„Norník je muž, který odmítá sprchu i kondom,“ popisuje vybrané zákazníky escortu předsedkyně spolku, jenž pomáhá sexuálním pracovnicím

Jak často dochází v sexbyznysu k nekonsensuálním praktikám? K ignorování nesouhlasu ženy, k nerespektování hranic?

Popravdě si čím dál víc všímám toho, že u průměrného zákazníka, který dosáhl alespoň středoškolského vzdělání a který sleduje dění ve společnosti, se přístup hodně zlepšil. Myslím, že k tomu přispívá celospolečenská debata o tom, že je během sexu důležitá psychická pohoda všech zúčastněných. Mám zpětnou vazbu od sexuálních pracovnic, že pokud nepracujete v horším podniku a v horší lokalitě, kde častěji narazíte na méně vzdělané zákazníky, víc se zajímají i o to, jak se cítíte.

Jedna ze sexuálních pracovnic mi vyprávěla, že už párkrát dostala od zákazníka „přednášku, jestli ví, co je to konsent a že se to musí brát vážně“. Když pracujete na průměrném erotickém privátě nebo jezdíte eskort, zhruba v posledních dvou letech je mnohem častější, že se zákazníci ptají, jestli je sexuální pracovnice v pohodě, jestli ji nic nebolí.

 Ale pořád se bohužel najde velká část zákazníků, na které debata o konsentu vliv nemá. Jsou mezi nimi sadisté, muži, kteří zkrátka nenávidí ženy a podle toho se k nim chovají. Nebo třeba muži, kteří záměrně vyhledávají pracovnice na ulici, protože jsou zranitelnější, a chtějí si na nich vybít agresivitu.

Od června vedete kampaň Nebuď norník, v rámci níž edukujete zákazníky. V čem jsou „norníci“ problematičtí? Pochopila jsem, že jde o hovorový výraz pro muže, který často nakupuje sexuální služby a sdílí své zkušenosti na specializovaných diskuzních fórech…

Vlastně je celkem zajímavý rozpor mezi tím, jak vnímají slovo „norník“ sexuální pracovnice a jak ho většinou vnímají zákazníci. Pro samotného „norníka“ je to označení pro někoho, kdo využívá sexuální služby, zkouší různé podniky a různé pracovnice.

Oproti tomu většina sexuálních pracovnic slovem „norník“ označuje konkrétní typ zákazníka, který má potíže s osobní hygienou, moc o sebe nedbá, často nepoužívá deodorant. Navenek působí dojmem, že má vysoké sebevědomí a vysoké nároky na pracovnice, ale chce co nejvíce služeb za co nejméně peněz.

K negativnímu vnímání „norníků“ dle mého hodně přispělo i to, jak vypadalo prostředí na někdejším webu Norník, kam zákazníci psali recenze na sexuální pracovnice a kde o nich diskutovali – často mnohem vulgárněji, než bylo nutné. Od některých sexuálních pracovnic mám zpětnou vazbu, že tehdejší provozovatel webu neměl příliš zájem moderovat diskuzi, která tam probíhala, měnit pravidla nebo omezovat vulgaritu recenzí.

Představa, že si člověk najde online recenzi i na sexuální služby konkrétní pracovnice, je poněkud bizarní…

Ano, dříve se muži o sexuálních pracovnicích bavili offline, třeba u piva – a teď recenze visí na internetu. Někdy jsou pravdivé, někdy ne. I o tom se snažíme s potenciálními a reálnými zákazníky komunikovat, například na sociálních sítích. Aby při čtení recenze věděli, že může jít i o mstu ze strany zákazníka – třeba za to, že pracovnice odmítla zákazníkovi poskytnout sex bez kondomu, což je velmi riziková praktika. V takové negativní recenzi se klient samozřejmě nezmíní o tom, že ženu tlačil do sexu bez ochrany.

