Pražské náměstí ozdobí velkoformátová malba s LGBTQ+ tematikou. Chce pomocí krásy a interaktivního obsahu otevírat dialog s veřejností. „Děláme historii,“ říká spoluautor projektu Kryštof Stupka
Jak vznikl nápad udělat queer podchod?
Zakladatelka PRAHO! projectu, Annamarie Čermáková je moje sestřenice. Probíral jsem s ní její činnost, už když PRAHO! project zakládala. Když pak dělali ten podchod v Libni, pomáhal jsem jim akci promovat. A na vernisáži jsme tam tehdy dostali nápad, že bychom mohli podobnou věc udělat i letos během Pride. Na jedné straně PRAHO! project a na druhé straně já. Chtěl jsem neinvazivním a krásným způsobem vysvětlovat, co to znamená být queer. Mít reprezentaci a udělat něco, co je velké, co je vidět. A PRAHO! project dlouhodobě zapojuje lidi do veřejného prostoru.
Co si od té instalace slibujete?
Základní myšlenka je, že chceme ukázat, že queer lidi tady jsou i mimo festival Prague Pride. Většinová společnost v Česku vnímá jednou za rok Prague Pride a po zbytek roku se pro ně nic neděje. A my chceme vyvolat diskusi, ale i ucházet, že inkluze a respekt nejsou jenom slovíčka, která si říkáme, ale mají opravdu dopad na jednotlivce.
Zároveň chceme vytvořit prostor pro dialog a sdílení zážitků. V té instalaci jsou otázky a QR kódy a lidi mají možnost se vyjádřit. Co pro ně znamená láska, co znamená sebepřijetí… Nejde nám jenom o queer lidi, ale o všechny kolemjdoucí. Vtáhnout je do debaty. Proto máme otázky, které nejsou jenom queer, stejně jako informace, které jsou obecnějšího charakteru. I člověk, který nemá k LGBTQ+ přívětivý přístup, se může v tom podchodu sám najít.
Takže to je podobné jako v Libni? Nadepsaná témata a odpovědi, které lidi přes QR kódy odpověděli?
I když se každá realizace soustředí na jiné téma, zakomponovává do svých návrhů interaktivitu. Tohle náměstí má 4 části se 4 druhy interaktivního obsahu. Edukativní, odbornou, terapeutickou a jednu, které téma propojuje s queer influencery.
Když tedy budu jako procházet tím podchodem, co uvidím?
Uvidíš umělecké dílo, které je o lásce a sebepřijetí. Je to queer, ale není to dělané křiklavě. Ukazuje, že queer lidi jsou součástí Prahy. Když jsem nad tím přemýšlel, tak mi došlo, že to je asi největší umělecká queer instalace v historii Česka. Není to jenom podchod, je to celé náměstí. Děláme historii.
Není ale queer umění ve veřejném prostoru „červený hadr“ na homofobní lidi a zbytečná provokace?
Určitě to není provokace. Když řekneš „queer náměstí“, tak to může znít provokativně. Ale my jsme vzali náměstí, které bylo šedivé, zanedbané, mezi cestami, nikdo k němu neměl vztah, a udělali do něj krásné umění. A tím, jak je to krásné, si k tomu dokáže najít vztah i někdo, kdo nemá blízko ke queer lidem. Proto to není provokativní. Cíl je, aby si lidi ten prostor zamilovali.
Ale navíc máme i tu obsahovou část, které chce otevírat obzory, otevírat komunikaci a která je zaměřená na queer lidi. Někdo má pocit, že jsou queer témata přehnaně zastoupena, ale my si myslíme, že tahle nenásilná reprezentace chybí. Krásné umělecké zviditelnění. Věříme, že dokážeme lidem otevřít oči a podporovat rovnoprávnost.
Co konkrétně jsi na tom projektu dělal ty?
To hezky vystihl Petr Polák, který je autorem těch ilustrací. Řekl o mně, že jsem „koncept daddy“ této realizace. Moje role je od začátku hlavně koncepční. Přišel jsem s nápadem, nechal ho vykrystalizovat. Společně jsme chtěli vytvořit dílo, které ukazuje, jaké to je být queer. Během realizace jsem také pomáhal s partnery a PR.
Tu malbu podpořila pražská Technická správa komunikací, hl. město Praha a taky Galerie hlavního města Prahy. Jak se vám podařilo získat jejich podporu?
PRAHO! project s těmi institucemi spolupracuje delší dobu, začal už tím prvním podchodem v Libni. TSK dlouhodobě chce, aby se pražské podchody revitalizovaly.
Magistrát hl. města Prahy má také velmi rád PRAHO! project a líbil se jim i koncept. Že má potenciál propojovat komunity. A svým jménem projekt zaštítila i zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. Toho si moc vážíme a děkujeme.
Ta malba má být na tom místě rok. Nebojíte se, že ji někdo zničí? Jak se hodláte postavit k případnému vandalismu?
Určitě existuje možnost, že to někdo poničí. Ale třeba v té Libni se dodnes nestalo, že by to někdo celé poničil. Vzhledem k tomu, jak to vypadá, doufáme, že to tu vydrží. Ale počítáme s tím, že pokud to někdo poničí, tak to obnovíme.
Na místě jsou kamery, které celé náměstí monitorují. Zároveň spolupracujeme s PČR, která tady jezdí. A během vernisáže, která bude velký queer event, na kterém očekáváme asi tisíc lidí, bude policejní přítomnost. Snažíme se myslet pozitivně, že děláme něco krásného, co nebudou chtít lidi zničit. Ale jsme taky realisti, takže se snažíme dělat kroky, abychom zničení zamezili.
Proč je ta malba jenom černobílá, když je symbolem LGBTQ+ komunity duha?
PRAHO! project chtěl ukázat pohled na queer komunitu, jiný než jsou duha a třpytky. A když to teď vidím namalované, jsem z toho uchvácený. Nádherně to do toho místa sedí a nenarušuje to jeho ráz. Nepůsobí to nepatřičně. Nechceme tím dílem, naštvat. Vysvětlujeme.
Na webu PRAHO! projectu se v popisku téhle realizace píše, že „se na rozdíl od práce aktivistů snažíte o navázání debaty za účelem změny perspektivy“. Ty ale jsi aktivista. Tak jak to jde dohromady?
My jsme tím chtěli říct, že nám nejde „militantní aktivismus“, ale o nenásilnou komunikaci. Nechceme řvát „Potřebujeme rovná práva“, ale jenom ukázat, co je láska, co pro queer lidi znamená sebepřijetí. Jasně, jsem aktivista. Ale víc než o tom, jak si lidi představují aktivismus tady v Česku, je tenhle projekt o umění. Je to artivismus.
Vernisáž je nachystaná na neděli 13. 7. v 17:00, na co všechno se mohou příchozí těšit? Kdo z autorského koletivu bude přítomný?
Budeme tam úplně všichni. Ale kromě toho máme i skvělý program. Začínáme v 17:00, v 17:30 bude pár minutkových proslovů a potom bude zábava. Od 18:00 do 20:00 bude hrát NCOL a od 20:00 do 22:00 Fleika. Budeme mít bar, kafe, budeme hrát hru, která propojí návštěvníky vernisáže, bude tu second hand. Bude to kulturní event a bude to skvělé.
