

Nemůžete si najít chlapa? Začněte být hodní na servírky a zahoďte žiletku, říkají gayové. Svěřili se, co je na mužích nejvíc odpuzuje

Autor: Martin Lyko
Mokré sny jsou přirozenou součástí mužského života
TĚLO & MYSL

Proč mají muži mokré sny? Erotické snění ani absence ukojení nejsou podmínkou, říkají odborníci. Poluce ovšem není jen „výsadou“ mužů

Autor: Martin Lyko
„Vždycky byl v něčem jiný, jako by jeho vysílač byl obrácený na druhou stranu," říká o Mikym Luboš
LIDÉ

„Jako by fungoval na úplně jiných vlnách než já. Ukázal mi fotku kluka a já se začal smát,“ říká muž o coming outu svého kamaráda

Autor: Irena Piloušková
Jedli naši předci převážně maso?
TĚLO & MYSL

Maso (ne)dělá člověka: Paleo strava je blud, naši předci sice lovili, ale mnohem víc sbírali. V jejich jídelníčku převládaly rostliny

Autor: Mirka Dobešová
Jedním z velkých hitů fitness světa a zdravé výživy jsou momentálně tzv. adaptogeny
Trendy & Styl 2024

Fitness trendy pro rok 2024? Nikdy nic nenahradí obyčejnou činku, více ale zapojíme mozek a moderní technologie

Autor: Redakce

E-Shop