„Abys našel sám sebe, musíš se nejdřív ztratit. A nekoukat na ostatní!“ Náhodné setkání s Tonym, buddhistou a milovníkem Ibizy, bylo jako setkání s bohem...
Rozhovor
Zdroj: Adobe Stock
<Path>

„Abys našel sám sebe, musíš se nejdřív ztratit. A nekoukat na ostatní!“ Náhodné setkání s Tonym, buddhistou a milovníkem Ibizy, bylo jako setkání s bohem...

Tonyho jsem potkal úplnou náhodou, nedaleko Camping La Playa Ibiza. Seděl jsem na útesu, pozoroval, jak slunce zapadá za obzor, a snažil se zklidnit svoji mysl. Hlavou mi toho večera vířila spousta mentálního „haraburdí“, bohužel i ve chvíli, kdy jsem se přes skaliska díval na moře a hltal očima tu nádhernou scenérii. Vtom se zjevil cizí chlápek – energický šedesátník, ze kterého v kontrastu k mému momentálnímu rozpoložení čišel životní optimismus – a dal se se mnou do řeči. Kromě informace, že pochází z Velké Británie a na Ibizu se vrací pravidelně, z Tonyho – jak se mi muž představil – začaly padat tak silné názorové „perly“, až jsem ho požádal, jestli si naše povídání můžu nahrát. Napadlo mě, že když zmáčknu „record“, zachytím tím nejen tenhle impromptu rozhovor, ale hlavně onen těžko popsatelný duch Ibizy. Kde jinde na světě se vám stane, že se zčistajasna ocitnete uprostřed deep talku s turistou, kterého vidíte poprvé a naposledy v životě?
Jenny Stary Jenny Stary Autor
7. 7. 2025

Tony, před chvílí jsi mi řekl, že se nepovažuješ za lidskou bytost, protože podle tebe jsme na světě jen na návštěvě...

Je to jako křivka učení. Narodíš se, kráčíš, spadneš. Vstaneš, spadneš znova… Život je zkušenost, kterou sbírá tvoje duše. Duše se musí propojit s myslí a najít rovnováhu – a k tomu potřebuješ fyzické prožitky. Můžeš sledovat válku v televizi, ale necítíš bolest těch lidí, dokud se totéž nestane tobě. Nepláčeš cizí slzy, když někomu zemře máma. Ale když to zažiješ ty, brečíš jako blázen. Takže dokud si věci neprožiješ na vlastní kůži, nikdy je doopravdy nepochopíš.

A kdo to tedy prožívá? Protože když říkáš, že jsme tu jen na návštěvě…

Potřebujeme fyzické tělo, že? Je to jako se žárovkou. Když ti praskne žárovka, nevyrveš celý lustr ze stropu. Jenom vyměníš žárovku. Ale co se stane se světlem? Energie nezmizí – a svítíš dál. Dává ti to smysl?

Takže říkáš, že jsme vlastně jen forma energie, forma života?

Jo. A někteří lidé se reinkarnují. V buddhismu platí, že když nosíš tulsi, to jsou takové dřevěné korálky, vracíš se pořád zpátky, rodíš se znovu a znovu. Já už je nenosím, už jsem se naučil, co jsem potřeboval vědět.

Ale jak poznáš, která cesta je správná? Když jich existuje tolik?

Ty nejkrásnější věci najdou ti, co se ztratili. Když ti připadá, že jsi ztracený a že tě nikdo nemá rád – pak najdeš sám sebe. To je ten pravý život.

<Path> Nejlepší forma překvapení vašeho milovaného? Zašlete mu kytici, která vydá za tisíc slovZdroj: Jan Witek, Florea.cz

Takže pocit ztracenosti je vlastně užitečný?