Myslím, že by měla probíhat diskuze o tom, jestli by veřejnost vůbec měla mít přístup na taková fóra s recenzemi – protože to může mít negativní vliv nejen na psychiku sexuálních pracovnic, ale i na jejich vztah k zákazníkům, a tím pádem i na kvalitu služeb. Když jste sexuální pracovnice, zvědavost vám nedá – a po přečtení různých recenzí si řada žen z tohoto oboru udělá negativní názor na zákazníky obecně. Jsou znechucené z toho, jak se zde zákazníci „baví o ženách“. Když to přirovnám k jiné profesi: pokud budete pracovat jako kadeřnice, ale budete zákazníky pohrdat – protože dojdete k názoru, že oni pohrdají vámi – musela byste mít opravdu dobré sebeovládání, aby to nebylo znát na vašem výkonu.

Kdybych si představila, že jsem muž a chystám se poprvé využít služby placené společnice… Jak mám postupovat, abych dostala „nálepku“ ideální zákazník?

Úplně na začátku by měla být domluva na nabízených službách tak, aby v tom obě strany měly jasno. Například orální sex bez ochrany je v ČR celkem běžná služba a jen málo sexuálních pracovnic ji neposkytuje. Určitě se ale vyplatí sexuální pracovnice zeptat, jestli zvládá anální sex, když máte větší rozměry penisu. Existuje nepsané pravidlo v českém sexbyznysu – že i když sexuální pracovnice jinak nabízí anální sex, může ho nakonec odmítnout, pokud máte větší rozměry a ona si na to netroufá. Právě proto je dobré se jí předem zeptat už po telefonu, jestli zvládá anální sex vždy, nebo podle velikosti.

Určitě je dobré se ujistit, že opravdu platí to, co žena nabízí v inzerátu – zvlášť když má zákazník zájem třeba o tvrdší sex nebo piss. Ženám, které ve skutečnosti nepracují samy na sebe, se někdy stává, že text inzerátu napíše vedení podniku, a pracovnice nemusí ani vědět, co všechno v inzerátu je. Pro zákazníka, který přišel za konkrétními službami, pak nemusí být příjemné, když toto zjistí až na místě.

Mají vůbec sexuální pracovnice kapacitu služby předem rozebírat takto dopodrobna?

Je pravda, že je složité to ujištění dostat: spousta sexuálních pracovnic nemá ráda, když se dlouho vyptáváte na to, jaký bude scénář, a dlouhé minuty popisujete všechny detaily. Často nemají takové hovory rády proto, že při nich někteří zákazníci masturbují – a také proto, že se spousta zákazníků dlouhé minuty vyptává, a nakonec nedorazí. Obě strany to se sebou navzájem nemají jednoduché.

Co dalšího by zákazník poptávající sex za úplatu neměl podcenit?

Určitě je fajn dodržovat základní hygienu: být čistě oblečený, použít minimálně žvýkačku, aby vám nebylo cítit z pusy. Když vás sexuální pracovnice vyzve, abyste se osprchoval, je dobré to udělat. Což zní logicky – přesto jsou zákazníci, kteří vyjdou z koupelny, ale čichem poznáte, že se nesprchovali. Důležitá je i správná technika umytí penisu – i za předkožkou. Ne, že by to zákazníci nechtěli udělat, protože jsou v erotickém podniku. Spíše se stává, že nevědí, jak si penis správně mýt. I tomu se věnujeme v kampani #nebudnornik.

Dál už je to o vzájemné komunikaci, sledování toho druhého, jestli se cítí dobře a nic ho nebolí. Většina zákazníků tohle chápe, ale přesto musím zmínit, že i sexuální pracovnice je žena, které by zákazník neměl způsobovat bolest, na níž se s ní předem nedomluvil. I pro sexuální pracovnice platí, že by vše mělo probíhat se souhlasem.

Zdroj: Giphy

Setkáváte se v kontextu kampaně i s překvapenými reakcemi?

