Kýchání místo antikoncepce, veřejná masturbace i spartské „převlékání nevěst“. Sexuální svět starověkých Řeků byl jiný, než byste čekali
Leonidas, Achilles, Periklés… slavná jména, která máme zafixovaná jako symboly odvahy, vojenského génia a heroismu. Popkultura nám starověké Řecko často servíruje v podobě bronzových těl, epických bitev a vážných filozofických debat. Jenže stejně jako v jakékoli jiné společnosti byla i tehdejší kultura hluboce prostoupená sexualitou – a to způsobem, který může dnešnímu čtenáři připadat překvapivý, šokující, nebo prostě jen… podivný.
Sex nebyl v řeckém světě tabu. Byl veřejný, všudypřítomný a prostupoval každou oblast společenského života – od náboženství přes vojenský výcvik až po městskou ekonomiku. Na keramice se malovala pornografie, v symposiích se filozofovalo i opíjelo, falické motivy zdobily sochy i domácí nádobí. Otevřenost vůči tělesnosti a vztahům – včetně těch mezi lidmi stejného pohlaví – vytvořila kulturní prostředí, které se v mnoha ohledech vymyká našemu modernímu chápání sexuality.
Zatímco dnes řešíme sexuální výchovu, bezpečný sex nebo LGBTQ+ práva z pohledu rovnosti a soukromí, ve starověkém Řecku se tyto hranice posouvaly zcela jiným směrem. Následujících deset praktik ukazuje, jak odlišný a mnohovrstevnatý byl tehdejší přístup k tělu, touze a vztahům – od metod antikoncepce přes státem řízené nevěstince až po zvláštní svatební rituály ve Spartě.
1. Kýchání jako antikoncepce
Moderní medicína nabízí širokou paletu účinných a bezpečných metod ochrany. Řekové si museli vystačit s tím, co měli po ruce – a často s dávkou fantazie. Po styku se doporučovalo zadržet dech, posadit se s pokrčenými koleny a vyvolat kýchání, aby se zabránilo „vniknutí spermatu do dělohy“. Jiné ženy si pokoušely zablokovat děložní čípek kusem dřeva, což zní spíš bolestivě než účinně. Oblíbená byla také konzumace velkého množství datlí a granátových jablek před a po styku – a i když moderní studie naznačují, že tyto plody mohou snižovat plodnost, jako spolehlivá ochrana rozhodně nestačily.
2. Masturbace jako veřejné gesto
Veřejná masturbace by dnes vzbudila minimálně pohoršení. Filozof Diogenés ji ale používal jako formu společenské provokace. Tento zakladatel cynismu, který žil v sudu a kritizoval pokrytectví společnosti, masturboval na veřejnosti, aby poukázal na přirozenost tělesných potřeb. Když byl napomenut, odvětil: „Kéž by šlo utišit hlad třením břicha.“ Masturbace pronikla i do populární kultury: v Aristofanově slavné komedii Lysistrata jsou Sparťané zesměšňováni právě pro svou vášeň pro vlastní potěšení.
3. Líbat ženu? Společenské faux pas
Zatímco polibky mezi muži – ať už na tvář, ruku nebo rty – byly zcela běžné jako pozdrav či výraz rovnosti, polibky s manželkou na veřejnosti se považovaly za projev slabosti. Periklés, jeden z nejvýznamnějších státníků, čelil kritice právě kvůli svým veřejným projevům náklonnosti. Polibek totiž symbolizoval rovnost, kterou ženy ve většině městských států neměly, a muž tak mohl být vnímán jako „ovladatelný“ svou partnerkou – v souladu se sexistickým archetypem „nebezpečné svůdkyně“.
4. Veřejné nevěstince pod dohledem státu
Legální prostituce řízená státem zní jako science fiction. V Aténách ji ale zavedl zákonodárce Solón. Stanovil pevné ceny, spravoval státní nevěstince a daňové výnosy používal na stavbu chrámu bohyně Afrodité. Vedle běžných sexuálních pracovnic působily i tzv. hetéry – vzdělané společnice pro vyšší vrstvy, které nabízely konverzaci, vtip i společenský status. Chudší prostitutky zase nosily sandály se vzkazem „Následuj mě“, který se obtiskával do prachu ulic.
5. Pederastie jako společenská norma
Ve Spartě byli chlapci už od sedmi let zařazováni do státem řízeného vojenského výcviku Agoge. Součástí jejich socializace byly i partnerské vztahy se staršími mentory, ale i intimní kontakty s vrstevníky. Vztahy mezi muži stejného pohlaví byly obecně považovány za normální, podporované a někdy i ideální formu spojení. Interpretace těchto praktik se liší, jisté ale je, že sexualita měla výchovnou i společenskou dimenzi, která dnešní optikou působí rozporuplně.
6. Falusy doslova všude
Dnešní graffiti penisů se objevují spíš na dveřích veřejných toalet, Řekové je ale povýšili na umění. Falické motivy zdobily sochy, sloupy i keramiku. Jeden státník byl dokonce popraven za poškození posvátné Hermovy sochy. Na kylixech – číších používaných při symposiích – se často objevovaly vtipné falické kresby, které měly pobavit hosty během večírků. Jedna váza dokonce zobrazovala ženu obdělávající pole s falusy.
7. Náboženství a sex: nerozlučná dvojice
Řecký polyteismus stavěl na úzkém propojení spirituality a tělesnosti. Afrodita, bohyně lásky a rozkoše, vznikla z pěny moře, kam spadly Uranovy genitálie. Její kult byl spojen s rituály plodnosti i erotiky. Mýty popisují její milostné aféry, intriky a vliv na lidské i božské dění. Sex nebyl hříchem, ale přirozenou součástí náboženské zkušenosti.
8. Cizoložství horší než znásilnění
Z dnešního pohledu šokující: svádění manželky jiného muže bylo považováno za závažnější provinění než znásilnění svobodné ženy. Šlo totiž o „majetkový“ zásah – manželka byla chápána jako mužovo vlastnictví. Muž přistižený s cizí ženou mohl být veřejně ponížen nebo zabit. Historik Herodotos popisuje, že zatímco sexuální napadení nevyžadovalo pomstu, cizoložství ano.
9. Symposia: filozofie, víno a sex
Symposia byla klíčovou institucí společenského života. Muži ležící na lehátkách debatovali o filozofii, pili víno a poslouchali hudbu. Večer často končil opileckými písněmi a sexuálními službami najatých umělců a prostitutek. I když ženy měly vstup obvykle zakázán, hetéry – vzdělané a vysoce postavené společnice – zde sehrávaly významnou roli.
10. Když měla nevěsta vypadat jako muž
Ve Spartě byli muži zvyklí na vztahy s mladými chlapci v Agoge. Aby přechod k manželství nebyl příliš náhlý, musely si nevěsty při svatbě oholit hlavu, obléknout mužský plášť a sandály a čekat ve tmě, zatímco ženich se do jejich pokoje „vplížil“. Tento rituál měl pomoci mužům překlenout přechod mezi stejnopohlavními vztahy a heterosexuálním manželstvím.
Starověké Řecko nabízí fascinující pohled na sexualitu bez moderních filtrů. Mnohé z praktik dnes působí extrémně, jiné překvapivě otevřeně a fluidně. V každém případě odhalují kulturu, která se nebála propojovat tělo, náboženství, společenské rituály i každodenní život – způsobem, který je vzdálený naší představě o antické „ušlechtilosti“, ale o to víc vypovídá o lidské povaze napříč staletími.
