Divoké devadesátky a revoluce v necudnostech: Volali jsme do klubu, mačkali se v kabinkách a tlačili se při výkonech Rosenberga
Velký erotický sametový třesk
Přišla sametová revoluce a kromě možnosti svobodně dýchat a mluvit nebo cestovat také do někdejšího Československa dorazila příležitost konečně se otevřeně bavit o sexu. A nejen povídat si o něm, hlavně se v něm zdokonalovat, prohlubovat si i teoretické znalosti.
To do té doby neexistovalo. V televizi jste se dozvěděli maximálně tak o dojivosti krav nebo nových soudružských delegacích, ale osvěta v oblasti intimity neexistovala. Proto se také tolik sedmnáctiletých „zapomínalo“ a pak se muselo nechat zplnoletnit, aby se mohli vzít a vytvořit plnohodnotnou socialistickou rodinu.
Uběhlo pár let, Čechoslováci párkrát zacinkali svazky klíčů, poslali Václava Havla na Pražský hrad a zbláznili se úplně do všeho, co kdejaký vekslák přivážel ze Západu za zboží. A to včetně erotického.
Co tedy frčelo v devadesátkách? Máme pro vás první část chvílemi neuvěřitelného vzpomínání na divokou dobu před třiceti lety.
Zavolej mi do klubu
„Hodně populární byly erotické linky s předčíslím 0609, kvůli naprosto šíleným reklamám na tyto služby tomu lidé z legrace říkali ,Zavolej mi do klubu…‘ vzpomíná pro LUI Jan Beer, v inkriminované době zástupce šéfredaktora tehdy obrovsky populárního černobílého čtrnáctideníku NEI Report.
Paradoxní bylo, že reklamy na telefonní hovory plné prasečinek běžely v televizích i brzy ráno v době, kdy se na televize dívaly už i malé děti. Podle zákona to bylo v pořádku: šlo to do šesti ráno, Snídaně s Novou se vysílala od pěti, takže moderátoři sami kolikrát museli poukazovat na něco hanbatého.
Ale zpět k reklamám na předražené erotické linky, které vyzkoušel nejeden mladík, jemuž nebylo ani deset let. Nemálo rodičů se pak divilo účtům za pevné linky. A spousta tatínků marně vysvětlovala, že tohle nemají zapotřebí a že jsou v tom opravdu nevinně. „Chceš snad tvrdit, že to udělal náš Honzík, ten andílek?“…
„Jsme žhavé, jsme zdravé, jsme veselé, jsme hravé,“ mohli se tehdejší prckové dozvědět z reklam od polonahých tetiček, kterým určitě musela být zima. Nebo „No tak už mi zavolej, ty můj spodku kulovej.“
Nestoudné Počasíčko pro celý TV národ
Televize Nova podle některých zdrojů od roku 1994, podle jiných od 1998, vysílala každý den po desáté večer speciální verzi pořadu s předpovědí počasí pro muže, kterým se ukazovaly různé nahé dívky. A aby to ženám nebylo líto, občas se tam objevil i nějaký ten frajer.
Princip byl jednoduchý: podle toho, jestli nás druhý den čekal hic, nebo mráz, se modelky a modelové postupně oblékali. A když mělo pršet, měli k ruce deštník.
Byl to fenomén. V roce 2004 vysílání ale skončilo, za tři roky se pořad na nějaký čas vrátil aspoň na internet. Zatímco po odstartování Počasíčka byl internet stále v plenkách, proto měl tehdy tento formát takový úspěch, po jeho obnově už bylo erotiky na sítích všude přespříliš, takže žádná hitparáda to ve sledovanosti nebyla.
Nahé veletrhy
„V devadesátkách taky bylo úplně narváno na všelijakých erotických veletrzích, kde lidé kolikrát poprvé naživo viděli kopulovat někoho jiného než sebe samotné. K dostání tam byla i spousta erotických pomůcek. Dnes už takové akce, aspoň co vím, tolik nefrčí, lidé si všechno vyberou přes diskrétní e-shopy na internetu,“ porovnává třicetiletý posun v branži Beer.
V souvislosti s živými vystoupeními, tedy „livky“, která na podobných událostech nikdy nesměla chybět, nelze nepřipomenout nejslavnější českou postavu té doby.
„Robert Rosenberg byl opravdový král porna. Měl vystoupení prakticky na všech akcích, které pořádala naše redakce, ejakuloval nejpozději do napočítání do osmi. Zkrátka na povel. Kdybyste viděli, jak se i čistí heterosexuálové pomalu rvali, aby měli dobrý výhled! Robert někdy vtipkoval, že se nemusejí tak tlačit, že se dostane na každého,“ pobavil nás erotický novinář.
