Honza Musil

Dal by se označit za prototyp „ukázkového“ gaye moderní doby. Má práci snů, s partnerem Jakubem žije v elegantní domácnosti v klidné části za Prahou, ve volném čase se věnuje převážně svým psům a cestování a politika Andreje Babiše v něm vzbuzuje nechuť. Honza Musil zkrátka není „jen“ gayem. Svým náročným životním stylem je inspirací pro mnohé z nás a jeho názory by se měli řídit nejen fanoušci. V mnohém totiž představují stále tolik potřebný impuls ke změně.    

Jedno z témat, které u nás aktuálně vyvolává vzrušené diskuze, je manželství pro všechny. Jak se jako registrovaný jedinec k této instituci stavíš?

Jednoznačně jsem pro manželství pro všechny. Osobně to vnímám jako kompletní zrovnoprávnění všech lidí bez rozdílu. Jak je možné, že jsou země, kde tento princip dlouhou řadu let funguje bez jediného problému, a u nás jsme v tomto směru stále přízemní? Ačkoliv jsem s partnerem registrovaný, nedostává se mi všech výhod, které jsou s klasickým manželstvím spojené, a jsem přesvědčený o tom, že bychom to měli změnit. Necítím se být jakýmsi občanem druhé kategorie, což je pocit, který ve mně registrované partnerství vyvolává. Registrují se psi, ne lidi. 

Posunuly se někam vaše společné plány na založení rodiny?

Ano, posunuly. Tečka. (smích)

S Kubou jste se seznámili - dá se říci - náhodně. Jak na tebe působí hojně rozšířené a oblíbené seznamovací aplikace, jako je např. Grindr nebo Tinder? 

Mě osobně by nebavilo seznamovat se jejich prostřednictvím. Nicméně si myslím, že jde o modernější formu komunikace, která lidem přináší i své výhody. Například psát si s někým a mít tak možnost poznat jej blíže před tím, než se s ním fyzicky setkám. V tom vidím obrovské plus. Dříve se gayové potkávali na baru, často už celkem v náladě, a jejich úroveň komunikace toho o nich pramálo prozrazovala. Určitý osobní odstup daný zasíláním digitálních zpráv dnes mladým lidem umožňuje sdělit o sobě více bez zbytečného ostychu. Tedy jsem rád, že tyto platformy existují, nicméně jejich uživatelem nejsem. Stále preferuji osobní setkávání před tím „matrixovým“.

Seznamování "po síti" pro Honzu v dnešní době představuje efektivní metodu navazování vztahů

Nemáš pocit, že na webu nekomunikujeme s lidmi, ale s našimi vlastními představami o nich, které si tvoříme na základě jednoho či dvou obrázků, a tudíž jsou v naprosté většině případů zkreslené? 

Asi ano, nicméně podle mě je to hezký základ pro komunikaci. Nebo spíše prostředek, od kterého se odvíjí vše ostatní. Pokud se s někým, s kým si píši, nesetkám do týdne, pak je to samozřejmě zbytečné a je na zvážení, zda mi tento typ komunikace přináší výhody, nebo jde jen o prázdnou zábavu pro chvíle nenadálé nudy. Seznamovací aplikace jsou jen prostředkem k navázání kontaktu a takto by měly být vnímány a používány. Hledat na nich lásku nemá smysl. Tu musí člověk hledat venku. S reálnými lidmi. 

Víme o tobě, že hodně cestuješ. Ostatně i nyní jsi s partnerem opět na cestách. Řekl bys, že je přístup Čechů k minoritám odlišný od jiných zemí? Případně v čem?

Myslím si, že jsme na dobré cestě. Hodně se toho u nás za poslední dobu změnilo. Vnímám, že Prague Pride udělala své. Lidi, které měl tento festival oslovit, již oslovil. Ostatní jej považují za zbytečný. A myslím, že je ještě potřeba počkat si na moment, kdy u nás bude Pride vnímán jako společenský standard tak, jak je tomu v mnoha jiných zemích, které jsme navštívili. Tam jsou podle mě gayové a jiní queer lidé více vnímáni jako lidé, kteří plní celou řadu dalších společenských rolí než jen tu, již jim definuje jejich sexuální preference. Společnost na ně nahlíží také jako na kolegy, táty nebo mámy, úspěšné podnikatele, mediální tváře a tak podobně. Zkrátka je nedefinuje pouze jejich sexuální orientací. To nám u nás podle mě chybí. My se pořád zaměřujeme na rozdíly mezi gayi a heterosexuály. Přitom jsme všichni lidé, stejní lidé se svými problémy, starostmi a každodenním životem. 

Na to, aby se Prague Pride stal plnohodnotnou součástí naší společnosti, si musíme ještě počkat

Máme tedy stále na čem pracovat. Řekl bys, že si jen musíme počkat, nebo je nutné aktivně se na změně podílet?

Jsem si jistý tím, že jde o vývoj – a z tohoto úhlu pohledu je nutné nechat to na čase. Mladí lidé dnes více než kdy jindy cestují, objevují svět, srovnávají a mají tak šanci vidět, jak je to s otevřeností a přístupem k jinakosti v jiných zemích. Oni podle mého představují tu sílu, která má moc něco měnit. Nechme to na nich, až dorostou a sami si uvědomí, co je pro jejich společnost a místo, kde žijí, nejlepší. 

