“Sex je mou jedinou životní motivací, po ničem jiném netoužím. Zároveň ale vím, že je to pro mě cesta do pekel. Přesto nedokážu přestat,” říká Bordel Ninja, který v bordelech utratil už skoro 5 milionů
Jak tě mám v rozhovoru oslovovat?
Klidně „Bordel Ninja“. Moje jméno do textu nedávej.
Jasná věc. Kolik jsi měl celkem partnerek? Dokážeš to vůbec spočítat?
Mám to zapsané. Teď je v poznámkách číslo 944, ale reálně odhaduju 1200-1300. Nechtěl jsem říkat nesmysl, tak jsem si udělal „pracovní“ číslo 944. K poslednímu půlroku si píšu krátké poznámky: číslo a pár slov, aby mi naskočila vzpomínka.
Jak ty poznámky vypadají?
Třeba „maličká černovlasá, 007 milfka, krásný prsa, blow“, „Soy 13 úplná bohyně, hodinová mrdačka na hotelu“… Přečtu a hned vím.
Byly to převážně placené služby?
Ne všechny. Když vezmu těch 944, tak pouze s 20 z nich jsem měl neplacený sex. Ale celkově jsem v bordelech utratil přes 4 miliony Kč (spíš tak 4-5).
Nelituješ těch peněz?
Lituju i nelituju. Když jsem točil porno a vydělal klidně 2,5 milionu za rok, mohl jsem si klidně koupit byt v Olomouci a být teď v klidu. Dnes namísto toho dřu „od výplaty k výplatě“. Na druhou stranu je pro mě ale sex ta nejlepší věc na světě. Vždycky si to obhájím tím, že jsem prostě žil naplno. Ale lidi už nevidí, co je za tím: průsery, zoufalství a tak podobně. Odvrácená strana měsíce.
Jaké průsery třeba?
Tak například v Polsku jsem se ocitl v baráku jak z balkánský mafie: zbraně na stole, hromada drog, holky bůhví odkud. Nic se mi nestalo, ale ten pocit byl šílený. Jindy třeba Palermo: týden na ulici, bez peněz. Poslední drobný jsem dal sex-workerce u pomníku místo jídla a jízdenky na letiště. Vystřízlivění přijde hned po vyvrcholení: „Proč jsem to zase udělal?“
Co se ti děje v hlavě, když takhle „přepneš“?
Je to něco jako tunelové vidění. Všechno ostatní přestane existovat. Omlouvám si to: „Žiju teď, co když mě zítra sejme auto.“ Typicky: otevřu Instagram, je tam storíčko holky v plavkách – lusk – ležím v posteli a honím. Nestihám pak tramvaj, sprchu, přípravu do práce. Po cestě v tramvaji vyprchá radost a zůstane sebehejt.
Pomáhá ti masturbace chuť snížit?
Jako jo. Asi tak na 15–20 minut. Někdy to potřebuju 10krát denně. Spouštěče jsou všude: sociální sítě, reklamy, i vizuální představivost – v tramvaji vidím holku a mozek mi okamžitě promítá sexuální scénu.
Ovlivňuje tě to v práci a vztazích?
Hodně. Často lžu. Například: „jdu se vyzvracet“, ale běžím na záchod vyhonit. Pak mám samozřejmě skluz, konflikty s kamarády, co mě táhli domů. Nejvíc mě to ale ohrožuje finančně: často žiju tak, že jakmile dostanu výplatu, za den je pryč. Utopená v bordelech.
Zmínil jsi i bezdomovectví a pokus o sebevraždu…
Před šesti lety jsem se vrátil z Thajska, dluhy, žádná naděje. Pár dní jsem spal na Hlaváku. Pak najednou přišlo 30 tisíc z dřívějšího projektu a já jsem místo ubytovny zaplatil Airbnb v sedmým patře a šel jsem to všechno utratit do bordelů. Říkal jsem si: poslední sex v životě, tak ať to stojí za to. Utratil jsem všechno, chtěl skočit, pak jsem se ale pořezal a zkolaboval. Našla mě policie a záchranka. Následovala psychiatrie. Nikdo se mě tehdy moc neptal na sexuální závislost, ani já to tak neuměl pojmenovat.
Kdy přišlo „cvak“ a uvědomění, že s tím musíš něco dělat?
Varšava. V legálních strip klubech je všechno drahé. Jel jsem tam pro techniku s půjčenými penězi od rodiny. V noci jsem běhal klub od klubu, sypal bankovky na stage (střízlivý, jen na Red Bullech), nechal se od holek „odemknout do dalších levelů“ (způsob, jak sexuální pracovnice tahají z klientů peníze, aniž by s nimi měli sex – pozn. red.) a ráno? Byl jsem 90 tisíc Kč v mínusu, a to jsem ani neměl žádný sex. Pamatuju si, že jsem koukal z okna a byla tam školka. Děti, ráno, normální život – rozbrečel jsem se. Pak SMS od člověka, co mi ty peníze půjčil: „Pošli aspoň 20 tisíc zpět, nutně je teď potřebuju.“ Jenže já neměl ani korunu. Tehdy jsem poprvé kamarádům řekl: „Asi jsem závislej na sexu.“ Od té doby už to nějak řeším.
