„Mladá generace hippies? Mají MacBooky a méně respektu,“ tvrdí manažerka Sonja. Na Ibize žije přes 20 let, squat vyměnila za domek
Sonjo, proč je podle tebe Ibiza výjimečná?
Díky lidem. Přezdívá se jí „ostrov pirátů” – a myslím, že to sedí. Všichni jsme tady tak trochu piráti.
Jak to myslíš – piráti?
Pocházím z Barcelony a ve velkoměstech tě obvykle svazují pravidla. Ve srovnání s Ibizou lidé ve městech jinak mluví, jinak se chovají, jinak žijí. Trochu to připomíná karneval – každý nosí nějakou masku. Ale když přijedeš sem, pustíš to z hlavy. Prostě tu jen jsi, díváš se na moře, na přírodu, na lidi… A jediné pravidlo zní: žádná pravidla.
Čím si vysvětluješ, že lidé na Ibize ty společenské masky dobrovolně odkládají? „Vznáší“ se tu ve vzduchu nějaká zvláštní energie?
Rozhodně. Nemáme tu velké budovy — a když kolem sebe vidíš jen stromy, můžeš se s nimi propojit. V tom je určitá magie, příroda nám pomáhá, abychom se uvolnili. Říká ti něco Geordie Shore? Byl to takový stupidní pořad, kde účinkovala spousta mladých pod vlivem alkoholu... Když přijeli na Ibizu, produkce z nich byla zoufalá – místo toho, aby dělali nějakou show, se na ostrově úplně uklidnili.
Mně se líbí, že na Ibize každý může být sám sebou – a dočká se přijetí.
Všechny bychom ale přijímat neměli. Najdou se tu i toxičtí jedinci, zejména ti, co bojují se závislostí na drogách. Často se setkávám s tím, že lidé v létě přicestují, řeší si vnitřní zmatky a přehání to s drogami. V zimě pak nemají ani práci, ani peníze – ale bažení po drogách trvá, závislost nezmizí. V tom vidím temnou stránku Ibizy. V podstatě tu děláme půlroční show, cirkus. Po těch šesti měsících pak přijde realita – a je hodně křehká.
Co přesně si pod tím „cirkusem“ mám představit?
Beru to tak, že od května do října jsme značka – něco jako Nike nebo Adidas. Já na té značce vydělávám – ale současně mám na ostrově i svůj domov. My, co tu žijeme, jsme trochu hippies. Turisté se zdrží na patnáct dní, chtějí být jako my, žít náš životní styl. Každý říká, že by tu chtěl zůstat – ale stejně se pak vrátí domů, k práci, ke svým povinnostem. Sezona mi připomíná cirkus, protože v očích turistů naše žití není skutečné. Vnímají Ibizu jako ráj – a věří, že není normální bydlet v ráji.
Ty tady ale zůstáváš po celý rok, viď?
Přesně tak. Z kempu jsem se před pár lety odstěhovala, ale bydlím v Es Canar, v malém domku. Když jsem na Ibizu přišla – před více než dvaceti lety – žila jsem několik let ve squatu. Podobně jako teď spousta mladých přebývá v lese – ilegálně. My jsme tehdy ale měli víc respektu. Nevkrádali jsme se do kempu, neschovávali se mezi stany, abychom získali elektřinu a došli si na záchod. Tahle mladá generace hippies nechce pracovat a čeká, že za ni vesmír všechno zaplatí. A pak mezi nimi vidíš kluka, co vlastní MacBook a iPhone... Na druhou stranu chápu, že se nikomu z nich nechce platit předražené nájmy – ani mně se nechce.
Vážně tady výše nájemného vyskočila tak nahoru?
Když ti nestačí úplně miniaturní byt, běžně dáš za bydlení 1 500 eur měsíčně. A to ty domy kolikrát ani nejsou hezké! V zimě musíš roztopit krb, protože je v nich fakt chladno a vlhko. Ale zase vláda rezidentům v zimě platí 450 eur měsíčně – pomáhají nám, protože chápou, že řídíme sezónní byznys a že se bez turistů neuživíme. A taky máme 75% slevu na letenky – protože na Ibize chybí služby. Když řeším vážnější zdravotní problém, letím do Valencie nebo do Barcelony.
Jakou máš zkušenost s queer žitím na Ibize?
Ibiza je úplně svobodné místo, žádnou nálepku tady nepotřebuješ. Nikdo tu neřeší, že jsi queer... Pokud si chceš vyrazit vyloženě do LGBT podniku, můžeš si někam zajet, ale na severu ostrova podle mě nic takového nepotřebuješ. Dostane se ti tady úplně stejného zacházení, jako kdybys byl v gay baru.
Jak to v Es Canar vypadá třeba na Vánoce?
Trochu zvláštně, protože tu máme skoro prázdno. Bohatí lidé jedou na hory lyžovat, Ibizané odjedou do svých vesnic a ti, kdo pochází z pevninského Španělska, se radši vrací do měst. Spoustě lidí ten klid vadí – pro mě je naopak ideální. Turisté zmizí, ale já pořád můžu pozorovat tentýž západ slunce. Kdybych to měla k něčemu přirovnat, tak mi zima na Ibize trochu připomíná pandemii. Prostě trávím čas se svojí přítelkyní, s tátou, s naším psem… A užívám si, že jinak s nikým moc nepřijdu do styku.
Který měsíc v roce máš na Ibize nejradši?
Asi březen. Dny jsou krátké. Turisté tu ještě nejsou. Miluju březnové světlo, jarní vůně, květy mandloní… Má to své kouzlo!
Více info o Ibize se dozvíte na Spain.info