Robert Rosenberg: Dnes už do natáčení nikdo nedává srdce
Nedalo nám to a také jsme oslovili samotnou ikonu devadesátkových lechtivých filmů. Jak by srovnal dobu svých začátků s dneškem?
„Podle mě je rozdíl mezi tehdejším erotickým byznysem a dneškem úplně jednoduchý. Dřív to totiž dělali lidi taky pro peníze, ale z velké části pro radost, proto, že je to bavilo. Dnes už to dělají výhradně pro prachy. Není tam absolutně žádné srdce, radost, nic takového,“ řekla LUI emeritní mužská hvězda českých filmů pro dospělé Robert Rosenberg.
„Je to příliš zprofesionalizované, ale třeba co se týče drog, tak u nich bych řekl, že jich je daleko víc než za nás. Velký problém celému průmyslu ale v poslední době nadělaly služby, kde si fans platí předplatné. Díky nim spousta holek nemusí točit, a tak je jich mnohem míň na výběr. Stačí jim totiž, když roztáhnou nohy pro své předplatitele, když se jim jenom ukážou a v podstatě nic pořádného nedělají. Proto si myslím, že celý ten byznys jde pomalu do kopru,“ domnívá se Robert.
„I tohle vystavování se už ale začíná stagnovat. Lidi jsou tím přesycení, už jim nestačí jen koukat na to, co si tam dělá nějaká holka. Už i na těchto službách chtějí ostřejší videa. Začínají si vybírat podle toho, kdo je akčnější, živější, kdo jim za ty peníze stojí. Je to vlastně takový Instáč pro dospělé,“ myslí si Rosenberg.
A vzpomíná si na nějakou specialitu erotického byznysu před více než 20 lety? „Možná to bylo krátce po roce 2000, ale už tehdy jsme prodávali krátká, sotva minutová videa. Vlastně jsme předběhli TikTok a podobné platformy, kde si myslí, že s krátkými shoty objevili Ameriku. Jeden čas to strašně frčelo, hlavně v USA, ale pak o to zničehonic přestal být úplně zájem,“ vybavuje si Robert Rosenberg.
A v čem se také doba změnila? „Přijde mi, že už se moc nevidí prostitutky šlapající chodník. Hodně pro to udělal covid. Holky kvůli němu zalezly domů, sehnaly si apartmány, kde to provozují doteď,“ dodal pro LUI bývalý král českého porna, který se dnes živí jako trenér boxu.
Změny dneška
I Beer z erotického časopisu vidí změny proti minulosti.
„V té době frčel hlavně sex tělo na tělo, dnes už jsou tak vyvinuté technologie, že leckomu stačí dotek speciálně vytvořené hmoty, která je na omak pomalu jako lidská,“ porovnává Beer.
„I erotický průmysl čeká to, co Hollywood, totiž že scénáristé se svými sofistikovanými náměty, jak nápaditě dovést herce k okamžiku soulože, budou nahrazeni umělou inteligencí,“ přidává dál napůl v legraci.
Takže už žádný východoněmecký opravář komínů Helmut, což je taky hláška z devadesátek, i když původně vycházející z rychlodabingů videokazet před rokem 1989. Schválně si ten výraz vygooglujte – pokud neznáte, královsky se pobavíte.
Erotické kabinky s televizí
Když si autor těchto řádků pořizoval někdy kolem roku 2000 svůj první vlastní videorekordér, stál pět tisíc, tedy zhruba půlku jeho tehdejší výplaty, takže si na něj bral hypotéku, ehm, pardon, spotřebitelský úvěr.
Přehrávači se říkalo video a sice už ho měla spousta domácností, ale zdaleka ne všechny, navíc ani ženatí masturbanti nechtěli být rušeni při tak intimním zážitku, takže se zvlášť ve větších městech rozšířily videokabinky poskytující zázemí pro vášnivější autoerotiku.
Některé připomínaly rozlohou a rolí s papírem na jedné ze stěn spíš kabinky ze záchodků, s tím rozdílem, že v nich nebyly televize s erotickým programem a ve videokabinkách zase absentovaly záchodové mísy.
Soukromí nula, ale když se člověku nahrnula krev z mozku níže do těla, kdo by to byl řešil?
Ještě minimálně nedávno jako relikvie z dob dávno minulých kabinky v Praze kdosi provozoval, ale od doby, co máme chytré mobily, na kterých si přehrajete kdejakou prasárničku během pár sekund úplně kdekoli, není vůbec důvod pro další existenci takových zařízení.
To ale není zdaleka všechno, co česká veřejnost zažívala na poli devadesátkového erotického byznysu. Těšte se na pokračování, v němž rozebereme i další z dnešního pohledu prehistorické fenomény.