Jo, protože když se cítíš ztracený, už jsi se skoro našel. Já jsem nikdy nezažil osamělost. Vnímám samotu jako čas pro sebe. Když jsem sám, dám si koupel, uvařím si, přemýšlím. Neruší mě žádné vnější vlivy. Spousta lidí chce uznání od ostatních. Ale k čemu potřebuju, aby mi večeři pochválilo 400 lidí? Pro koho jsem ji vařil? Pro sebe. Když se o sebe hezky staráš, pak tě protějšek musí milovat ještě víc, než se miluješ ty sám. Jinak si té lásky ani nevšimneš – poněvadž sám sebe už rozmazluješ dost. O tom je sebeláska.

O sebelásce se hodně mluví… Jak bys ji definoval ty?

Trávit čas sám se sebou. Soustředit se na sebe. Máma mi říkávala takovou metaforu: když se narodíš, máš své vlastní, unikátní pole. Moje pole může být hrozné, samý plevel a kopřivy, možná dokonce i medvědi. Tvoje zase může být nádherné, bohaté na květiny a kopce – takže se ti bude dařit lépe než mně. Ale dokud se v tom poli neztratíš, nikdy nenajdeš svou vlastní cestu.

Rada tedy zní: nesnaž se následovat cizí kroky. Nedívej se, co pěstují ostatní, co se děje na jejich poli – ztratil bys sebe. Jakmile se zabýváš druhými – takové to „podívej se na něj, ten má ale život“ – uniknou ti tvé vlastní květiny, a pak na konci života zjistíš, že jsi všechno propásl. Proč? Protože jsi na Instagramu a Facebooku sledoval, co dělají ostatní – a přišel jsi o niterné spojení s vlastním já. 

Takže propojení s druhými podle tebe není smyslem života?

Ne. Myslím, že interakce slouží k tomu, abys sám sebe validoval. Proč by tě například mělo zajímat, co si myslím o tvé dovolené? Spousta lidí to dělá: „Podívej na moje fotky. Líbí se ti moje dovolená? Byl jsem pryč, navštívil jsem to a to...“ Proč vykládají, kolik dní kde strávili a jaká tam byla voda? Protože nejsou spokojeni s tím, co prožili. Chtějí, abych jim řekl, že to, za co utratili peníze, bylo skvělé – touží po uznání. Byli na dovolené příliš zaneprázdnění sledováním ostatních lidí u bazénu, a tím ztratili napojení na sebe sama.

<Path> „Jeden partner do konce života? Přítele miluju, ale děsí mě to!“ přiznává muž v otevřeném rozhovoru o monogamiiZdroj: Anonymní respondent, redakce

Vedl jsi k podobné životní filosofii i své děti?

U několika svých dětí jsem praktikoval homeschooling – dneska jsou z nich doktoři, právníci. Určité hodnoty jsem jim samozřejmě předal, ale nikdy jsem jim nic nevnucoval. Sám jím rostlinnou stravu, ale moje děti ne. Ať si najdou vlastní přesvědčení – je to jejich život. Musí se ztratit a hledat vlastní cestu – ideálně ne takovou, kterou před nimi už vyšlapal někdo jiný.

Jak vnímáš různé nálepky – třeba LGBT nebo genderově fluidní?

Myslím, že někdy až zbytečně komplikujeme něco, co je přirozenou součástí života. Je přece krása být sám sebou, jedinečný. Já osobně se nechci škatulkovat. Nepotřebuju, aby mi někdo skrz nějaká písmena potvrzoval, kým jsem. Nejím maso, vejce, mléčné výrobky ani med. Ale proč bych měl chtít nálepku „vegan“? Ty mi jídlo neplatíš, nevaříš ho. Proč lidi potřebují, aby jim ostatní potvrzovali jejich identitu? Kde je úcta k sobě samému?

