
Překvapivá fakta o slavných filmech: Proč Titanic trvá přesně 160 minut, jak pomohli koalové při natáčení Jurského parku a o čem měla být Pretty Woman?
Nestárnoucí klasika, která mohla vypadat úplně jinak
Některé filmy jsou skvělé a nestárnou. A vždy je příjemné dozvědět se o nich něco nového – třeba jak měl podle původního scénáře dopadnout, jak legendární scény vznikly díky improvizaci, nebo kdo měl původně hrát hlavní roli. Máme pro vás zajímavá fakta o šesti takových filmových legendách.
Kmotr
Spousta věcí z úvodních scén slavného filmu vůbec ve scénáři nebyla. Například bývalý zápasník a také vymahač dluhů pro mafii Lenny Montana, který hrál děsivého zabijáka Lucu Brasiho, měl ve skutečnosti tak velkou trému před Marlonem Brandem, že se neustále zakoktával. Režiséru Coppolovi se ale výsledné záběry natolik líbily, že jen přidal scénu, v níž si Brasi nacvičuje svůj proslov, který nakonec stejně zkazí. Marlon Brando také ve scénáři neměl kočku. Ta, která mu ve stejné scéně leží na klíně, byla obyčejnou toulavou mickou z ulice, kterou si Brando ochočil. Při záběrech navíc předla tak nahlas, že i slavný herec musel znovu udělat postsynchrony.
Armageddon
Ačkoli se jedná o typický hollywoodský biják z devadesátých let, kde je z vědeckého hlediska takřka všechno špatně, přesto (nebo možná proto) ho NASA miluje a jeho promítání patří k rituálům při přijímání nováčků. Ti mají za úkol najít ve filmu co nejvíce nesmyslů.
Jurský park
Zajímalo vás, kde se vzal zvuk velociraptorů? Tady si zvukaři vystačili s nahrávkou pářících se želv. Za jiné dinosaury pak zvuk suplovaly například koaly. A mimochodem, ačkoliv byl tento film ve své době průkopnickým v použití počítačových efektů, ve většině scén stále dinosaury hrály animatronické modely z dílny legendárního Stana Winstona.
Titanic
Film bez titulků a prologu v současnosti trvá na minutu přesně stejnou dobu, jako trvalo potápění samotného Titanicu, tedy dvě hodiny a čtyřicet minut. Samotná srážka s ledovcem trvala třicet sedm sekund, tedy stejně jako ve filmu. Jacka Dawsona měl původně hrát Johnny Depp, který prý dodnes lituje promarněné příležitosti, a ve filmu se neměla objevit ani žádná píseň. Ploužák My Heart will Go On složil James Horner proti vůli režiséra Camerona, Celine Dion ho také původně odmítla zpívat. Pomohly až výhružky, že jinak ho odzpívá skladatel sám, ač není zrovna kovaným zpěvákem.
Pink Floyd: The Wall
Když hrdina filmu, Pink, zešílí a rozhodne se stát autoritářským vůdcem s holohlavými následníky, v komparzu se objevují převážně skuteční londýnští skinheads včetně neonacistů. A i když bylo vyznění filmu výrazně protirasistické, mezi neonacisty si použitá symbolika překřížených kladiv získala oblibu. Dokonce dala za vznik nové větvi ultrapravicového hnutí, takzvaným hammerskins. Mimochodem, ačkoli bylo natáčení náročné a hektické, nejvíce potíží měl prý režisér při jednoduché scéně, při níž hrdina Pink jenom tak splývá na hladině bazénu. Jeho představitel, zpěvák Bob Geldof, měl totiž panickou hrůzu z větších vodních ploch a neuměl plavat.
Pretty Woman
Tahle slavná romantická komedie měla původně vypadat úplně jinak, konkrétně jako temné drama o prostituci v Los Angeles. Prostitutka Vivian, tedy postava Julie Roberts, měla být závislá na kokainu a na konci sama odjet bez vytouženého milionáře. Film měl navíc režírovat německý filmař Werner Herzog, známý zejména svými depresivními filmy o postavách zahnaných do krajní situace. Richard Gere také dlouho odmítal nabízenou roli, přesvědčilo ho teprve až to, když mu Julie podstrčila papírek se vzkazem „Prosím, přijmi tu roli“. Gere také improvizoval při slavné scéně, kdy Vivian přivře prsty do krabice se šperky – reakce Julie Roberts je ve filmu zcela nehraná.