Sexuální nekompatibilita: Důvod k rozpadu vztahu, nebo mýtus a výmluva pro ty, co odmítají kompromisy?
Sexuální kompatibilita
Při objasňování toho, co je (či není) sexuální nekompatibilita, můžeme zkusit odpověď odvodit od sexuální kompatibility. Jenže i její vysvětlení je docela složité a stěží uchopitelné. Ostatně, neexistuje ani žádná oficiální definice, od níž by se bylo možné „odpíchnout“. I přesto nespočet lidí právě sexuální (ne)kompatibilitu používá jako stěžejní faktor pro posuzování toho, jaký vztah je (či by měl být).
Na druhou stranu klinický psycholog se specializací v oblasti sexuální terapie, dr. Christopher Ryan Jones, tvrdí, že v souvislosti se sexuální kompatibilitou hraje roli řada faktorů – to, jak lidé na sex nahlížejí a jak jej definují, jaké mají preferované prostředí pro sex, to, co je vzrušuje, jaká je jejich vztahová orientace… „Čím více podobností v odpovědích na související otázky partneři mají, tím více jsou také sexuálně kompatibilní,“ tvrdí dr. Jones. Přitom i v oblasti sexu platí klasické „sto lidí – sto chutí“ a pro každého tak může být význam sexu více či méně jiný.
(Nesmyslná) sexuální nekompatibilita
I když již samotné slovo nekompatibilita naznačuje, že by na stole mohl být prakticky neřešitelný problém, rozhodně je namístě objasnit, co vlastně „sexuální nekompatibilita“ znamená. Rozhodně se totiž nelze spokojit s tím, že se jedná o univerzální vysvětlení toho, proč to partnerům v posteli neklape. „Většina toho, co označujeme jako nekompatibilitu, jsou vlastně dva lidé, kteří mají v hlavě nějaké vlastní scénáře o tom, jak má sex fungovat – a tyto scénáře jsou odlišné. V drtivé většině případů jsou to právě tyto představy, které jsou nekompatibilní, ne skuteční lidé, kteří se snaží mít intimní vztah,“ vysvětluje sexuální edukátorka Emily Nagoski. A rozhodně není sama, kdo sexuální nekompatibilitu v jistém slova smyslu zpochybňuje. „Být nekompatibilní znamená, že něco není schopno existovat vedle něčeho jiného. Přitom říkat o sobě, že jsem s partnerem sexuálně nekompatibilní, má pro vztah i sex obrovské důsledky,“ dodává tak sex-pozitivní terapeutka Daine Gleim.
Do boje s „nekompatibilitou“
Bez ohledu na kompatibilitu či nekompatibilitu, odborníci na sexuální zdraví se jasně shodují v tom, že v podstatě neexistuje žádná špatná definice sexu – ale aby lidé dospěli k oné „kompatibilitě“, měli by se o své představy otevřeně podělit. Jedině tak si mohou totiž vyjít vstříc, o svých představách diskutovat a případně je přehodnotit či přizpůsobit protějšku. Hledání shody je tedy základem pro to, aby vztah i v sexuální rovině fungoval. Na druhou stranu, pokud partneři vyloží karty na stůl a zjistí, že jejich představy se opravdu v něčem diametrálně liší, skutečně se může jednat o začátek konce. Jeden příklad za všechny: zatímco jeden z páru touží po monogamii, druhý by rád otevřený vztah. V takovém případě se sice mohou najít kompromisy, ale dost možná, že nakonec oběma vyhovovat stejně nebudou. A tak se stanou „sexuálně nekompatibilními“.
Přesto ale platí, že skutečná sexuální nekompatibilita, pro niž opravdu neexistuje řešení, je poměrně vzácná. Ve všech ostatních případech záleží jen těch, kdo tvoří pár, jak se poperou se situací. „Mnohem častější než skutečná sexuální nekompatibilita jsou prosté sexuální rozdíly nebo nesoulad touhy. Minimálně v devadesáti procentech případů – s troškou kreativity, se skutečnou praxí a trochou reflexe – lze vždy najít nějaký způsob, jak dvojice svůj vztah může udržet,“ potvrzuje certifikovaná sexuální terapeutka Hanna Basel. Dle jejích slov je totiž ve většině případů sexuální nekompatibilita ve skutečnosti jen problémem s nedostatkem komunikace nebo znalostí. „Nevědomost, jak s těmito rozdíly pracovat, způsobuje u lidí pocity beznaděje a neslučitelnosti,“ shrnuje také s tím, že bez ohledu na konkrétní problém může neřešená sexuální nekompatibilita vést k pocitům frustrace, odporu a odpojení mezi partnery. A nakonec i k nevěře a rozchodu.
Řešení?
Obloukem se můžeme vrátit k již několikrát zmíněné otevřené komunikaci. V případě zájmu o lepší sexuální život je jednoduše nezbytné aktivní naslouchání protějšku – a co že je to „aktivní naslouchání“? Měli byste si partnera/ku vyslechnout pozorně, otevřeně a nijak jej/ji za jeho/její představy a očekávání neodsuzovat. Nezbytným předpokladem pro úspěšné vyřešení „problému“ je také empatie a ochota ke kompromisu. Podle Brooke Keels, jež poskytuje terapeutické služby, je pak celý proces vlastně jako „ladění hudebního nástroje“ – někdy prý stačí k dosažení harmonie jen pár drobných úprav. „Pokud například jednoho z páru baví nějaká činnost, o kterou druhý nejeví příliš zájem, mohou se o ni pokusit v klidu, pomalu a opatrně společně. Nebo mohou diskutovat a dělat v tom, co je baví, kompromisy,“ uzavírá. A právě o kompromisech, evidentně tedy i sexuálních, jsou nakonec všechny vztahy…
