„Nastal čas, aby Netflix natočil dokument o teplých černých ledních medvědech,“ myslí si filmoví a televizní diváci. Byl skutečně dříve svět v pořádku?

V médiích, filmech a seriálech se dnes objevují lidé různých barev pleti, různých vyznání, lidé odlišné sexuální orientace a také zástupci/kyně různých genderových identit. Výše uvedený přepis části diskuse pod příspěvkem na Facebooku, který pojednával o vzniku nového seriálu o Harrym Potterovi, je pak čirou esencí toho, jak na dané skutečnosti reaguje „běžný divák“, resp. někdo, kdo o sobě to, že je „běžný divák“, velmi hlasitě tvrdí. 

„Proč jsou ve všech nových seriálech JEN gayové a lesby? Myslím, že by to mělo být rasově a LGBT vyrovnané, měli byste tam mít též černochy, romy, transexuály, muže cítícího se být ještěrem a ženu cítící se být kočkou (transexuál, ještěr a kočka mohou být všichni zavření na psychiatrii... jak by tomu v minulosti bylo).“ 

(Facebook, diskuse pod příspěvkem o seriálu Zlatá labuť, kde se objevuje lesbická lovestory, bez redakčních úprav)

Pod pomyslným společným heslem: tohle tu dřív nebylo se pak tito „běžní diváci“ vzájemně ujišťují v tom, že si pamatují časy, kdy svět byl ještě v pořádku a zejména zlý Západ se nám v české kotlině nesnažil vnucovat své zvrácenosti. Historii také nepřekrucovala snaha o hyperkorektnost a zalíbení se té které menšině. Např. obsazení černošky Jodie Turner-Smith do role Anne Boleyn totiž mnohé doslova zdvihlo ze židle – a totéž nyní nastalo v případě nového zpracování příběhu Kleopatry. I tu má totiž pod taktovkou Netflixu ztvárnit černoška. A aby toho nebylo málo, tak ještě zpoza každého rohu vyskakují lesby, gayové a trans lidé. Lesby v českém dobovém seriálu Zlatá labuť odehrávajícím se na přelomu 30. a 40. let minulého století? Nepřijatelné!

„Nemám nic proti lesbičkám a gayům, ale sleduji, co se teď děje díky LGBT v Americe a tohle tady tedy nechci. Nejdřív s tím začalo Německo, že do historického seriálu dalo gaye. Obávám se, že tím to nekončí, ale co tím končí, je pravdivá historie...“

(Facebook, diskuse pod příspěvkem o seriálu Zlatá labuť, kde se objevuje lesbická lovestory, bez redakčních úprav)

Opravdu se ale dnes tvůrci snaží za každou cenu doslova prošpikovávat filmy a seriály LGBT lidmi (na totéž by bylo možné ptát se i v souvislosti se zmiňovanými černochy ad., což je však další samostatné a rozsáhlé téma) jen kvůli zalíbení či tlaku zvenčí? Byl dříve svět skutečně v pořádku? A skončí spolu s novými filmy a seriály pravdivá historie?

Ten někdejší skvělý a báječný svět…

Připomínat, jak ještě v poměrně nedávné minulosti svět na homosexualitu nahlížel, by vydalo na samostatný text. Lesby a gayové byli stíháni, persekvováni, vězněni. Byli také léčeni a v neposlední řadě i zabíjeni. I když ani v roce 2023 není situace ideální, minimálně v zemích, které lze řadit do kategorie „civilizované“, se ale LGBT+ minoritě dostává nezřídka stejného (nebo alespoň obdobného) postavení a práv jako hetero většině. Mimochodem, i díky médiím.

