Hetero, bi, gay… nebo něco mezi? Sexuální fluidita aneb Když jsou hranice orientace „tekuté“
Sexuální přitažlivost má a může mít nespočet podob. Ale může projít také mnoha proměnami. To, jak o ní přemýšlíme, se v průběhu času mění. Lidé jsou totiž diskuzi o své sexualitě stále otevřenější a mnohé dříve netušené sexuální identity postupně pronikají i do mainstreamu. Není přitom nutné vzdávat se ve jménu moderní doby zažitých pořádků, jak se mnozí bojí.
Kategorie jako heterosexualita, homosexualita a bisexualita jsou platné napříč časem. Mění se ale to, jak je vnímáme a kam klademe jejich hranice. Ostatně, i Alfred Kinsey již v polovině minulého století tvrdil, že sexualita je spíš škála. A že ryzí heterosexualita v podstatě neexistuje. Tak, teď ruku na srdce, necítili jste se náhodou sami někdy přitahováni člověkem, který do toho, jak se sami (jako hetero/gay/lesba) identifikujete, zrovna nezapadal?
Jak se „orientujete“?
Posuzujeme-li sexuální orientaci, do hry vstupuje mnohem více faktorů, než se na první pohled zdá. Nezáleží tedy jen na tom, jak ji pojmenováváme, ale i na tom, kdo nás romanticky přitahuje a jak se sexuálně chováme. Tyto aspekty se přitom různě proměňují a zejména v dospívání si ujasňujeme, jaká naše sexuální identita bude. To může zahrnout i sexuální experimentování, které může být při hledání „sebe sama“ velmi důležité. Podle vědců pak i tento proces lze považovat za jeden z projevů sexuální fluidity. A ačkoliv obvykle je vývoj sexuální identity (tedy toho, jak sami svou orientaci popisujeme v rámci klasických kategorií) nejbouřlivější v době dospívání a měl by vrcholit kolem dvacátých narozenin, neznamená to, že poté již pro „nic nového“ není prostor.
To, že člověk v průběhu života vymění životní/ho partnera/ku, přece není nic neobvyklého – a pokud tato „výměna“ zahrnuje i to, že si dosavadní lesba najde muže, nebo heterosexuální muž upřednostní muže před ženou, nemělo by to znamenat, že se naše společnost zhroutí, protože se zvrhla. Právě toho se však mnozí bojí. Zejména na heterosexuální muže pak teze o možnosti proměny jejich sexuální preference funguje jako rudá na býka. A vlastně není divu.
Sexuální fluidita je totiž silně podmíněná pohlavím. Za výlučně heterosexuální se tak označuje mnohem více mužů než žen. Důvod je nasnadě – muži se stále obávají o svou dominantní pozici ve společnosti. „Muži potřebují zastávat velmi mužskou genderovou roli, aby si udrželi moc. A součástí mužství je i heterosexualita – zatímco vyjádření zájmu o stejné pohlaví by mužskou dominanci mohlo ohrozit,“ vysvětluje docentka psychologie Elizabeth Morgan. Stručně řečeno, být gay je pro muže stále víceméně nežádoucí. Jenže jak se říká, srdci (a pudům) poručit nelze. Jen zatímco ženy obvykle změnu svých preferencí nijak netají, muži se často potýkají s vnitřním bojem.
Ti, kteří nevědí, co chtějí?
Pořád vám vrtá hlavou, v čem přesně se tedy sexuální fluidita liší od bisexuality – situace, kdy člověka přitahují ženy i muži? Bisexualita, byť i ta je pro řadu lidí ze své podstaty nepříliš pochopitelná, je mnohem méně složitá než sexuální fluidita, která se může týkat v podstatě kohokoliv bez ohledu na sexuální orientaci. Sexuálně fluidní tak mohou být heterosexuálové, lesby i gayové. Jedno však má bisexualita se sexuální fluiditou přece jen společné. Nad oběma těmito koncepty řada lidí stále jen nechápavě kroutí hlavou (v lepším případě), případně považuje jednoduše ty, co se k nim hlásí, za promiskuitní a nerozhodné (v případě horším).
Právě proto mají ale všechna nová označení pro orientace a identity mnohem větší smysl, než se může na první pohled zdát. Mnoho lidí se skutečně může potýkat s tím, že neví, kým vlastně jsou. Ale je to jen díky tomu, že právě nespočet nových kategorií a pojmenování jim dává prostor k hledání a nalezení toho, aby mohli přijmout přesně to, po čem touží, a to bez pocitu provinění, že dělají něco, co by nejspíš neměli.