Myslím, že lidi často zažene do kouta právě nedostatek respektu k sobě samému. Osobně nepotřebuju, abych se někomu zalíbil, aby mi schvaloval, jak žiju. Kdysi mi říkali: „Jsi zženštilý. Když nepiješ pivo, nejsi chlap.“ Fajn, tak teda nejsem. Alkohol jsem vždycky odmítal a nikdo mě nedonutí změnit názor. Pokud „být chlap“ znamená pít pintu, tak chlapem být nechci – a ať si mě druzí klidně nazývají, jak chtějí. Moje mysl patří jen mně – a nic to nezmění.

Více info o Ibize se dozvíte na Spain.info

Zdroj: Redakce / respondent (Tony)

Populární
články

William Haines patřil ve 20. letech k velkým hollywoodským hvězdám. Když si měl vybrat mezi kariérou a životem po boku svého partnera, zvolil lásku.
KULTURA

Na plátně hráli dokonalé milovníky žen, doma milovali muže. Které hvězdy starého Hollywoodu musely žít ve lži?

Autor: Šimon Hauser
Krása není přesná rovnice. Někdy nás zaujme symetrická tvář, jindy drobná nedokonalost, výraz nebo charisma, které nejde snadno popsat.
LIDÉ

Není krásný jako model, ale stejně z něj nemůžete spustit oči. Co podle vědy dělá člověka opravdu sexy?

Autor: Šimon Hauser
Lidská touha není výdobytkem moderní doby. Erotika, symboly plodnosti i fantazie provázejí společnost už tisíce let.
HOT!

Myslíte si, že dnešní doba je zvrhlá? Omyl. Naši předci měli erotické fresky, falické amulety i touhy, které by překvapily i dnes

Autor: Šimon Hauser
Mužské nejistoty v sexu nejsou výjimkou. Týkají se prvních zkušeností, počtu partnerů i obav z toho, zda člověk v posteli „obstojí“.
HOT!

Mužské nejistoty v posteli: Kdy je „normální“ mít první sex, kolik mít partnerů a co když člověk prostě nepodá výkon?

Autor: Šimon Hauser
Sexuální nejistota nemusí být krizí identity. Někdy je jen důkazem, že lidská touha je složitější, než si připouštíme.
TĚLO & MYSL

Když hetero muže vzruší jiný muž: Znamená to, že je ve skutečnosti gay? A proč o své sexualitě pochybuje až třetina mužů

Autor: Šimon Hauser
Krizový intervent Daniel Podešva pracuje na Lince bezpečí a jako lektor programu Linka bezpečí NAŽIVO jezdí také přímo za dětmi.
LIDÉ

„Děti nepotřebují neomylné generály, ale podporu.“ Tři muži z Linky bezpečí popisují, co se děje na druhé straně telefonu, když dítě volá o pomoc nebo vyslechnutí

Autor: Šimon Hauser
Valencie uchvátí svými památkami i přátelským přístupem
CESTOVÁNÍ

Valencie: Centrum gay sportu pro rok 2026 s vůní pomerančů a paelly

Autor: Ondřej Josef Kubáček
V konverzační komedii Smiley není nouze o vtipné interaktivní momenty – stačí v plném sále nažhavit Grindr
KULTURA

Nejvtipnější zrcadlo Grindru a gay komunity, jaké kdy uvidíte. Seznamková komedie Smiley dává naději, že pravá láska zvítězí nad „hrdostí“ a ghostingem

Autor: Veronika Košťálková
Čokoláda: Švýcarská čokoláda jako symbol preciznosti a řemesla, které se tu formuje už od 19. století.
LUI GOURMET

Nejen fondue a čokoláda: Těchto 5 švýcarských jídel vás dostane víc než jakýkoli výhled z Alp

Autor: Šimon Hauser
Nevěra často nebolí jen kvůli sexu, ale hlavně kvůli ztrátě důvěry a pocitu bezpečí.
TRENDY

Jsme opravdu stvoření pro věrnost? Touha po jiných je podle odborníků přirozená, problém začíná až u lži

Autor: Šimon Hauser

E-Shop