Co se týká základních pravidel osobní hygieny, tam se spíše setkávám s údivem mužů. Časté jsou reakce, že netušili, že toto pro některé zákazníky není automatické. Opravdu velký ohlas mají ale příspěvky na téma, co všechno může být podle současné české legislativy považováno za znásilnění i v sexbyznysu, například nucení do sexuálních praktik, na kterých jste se předem nedomluvili – třeba do análního sexu.

Za znásilnění se podle české legislativy obecně považuje i nucení kohokoliv k sexu bez ochrany. Toho se bohužel na sexuálních pracovnicích často dopouštějí zadaní muži – kteří možná nabyli dojmu, že když dotyčná není viditelně nemocná, je to pro ně bezpečné. A jejich partnerky si pak mnohdy lámou hlavu, jak se stalo, že mají opakované bakteriální, kvasinkové či jiné infekce.

Mají čeští zákazníci výrazné mezery v tom, jak by měl vypadat bezpečný sex s pracovnicí ze sexbyznysu?

Hodně rozšířený je mezi zákazníky v ČR názor, že orální sex bez ochrany není rizikový a že není potřeba se při něm chránit. Je ale potřeba říct, že se nejedná o specifikum Čechů.

Od sexuálních pracovnic vím, že podobně uvažují i zákazníci například na Slovensku. I v Německu, kde je orální sex bez ochrany v erotických podnicích přímo zakázaný, nabízejí zákazníci sexuálním pracovnicím vysoké příplatky, pokud by byly ochotné jim ho poskytnout. Velká část zákazníků je přesvědčena o tom, že pokud žena vypadá zdravě, tak je zdravá.

Na sociálních sítích se aktivně ptáme mužů, kteří se chrání i při orálním sexu, jak by o tom přesvědčili ostatní muže, kteří to odmítají. A setkáváme se většinou s názorem samotných mužů, že pokud někdo odmítá orální sex s ochranou, přesvědčit ho nejde. Že zkrátka v tu chvíli před sebou většina zákazníků vidí jen to, že bez kondomu je to příjemnější.

Pod heslem Nebuď norník apelujete na muže už přes čtyři měsíce. Pozorují sexuální pracovnice nějaké, byť třeba drobné změny?

V posledních měsících to působí dojmem, že naše kampaň má určitý dopad. Máme zpětnou vazbu od sexuálních pracovnic, že mimo horší lokality s méně vzdělanými zákazníky poklesl počet takových agresivních jedinců. Čím dál častější je, že zákazník „jen“ přemlouvá k sexu bez ochrany, a pak snahu vzdá, pokud to sexuální pracovnice odmítá. Ale je ještě brzy hodnotit, jestli půjde o dlouhodobý trend a jak velký vliv na to reálně má naše kampaň, případně kampaně jiných neziskovek na téma souhlasu v sexu.

Kampaň vnímám i jako další způsob, jak aspoň trochu předcházet násilí na sexuálních pracovnicích – to je ostatně jejím hlavním cílem. Když se totiž zajímáte o to, jak došlo k násilným trestným činům spáchaným na sexuálních pracovnicích, například k vážnému ublížení na zdraví nebo k vraždě, dost často vyjde najevo, že na začátku bylo nějaké nedorozumění. Leckdy úplně zbytečné, ke kterému by nemuselo dojít, kdyby obě strany zhruba věděly, jak ten druhý uvažuje. A co mu může vadit.

Slyší vůbec klienti na to, že když budou ke společnici přistupovat ohleduplně a empaticky, vrátí se jim to v podobě lepší služby?

Zpětná vazba od mužů je z 99 % taková, že děkují za zajímavé informace a že s nimi zkusí pracovat. I když je bohužel pravda, že kampaň funguje zejména u zákazníků, kteří udělají občas nějakou chybu a chtějí se zlepšovat. Na opravdu nebezpečné klienty, kteří by dávno měli být v péči sexuologa, nejspíš naše kampaň nezapůsobí. Budu ale optimisticky věřit tomu, že negativní reakce nemáme proto, že většina oslovených mužů chce svou komunikaci se sexuálními pracovnicemi zlepšovat.