„Na duhový průvod jeďte do Prahy,“ říká o Brno Pride Week jeho bývalý dramaturg Matúš Slamka. Čím místo průvodu láká pride v Brně své návštěvnictvo?
Proč nemá Brno Pride Week průvod? Nejsou průvody nedílnou součástí pride festivalů?
Za nás ne. (smích) Vezmi si Prague Pride. Drtivá většina lidí, kteří ho nenavštěvují, a i hodně lidí, kteří ho navštěvují, ho vnímají jen jako průvod. Nevnímají, že Prague Pride má 150 dalších akcí celý týden. Tím se vytváří dezinformovanost většinové společnosti, která vnímá pride z médií – „bu*ny se rozhodly, že se budou procházet po městě ve spodním prádle“. Ale nevnímají za tím tu rovinu vzdělávací, setkávací. Poznávání celkové komunity, života, vývoje toho hnutí a historie queer lidí a společnosti. Proto jsme se rozhodli průvod neudělat.
Takže se bojíte, že kdybyste měli průvod, lidi vás budou vnímat jen jako tu jednu akci?
Líbí se nám myšlenka, že bez průvodu ten celotýdenní program dostane větší váhu. Průvod nebude odlákávat pozornost lidí ani médií. A to, že průvod ukazuje, že tady jsme a máme nějaký hlas, může být cítit i z jednotlivých akcí. Celý týden se potkávají na ulicích skupiny queer lidí, kteří se nestydí za to, kým jsou. Akce organizujeme opravdu v centru města. Je nás vidět, je nás slyšet.
Nehrozí ale, že bez jedné velké duhové akce ten festival přece jen zanikne? Že se bez velkého davu budou lidé bát být výrazně queer a nikdo si jejich přítomnosti v ulicích nevšimne?
My jsme první dva ročníky Brno Pride Week neměli ani kapacitu průvod organizovat. První BPW vznikl asi za měsíc a půl. Místo průvodu jsme ale zorganizovali piknik. Přišlo na něj asi 200 lidí, což pro nás byl obrovský úspěch vzhledem k tomu, že jsme to propagovali jen asi týden. Letos piknik zopakujeme.
Na pikniku se lidé lépe poznají, vytvoří si dlouhodobější pouta a přátelství. Čím lépe se komunita navzájem zná, tím je silnější. Proto je důležité dělat akce, které nejsou jen průvodem, ale i místem, kde je možné si předávat zkušenosti, postupy jak si jít za svými právy a jak se vyrovnávat s naší situací a měnit ji k lepšímu. A plánujeme také různé happeningy, které upozorní na to, že tu jsme a že se akce koná. Například soutěž ve vyvěšování duhových vlajek po městě. Jednáme i s jednotlivými budovami a institucemi, aby vlajky během pridu vyvěsily a ukázaly, že podporují komunitu.
To je krásná myšlenka, že je to takto komunitní akce.
BPW vznikl z potřeby queer lidí v Jihomoravském kraji se střetávat. Nemít jen online kamarádstvo, protože občas potřebuješ mít člověka u sebe a řešit problémy i s někým bližším. Nám nejvíc chybělo nějaké komunitní centrum, ale bylo nám jasné, že musíme začít něčím menším, takže jsme se rozhodli, že uděláme první akci a nazveme ji pride. Měl trvat jen dva dny, protože jsme neměli moc času ani prostředků. Ale když jsme to začali vymýšlet, zjistili jsme, že nám dva dny nestačí, a udělali jsme týden akcí.
Ten formát BPW vychází i z podstaty Brna. Často se říká, že Brno je velká vesnice, protože se tu lidi navzájem znají. Máš pocit domova a sounáležitosti, ne obřího anonymního města. Tomu odpovídají i naše akce i ten náš největší piknik. Pojďme se poznat – žijeme tu spolu, mějme povědomí, že jsme tu, řekněme si, jací jsme lidé, jaké máme potřeby. Kráčejme životem v našem městě společně.
Brno Pride Week ale není na scéně moc dlouho. Kolikátý to bude letos ročník?
Letos bude třetí. První dva byly hodně regionální, dělané dobrovolnicky, jen s minimální finanční podporou od STUDu (brněnská LGBT+ organizace fungující od roku 1996, pozn. red.), pod kterým fungujeme, abychom měli administrativně jednodušší jednání s městem, pronájmy apod.
Tento rok už to děláme ale trochu jinak. Řekli jsme si, že už nemůžeme všichni dělat všechno, že si musíme stanovit agendy. Sehnali jsme festivalové centrum, které bude v CO.LABS, což je kulturní středisko v Brně, prostor pro mladé nezávislé umělce. A taky se nám podařilo získat více peněz. Sice jsme nedostali grant od města, o který jsme žádali, ale ozvaly se nám některé firmy a také velvyslanectví. Ale největší podpora přišla od Pirátů z Jihomoravského kraje.
Takže budete větší? Co všechno v červnu BPW nabídne?
Chceme BPW rozšířit a otevřít i lidem z dalších měst. Byli bychom rádi, kdyby na brněnský pride chodili i Pražáci. (smích) A jde i o podporu turismu v Brně. Aby lidi věděli, že Brno je fajn a že tu žije hodně teplých lidí.
Z highlightů bych zmínil třeba projekce dvou zahraničních filmů, na které kupujeme práva a které budou k vidění jenom jednou a jenom během brněnského pridu. Lonesome a Terapie. Promítání máme spojená s velkými diskusemi.