Stejně jako se liší dnešní svět od toho před třiceti, padesáti, sto či klidně i tisíci lety (byť paradoxně před pár tisíci lety byly homosexuální akty v některých kulturách docela běžné), se tedy liší i dnešní filmová, seriálová a televizní tvorba. Jen pro ilustraci konkrétní změny: např. v USA se LGBT postavy ve filmu vůbec nesměly objevovat – psal se rok 1930, resp. 1934, a ve zpřísněné verzi začal platit tzv. Haysův kodex, který stanovil, že „filmy nesmějí snižovat morální standardy těch, kteří je vidí“. Kodex platil více jak 30 let. Překvapí někoho, že nejen ve třicátých letech minulého století v USA samozřejmě LGBT lidé žili a neobjevili se zázračně jako mávnutím kouzelného proutku až v roce 1997, tedy poté, co Ellen DeGeneres veřejně oznámila, že je lesba, což způsobilo doslova kulturní revoluci? Dříve se ale nesměli nikde veřejně prezentovat. Totéž nakonec platí i pro Česko. Samozřejmě, že v předrevoluční filmové a seriálové tvorbě bychom LGBT postavy hledali jen stěží (ačkoliv existují snímky, na něž by bylo možné aplikovat tzv. queer čtení). Vždyť homosexualita (resp. homosexuální chování vnímané primárně v rovině sexuální) byla do r. 1961 postavena mimo zákon. I poté však trvala trestnost „styku budícího veřejné pohoršení“, která byla zrušena až v roce 1990. Navzdory tomu i u nás lesby a gayové žili i před tímto rokem a nikdo je sem v posledních třiceti letech nenápadně neteleportoval z Ameriky s cílem naši společnost rozložit (ehm). 

Už je všechno v pořádku?

Po vlně společenské liberalizace se skutečně na filmových plátnech a televizních obrazovkách LGBT postavy začaly postupně objevovat – a proměnil se i způsob jejich zobrazení od toho negativního až k plnému přijetí. I když tradiční média/mediální společnosti se na novou situaci adaptují pomaleji (příkladem může být spol. Disney – což ovšem otevírá další rozsáhlou otázku LGBT obsahu v příbězích pro děti), zejména moderní streamovací služby se dnes staly průkopníky v prosazování diverzity (a to v celé její šíři, tedy nejen v rovině LGBT+) ve filmové a seriálové tvorbě. Z toho tedy plyne zmiňované pohoršení některých většinových diváků, kteří dospěli k závěru, že LGBT postavy zbytečně (či přímo otravně) zahlcují „jejich“ heteronormativní svět, ve kterém se přece nikdy dříve nic takového nedělo. Ale najednou jako by tyto postavy byly všude. Inu, ale to jsou i LGBT lidé.

Čirá fakta

Údaje, z nichž by bylo možné jasně odvodit, kolik lidí v celosvětové populaci se identifikuje jako LGBT+, z objektivních důvodů neexistují (v řadě zemí je stále homosexualita postavena mimo zákon, tedy se k ní nikdo otevřeně nehlásí). Přesto např. podle výzkumu IPSOS z roku 2021 napříč 27 zeměmi je na 80 % jejich obyvatel heterosexuálních a zbývajících 20 % tvoří lesby, gayové, bisexuálové, translidé a také ti, co se ani s jednou z klasických kategorií neztotožňují. 

Odpovídá reprezentace LGBT postav v mediálních obsazích těmto počtům? Zatím rozhodně ne. Podle statistiky neziskové organizace GLAAD, která se zaměřuje na mediální zastoupení LGBT+ lidí v US tvorbě, vystupovalo v amerických filmech a seriálech objevujících se v hlavním vysílacím čase v letech 2021/22 necelých 12 % LGBT+ postav. Ačkoliv GLAAD zmiňuje, že je to nejvíce v historii, stále to neodpovídá reálnému zastoupení LGBT+ lidí ve společnosti. Pro Evropu, resp. specificky Česko, podobná data neexistují, ale vzhledem k tomu, že řada amerických filmů a seriálů k nám dorazí se zpožděním či vůbec (pomíjíme obsahy na streamovacích službách), lze předpokládat, že číslo bude ještě nižší než 12 %. Pokud tedy mají „běžní diváci“ pocit, že tvůrci dnes „cpou“ LGBT+ postavy naprosto všude, měli by se především důkladně rozhlédnout kolem sebe. 

A mimochodem – pokud někdy někdo odhalí existenci teplého černého ledního medvěda, s velkou radostí zpracování jeho životního příběhu přivítáme.