4 syrové postřehy sólo cestovatele aneb Jak si užít Ibizu na vlastní pěst, i když všechno nejde podle plánu?
Rada č. 1: Promyslete načasování
Pokud chcete „vypnout“ na liduprázdném ostrově, osobně bych vám poradil, ať na Ibizu přijedete v únoru nebo v březnu. Nejde jen o to, že mimo sezónu nenarazíte na žádné turisty – otevřou se vám i nové možnosti při objevování ostrova. Zaparkujete s karavanem v podstatě kdekoli, poznáte místa, na která byste se v sezoně nikdy nedostali… A pokud můžu soudit z vlastní zkušenosti, místní policisté vám nejspíš shovívavě odpustí i spontánní kempování – velmi dobře totiž ví, že mimo sezonu zavírají nejen kluby, kavárny a mnohé obchody, ale i kempy.
K Ibize obecně patří pomalé životní tempo – pocítíte ho i na silnicích, kde se nejezdí rychleji než 80 kilometrů v hodině (na ostrově nenajdete ani jednu dálnici). Když dorazíte před začátkem sezony, vzácný pocit zastavení v čase se ještě umocní. Jak ale pochopíte z dalšího vyprávění, nemůžeme si sólo pobyt v zahraničí jenom romantizovat – někdy mívá i celkem epický průběh.
Rada č. 2: Nespoléhejte na angličtinu (a mějte záložní mobil)
Že má cestování na vlastní pěst svá úskalí, zvláště když je na ostrově mrtvo a vám se „poštěstí“ 48 hodin ve stylu „den blbec“, jsem tušil. Kaskáda karambolů, která mě na Ibize potkala během letošního pobytu, ale opravdu překonala moji katastrofickou fantazii. Všechno začalo, když mi v autě nešťastnou náhodou vypadl z horní skříňky kastrol, a během pár vteřin tak zdevastoval mobil, který ležel na kuchyňské lince. Ach jo.
Aby toho nebylo málo, ještě ten samý den jsem zjistil další jobovku: pracovník servisu mi špatně utáhnul propanbutanovou lahev, takže se veškerý plyn dovezený z domova vypustil, a navíc se ukázalo, že španělské lahve využívají úplně jiný systém než ty české (včetně lahví). Zoufalství, říkáte si? Tak si představte, že mi do třetice všeho zlého ještě došla mobilní data, tím pádem jsem přišel o svoje poslední spojení se světem – o internet v počítači.
Nezbylo mi než začít bloudit po ostrově bez navigace, pouze pomocí paměti a intuice. Po pár nesprávných odbočkách jsem dojel k vile jistého pana Ismaela, který na svém pozemku provozuje kemp pro obytné vozy. Nejenže mě u sebe nechal na pár nocí (tímto ho alespoň na dálku zdravím a ještě jednou moc děkuju za záchranu), ale navíc mi ochotně poradil, který adaptér na plynovou lahev si mám sehnat. K tomuto happyendu ale musím dodat i jednu praktickou poznámku – bez průměrné znalosti španělštiny bych si v takové situaci poradil dost těžko (nebo by mi trvalo mnohem déle celý fuck-up vyřešit).
Přetlumočit Ismaelovi, co za pohromu mě potkalo, pochopit jeho rady, a pak v místním železářství lámaně vysvětlit, co sháním, mi ve španělštině dalo docela zabrat. Pokud tedy cestujete bez spolujezdce a španělštinu neovládáte, počítejte s tím, že se anglicky dorozumíte spíš ve větších městech – mimo ně už to s jazykovou vybaveností Ibizanů bude výrazně slabší.
Rada č. 3: Dejte si sólo romantiku
O Café del Mar, světoznámém plážovém lounge baru, který se nachází na západním pobřeží ve městě San Antoni, už jste nepochybně slyšeli. Večer co večer nabízí hostům velmi emotivní zážitek: podmanivou chill out hudbu, jejíž tóny si mohou vychutnat naživo, při západu slunce. Jako sólo cestovatele vás možná napadne, že si zastavení v této kavárně protentokrát odpustíte – zní to jako typicky romantická destinace pro večerní rande, kde byste se o samotě mohli cítit nepatřičně.
Moje zkušenost? Ano, u sousedních stolků nejspíš uvidíte samé páry – jestli na vás ale padne splín, nejspíš to nebude z absence protějšku, nýbrž z pohledu na kapku znuděné dvojice, které se nedívají ani na sebe, ani na zapadající slunce, ale do mobilu. Vám naopak doporučuju, abyste smartphone odložili a věnovali plnou pozornost magii tohoto místa. Nanejvýš si rychle naťukejte poznámku, že Café del Mar vydává i vlastní hudební kompilace, které najdete na Spotify i na Apple Music – ideální playlist k pozdější rekapitulaci vzpomínek.
Rada č. 4: Nestyďte se být součástí „rodiny“
A co si počít, když se vám přece jen zasteskne po nějaké socializaci? Španělé jsou výrazně otevřenější než Češi, mají odlišnou mentalitu, určitě se ale nedá říct, že by si s vámi chtěl povídat každý. Zažil jsem, nicméně, spoustu náhodných setkání, ze kterých spontánně vyplynulo delší povídání – pokud se vám tedy samota začne zajídat, rozhodně se nebojte iniciovat kontakt s druhými. Místní se na vás nebudou dívat jako na cizince – jejich populace se skládá z rodilých Ibizanů i z přistěhovalců, kteří neustále přijíždějí. Rezidenti se snaží, aby se na ostrově každý cítil vítaný, a proto vám obvykle dají najevo, že jste součástí místní „rodiny“ a komunity.
Více info o Ibize se dozvíte na Spain.info