„Maska, svázané ruce i pohled z povzdálí.“ Češi popisují své netradiční sexuální fantazie
Sexualita je jednou z nejintimnějších součástí lidského života – a přesto se o ní stále mluví s ostychem. Fantazie přitom nejsou ničím neobvyklým. Podle průzkumů je má téměř každý a často se stávají prostředkem, jak obohatit partnerský život, prozkoumat vlastní touhy nebo lépe porozumět sobě samým. Jak ale tyto fantazie vypadají v praxi? O své zkušenosti a představy se s námi podělilo několik mladých lidí.
Lucie (26): „Role dominance a submise mi otevřely nový pohled na sex“
Lucie popisuje, že k objevování svých fantazií přistupovala postupně. „Dlouho jsem vlastně nevěděla, co mě láká. Ale když jsem začala zkoušet lehčí BDSM praktiky, jako svazování nebo hraní rolí, otevřelo mi to úplně nový pohled na sex,“ říká.
Podle ní není podstatné, jak moc „extrémní“ praktiky jsou. „Je to subjektivní – co je pro někoho moc, je pro jiného vzrušující hra. Pro mě je důležitá důvěra s partnerem a možnost vyzkoušet si i něco, co v běžném životě nezažívám – třeba být chvíli v submisivní roli, i když jinak jsem spíš dominantní,“ dodává.
Dnes už se nebojí mluvit i o konkrétních scénářích. „Vzrušuje mě třeba, když mi partner přikáže, co mám dělat – a já se vědomě podřídím. Přitom v práci i mezi přáteli jsem ta, co rozhoduje. V sexu je to obrácené a je to vlastně osvobozující. A někdy se stane, že z obyčejné hry se stane něco hlubšího – třeba scéna, kdy mě partner připoutá, a já ztrácím kontrolu úplně. V tu chvíli nejde jen o fyziku, ale o důvěru a psychologii.“
Gábina (24): „Anonymita mě neskutečně přitahuje“
Zcela jinou fantazii má Gábina, která si pro sebe objevila kouzlo anonymity. „Strašně mě vzrušuje představa, že bych se setkala s někým, kdo má na sobě masku. Vidíš tělo, cítíš chemii, ale nemáš ponětí, kdo to vlastně je. Je to zvláštní, ale hrozně mě láká ten pocit, že se necháváš unést neznámým,“ vysvětluje.
Právě anonymita podle ní dokáže otevřít nové možnosti. „Když nevíš, kdo je pod maskou, dovolíš si být víc odvázaná. Otevírá to brány k tomu, co bys jinak možná nikdy nezkusila,“ říká.
Pro Gábinu je navíc přitažlivé i to, že fyzická stránka není hned doplněná o sociální kontext. „Najednou neřešíš, jestli je to někdo z tvého okolí, jestli se ti bude chtít ozvat druhý den. Jsi jen ty a ten okamžik. Představa, že se s někým miluješ a nevíš, jak vypadá v obličeji, je děsivá i sexy zároveň.“
Dodává, že inspirací jí byly i vystoupení performerů, kteří nosí masky. „Vidíš charisma, vidíš tělo, a přitom nevidíš tvář. To má obrovskou sílu. Je to vlastně erotické tajemství.“
Petr (28): „Voyeurismus mi pomohl porozumět sám sobě“
Petr přiznává, že jeho dlouhodobou fantazií bylo pozorování druhých. „Nikdy jsem si nemyslel, že to jednou reálně zkusím. Ale když se to stalo – v rámci swingers večera – zjistil jsem, že mě to nevzrušuje jen fyzicky, ale i psychicky. Najednou jsem si uvědomil, jak moc mě baví být pozorovatel a ne nutně ten, kdo je v centru dění.“
Podle něj ale nejde o pouhou „úchylku“. „Spíš je to způsob, jak chápu svou sexualitu – baví mě být součástí situace, ale v jiné roli, než se běžně očekává,“ vysvětluje.
Na swingers večerech ale nezůstal jen u pozorování. „Jednou jsem se dostal i do situace, kdy mi partnerka nabídla, abychom zkusili něco tvrdšího – třeba fisting. Byl jsem překvapený, že mě to vlastně vzrušilo, a že jsme oba měli pocit naprosté otevřenosti. Nešlo o bolest, ale o intenzitu a důvěru. To je na tvrdších praktikách nejdůležitější – že se musíte navzájem stoprocentně poslouchat.“
Dnes říká, že zkušenost mu rozšířila obzory. „Nechodím na swingers pravidelně, ani nepotřebuji tvrdší praktiky pokaždé. Ale vědomí, že jsem si to vyzkoušel a že mě to vlastně obohatilo, mi pomáhá i v klasickém vztahu. Cítím, že jsem otevřenější, víc přijímám i fantazie partnerky.“
Klára (31): „Hra s mocí může být něžná i tvrdá zároveň“
Pro Kláru je lákavá dynamika moci. „S partnerem si rádi zkoušíme, co udělá, když má jeden z nás navrch. Někdy jde jen o drobnosti – třeba že rozhoduje, kdy se mě smí dotknout. Jindy o komplexnější roleplay, kdy si předem domluvíme scénář,“ vypráví.
Přiznává, že občas se posouvají i k tvrdším scénářům, ale klíčem je vždy komunikace. „Hra s mocí není o násilí, ale o důvěře. A i když to může znít paradoxně – v té důvěře je obrovská něha,“ dodává.
Klára popisuje, že pro ni mají fantazie často i terapeutický rozměr. „V běžném životě jsem hodně kontrolující a perfekcionistická. Ale když se ocitnu v roli, kde tu kontrolu předávám, mám pocit, že ze mě padá neskutečné napětí. Je to pro mě vlastně i forma relaxu.“
Fantazie nejsou nutně odrazem toho, co lidé chtějí prožívat každý den. Často fungují spíše jako bezpečný prostor, kde se mohou uvolnit, aniž by museli skutečně překračovat své hranice.
Lucie to shrnuje jednoduše: „Nejde o to, jestli je fantazie normální, nebo ne. Jde o to, aby nám přinášela radost a abychom o ní dokázali mluvit s partnerem.“
Sexualita má mnoho podob a fantazie k ní neodmyslitelně patří. Ať už jde o lehké BDSM, anonymní masky, voyeurismus nebo tvrdší praktiky, jedno mají společné – umožňují lidem být sami sebou, i když třeba na chvíli v jiné roli.