Lonesome je film o mladém týpečkovi, který se vypořádává se svými hříchy minulosti a zlomeným srdíčkem tím, že *uká, kudy chodí. A na konci zjišťuje, že to, co mu skutečně chybělo, je láska. Po něm bude s podcastem Vyhonit ďábla a třemi hosty debata o promiskuitě. Jedním z hostů bude Jakub Strouhal, autor populárního LGBT podcastu Kydy. Jakub má stále se zhoršující zdravotní omezení, je na vozíku a občas využívá sexuální služby, protože jeho zdravotní stav mu nedovoluje najít si partnera jinou cestou. Bude mluvit o tom, že i toto je mu vyčítáno jako promiskuita.
Druhý film je Terapie, což je izraelský dokument o konverzních terapiích. Sám režisér konverzní terapie navštěvoval a snaží se zjistit, jestli je to dobré, špatné, jak to funguje, jak to s lidmi manipuluje. Po filmu bude debata s mj. Pastoral Brothers a s mužem, který prošel konverzní terapií. Budeme se bavit o vztahu církve a LGBT lidí, o tom, jak se sami věřící LGBT lidi vyrovnávají se svojí pozicí ve společnosti, a samozřejmě i o konverzních terapiích. Dějí se i v českém prostředí.
Co nějaká párty nebo koncerty?
Budeme mít Queer Party, což je legendární koncept brněnských teplých parties. Koná se v Art Baru, což je místo, které je obrovským safe spacem pro všechny otevřené lidí. Je tam skvělá hudba reflektující všechny dekády a všechny styly. Je to akce, která má obrovsky pozitivní atmosféru, lidi jsou k sobě úžasní. Je to ráj na zemi pro queer lidi.
V programu máme koncert Michaely Chyllové, která je nejen ředitelka našeho festivalu a autorka konceptu Queer Party, ale je to také hudebnice, písničkářka, hraje na kytaru. Lidi ji mohli vidět třeba na akci Společně proti nenávisti na Václaváku.
A máme samozřejmě Pink Bus, který je v Praze proslavený, v Brně ale méně. Pink Bus je skupina sdružující queer performery a umělce asi té nejlepší kvality v republice. Je to výběr burlesky, drag show, tance a performativního umění na hoooodně vysoké úrovni.
Pink Busem jsi otevřel téma performance a podobných vystoupení. Máte v programu něco dalšího takového?
Máme dvě divadelní představení. Ve spolupráci s Národním divadlem Brno představení Doktorka. To je drama o lékařce, která odmítne pustit k umírajícímu pacientovi kněze. Po jeho smrti se na ni spustí hrozný shitstorm. A kromě toho se musí vyrovnávat i se smrtí své partnerky. Ta je v tom představení určitým způsobem přítomná a konfrontuje ji se životem, pohledem na svět a vlastně i coming outem, aby ukázala sebe samou a nebála se.
A pak máme divadelní představení Franczesca brněnského souboru II. Pád. Je to představení o osobě, která se narodila jako chlapec a postupem času zjišťuje, že v sobě nese duši ženy. Přestěhuje se z malého městečka do Prahy, kde nachází samu sebe a začíná si říkat Franczesca. Tohle představení doporučuju hlavně kvůli drag vystoupením. To představení je takové kabaretní a ta drag vystoupení jsou luxusní, to je opravdu level RuPaul. Pecka.
Zdroj: GiphyVraťme se ještě k tomu pikniku. Tím má festival končit?
Téměř, piknik je v sobotu, festival končí v neděli. V minulých letech to byl opravdu basic piknik s malými seznamovacími aktivitkami a potom volná zábava. Letos to bude o něco větší, bude to v Björnsonově sadě, přibyde naše občerstvení, budeme mít stánky neziskových organizací, které více či méně souvisí s LGBT+ komunitou: Amnesty, Sdruženy, Pluskolektiv…
Bude během pikniku hudební program, jako to bývá na Prague Pride?
Budeme mít jukebox, ale budeme víc zaměření na aktivity v menších skupinkách. Deskovky, workshopy, budou tam dokonce masáže, testování na HIV, osvěta v oblasti sexuálně přenosných chorob atp. A taky swap oblečení. Björnsonův sad bude během pikniku samozřejmě duhově vyzdobený.
Taková rýpavá otázka: Nebojíte se, že se vám zbytek republiky vysměje, že děláte další pride, místo toho, aby byl jeden v Praze? A nebojíte se, že se vám vysmějí z Prahy, že si děláte svůj „vesnický“ pride?
(smích) Vzhledem k tomu, že s Prague Pride spolupracujeme, tak se nebojíme, že by se nám vysmíval. Naopak. Ceníme si toho, že nás podporuje. Když se dozvěděli program, byli nadšení, že i Brno bude mít takovou akci a osvětu. Co se týče ostatních měst, tak vnímáme zatím jen pozitivní ohlasy. Pochopitelně se nás spoustu lidí a ostatních organizací ptá, proč nemáme průvod a kdy konečně bude, a nejsou schopní pochopit, proč podle nich nevyužijeme potenciál toho, že jsme největší moravské město. Ale my chceme být jedineční, chceme tu být pro lidi. Od místních máme dobré ohlasy, rádi se setkávají tímto způsobem. Výsměch si myslím nehrozí.
Snažíme se neustále zlepšovat, spolupracovat s lidmi, kteří nás posouvají. Věřím, že máme dobře nakročeno k tomu, abychom se stali druhým největším pridem v republice a začali jsme Pražákům šlapat na paty. (smích) Ale na průvod budeme samozřejmě pořád chodit do Prahy.
Takže vyzýváte účastníky BPW, aby se pak zúčastnili pražského průvodu?
No rozhodně! Aby se zúčastnili co největšího počtu pridů v České republice. A hlavně těch nejmenších, které to nejvíc potřebujou.