Ovlivňuje tvé volební rozhodování vztah politických stran k menšinám?

Vůbec ne. Protože všichni „kecaj“. Každý se jen snaží zalíbit se, každý se jen snaží nahnat hlasy. Pro mě jsou to ale jen prázdné řeči, za kterými nestojí často žádný reálný základ. Jen snaha o agitaci. Nic jiného v tom nevidím.

Dotýká se tě jakožto člověka působícího v médiích politika Andreje Babiše?

Je snad někdo, koho se nedotýká? Samozřejmě, že ano! Ze všeho nejvíc mě znechucují jeho sliby. Na kterých se opět potvrzuje to, co jsem už uvedl. Že politici jen slibují a slibují a skutek ve finále utek’. Netvrdím, že všechno, co pan Babiš říká, je špatně. Jen bych mu doporučil, aby se více zaměřoval na to, co si on sám skutečně myslí, a ne pouze na to, co mu radí expertní tým jeho poradců. 

Jak se ti jeví síla kumulované moci, kterou Andrej Babiš ve svých rukou drží? 

To je zásadně špatně a v tomto ohledu by mělo co nejrychleji dojít ke změně. Čímž nemyslím jen administrativní zbavení se majetku, ačkoliv je všem jasné, kdo drží kontrolu. Andrej Babiš je české unikum, které nemá nikde na světě obdobu. 

Nicméně jsme si ho zvolili sami...

Ano. Stejně jako pana prezidenta.

Co to podle tebe vypovídá o nás jako o národu?

Nebudu lhát, je to smutné. Nicméně... jsme národ lidí, kteří si neustále stěžují, aniž by se jakkoliv chtěli na změně podílet. Jak je možné, že je volební účast u nás stále tak nízká? Pokud přece chci změnit to, na co nadávám, jdu volit, ne? Jenže my umíme akorát nadávat. A nejlépe v hospodě u půllitru a pěkně nahlas. Tam ale naše snažení končí. 

Jak vnímáš členství Česka v EU?

Členství naší země v Unii mi nevadí. Jediné, pro co bych nezvedl ruku, je přijetí eura. Pakliže bude mít euro stejnou hodnotu ve všech evropských zemích, pak ano. Za stávajících podmínek jsem ale proti. 

Evropská unie pro mě představuje především společenství. Sjednocené země, pro které platí stejná pravidla. Proto bychom je měli všichni respektovat. Nelze být členem, čerpat výhody a porušovat pravidla, zatímco jiní se jich drží. V tomto bychom si měli zamést před vlastním prahem. 

S přijetím syrských dětí – uprchlíků – bys tedy souhlasil?

Abych pravdu řekl, postoj naší vládnoucí garnitury k tomuto problému mě doslova zvedl ze židle! Nejsem z těch, kteří by zde chtěli mít stovky tisíc imigrantů, nicméně pomoc těmto dětem pro mě byla základním vyjádřením humanity našeho národa. A to, jak jsme se k tomu jako společnost postavili, mě znechutilo. Sami bychom si měli uvědomit, kolik lidí od nás emigrovalo nejen v osmašedesátém. A také jsme nalezli pomoc v zahraničí. To už jsme vážně tak rychle zapomněli?

Co pro tebe naše členství v Unii znamená a čeho si na něm vážíš nejvíce?

Jednoznačně je to blahobyt, který nyní zažíváme. Což si jen málo lidí uvědomuje. Všechny ty investice, které k nám z evropských fondů přitekly. Jak to můžeme stále přehlížet a zaměřovat se pouze na to, co se nám nelíbí? Jsem si jistý, že by životní úroveň obyvatel Česka odchodem z Unie výrazně klesla. 

Největší výhodou členství je ale pro mě osobně cestování. Volný pohyb osob a schengenský prostor. V tom vidím obrovský přínos a nerad bych o něj přišel. 

Využíváš výhod spojených s cestováním často?

Ano. Velice často a rád.  

Jaká je tvá nezbytná výbava na cesty? 

V první řadě je to kvalitní auto. Bez něj bych se nikam nepodíval. Na dalším místě bych možná uvedl výhody spojené se službou Erste Premier, což je prémiové bankovnictví od České spořitelny. Pro mě je na tom zajímavé především to, že kromě poskytování finančních služeb a investičních produktů zajišťuje i různé nebankovní služby. Například přístup do letištních salonků, kterých je asi tisícovka po celém světě, a nadstandardní cestovní pojištění. Cestování je tak z řady důvodů pohodlnější a příjemnější.

Cestováním Honza vyplňuje téměř všechen volný čas

Cestuješ spíše nalehko, nebo s objemnými zavazadly?

Určitě nalehko. Tedy, ehm... nalehko tam a „natěžko“ zpět. (smích)

Která destinace je zatím nesplněným snem?

Peru. Naprosto jistě.

A jakou další cestu plánuješ?

V listopadu jedeme s Kubou do Slovinska. Jen na pět dní, takový menší relax. Už teď se ale oba moc těšíme.