Jak?
Abstinence. Teď mám 3 měsíce bez placeného sexu. Je to těžké, mám abstinenční příznaky: třes, zima, pocit dušení – spouští to klidně i jen fotka, zpráva, cokoliv. Když je mi zle, „uhýbám“ k OnlyFans. Vždycky si řeknu „je to levnější než klub“, ale najednou tam utratím 5 tisíc a pak zase klasika výčitky a sebelitování.
Naučil ses v klubech poznat „dobrý sex“?
Ano. První musí být vždy oční kontakt a chemie, ne agresivní „pušování“. Dnes už umím lépe číst signály. Teda kdy zpomalit, kdy něco bolí. Paradoxně mě to naučila právě placená scéna – tam holky řeknou na rovinu, co je špatně. Kvalitní sex mám dnes cca v 70 % případů.
Jak dlouho ti „ideální“ sex trvá?
Okolo hodiny. Zažil jsem i „šestihodinové jízdy“ (s pauzami). V klubu standard: hodina, z toho dvě desetiminutový sprchy a pár minut na povídání.
Co kondom, zdraví, hygiena?
Vždy s ochranou. Správná velikost a lubrikant dělají rozdíl. Mám genitální herpes (ekvivalent oparu na rtech), roky bez projevu díky medikaci a vitamínům; v aktivní fázi sex nemám. V klubových prostředích jsou holky testované a poučené, i proto mi placený sex vyhovuje víc: hygiena, jasno v pravidlech a žádná emoční vazba. Navíc jsem ten herpes chytil od kámošky (= neplacený sex), které jsem fakt věřil. To je ten paradox – v bordelech jsem nikdy nic nechytil, a to ani přes omylem prasklý kondom. A pak od kámošky, které věřím, získám herpes. Proto pořád tvrdím, že bordely jsou prostě lepší.
Hledal bys raději neplacený vztah „bez závazků“?
Ideál je jedna partnerka, co zvládá mou intenzitu a nepoutá se emočně, ale to bývá vzácné. Často totiž chtějí víc. Když po sexu řeknu „bylo to fajn, teď už jdi prosím domů, tak jsme si to domluvili“, bývá to pro ně bolestivé. I proto mi líp „funguje“ klub: vše je jasné všem stranám.
Kdy si na sobě začal pozorovat, že jsi asi hypersexuální?
Jako dítě. Ve 13 jsem byl dva měsíce na dětské psychiatrii (kvůli úzkostem, ne kvůli sexu). Když se doktor ptal, „na co myslíte“, všichni zmínili „PlayStation“ a tak a já: „na sex“. Nikdo to se mnou ale neřešil. Od té doby se s tím tak nějak peru.
Uvažoval jsi o „radikálním řešení“, např. kastraci?
Nikdy. Sex je pro mě vrchol všeho. Já nemám vysněné auto nebo dům. Jediná životní motivace je pro mě sex. Všechno v životě směřuju k tomu, abych ho měl skvělý a často. Je to dar i prokletí: extrémy nahoru i dolů. Ale nic lepšího neznám.
Co ti dnes pomáhá?
Hlavně abstinence (i když s absťákem bojuju), rutina, práce a hlavně projekt Bordel Ninja (podcasty, psaní). Když o tom mluvím otevřeně, drží mě to nad vodou. Znám i ženy se stejným problémem; rozdíl je, že ženy obvykle sex seženou snáz. Já jsem na Tinderu půl roku a skoro nic. Kdybych měl „vybookováno“ na 30 dní dopředu, možná by mozek tolik nehonil dopamin.
Jaký máš cíl do dalších měsíců?
Pokračovat v abstinenci, nedávat peníze do klubů ani do pay platforem. A být k sobě poctivý: když už totiž vyrazím, nikdy to nezůstane u jedné hodiny. A přesně to je ta past, které se chci vyhnout.
---
Obsah, který Bordel Ninja vyrábí, můžeš zhlédnout na bordelninja.cz
"V bordelech jsem utratil skoro 5 milionů. Přesto toho nelituju. Mám pocit, že jsem žil naplno"Foto: Bordelninja / se svolením
---
Máte zkušenost se sexuální závislostí nebo potřebujete podporu? V Česku se lze obrátit na krizové linky (např. Linka první psychické pomoci 116 123) nebo na odborníky na adiktologii a sexuologii.