Kolik sexuálních partnerů je až moc? Aneb lžeme a měříme dvojím metrem – co u mužů oslní, u žen a gayů pobouří
Posedlost čísly
Zdá se, že milujeme čísla. Zajímá nás, kolik pokojů mají naše byty/domy, na kolik pokusů jsme složili řidičské zkoušky, dokážeme si o druhých udělat obrázek na základě toho, kolik mají dětí nebo kolikrát byli ženatí/vdané. Podobně by se dalo pokračovat do nekonečna. Je tu ale jedno číslo, které se zdá být důležitější než všechna ostatní: to, které určuje, s kolika lidmi jsme spali. I když se to může zdát povrchní – a spíše zapadající do ranku starostí náctiletých (a třeba nad podobnou otázkou právě teď máváte rukou) – vsadíme se, že SVÉ ČÍSLO velmi dobře víte. Proč? Protože zrovna tohle číslo má prostě velký význam…
I když se dnes tváříme všichni hrozně moderně a otevřeně, stále jsme ve skrytu duše zatíženi různými očekáváními a předsudky. Žádnou výjimkou pak není posuzování počtu sexuálních partnerů/ek. Mnozí tak sice vystupují velmi sebejistě, ale nakonec je vnitřně užírá, jestli množství těch, s nimiž měli sex, je vlastně dostatečné. Anebo naopak – jestli nejsou až moc promiskuitní. Takže: je 500 sexuálních partnerů opravdu tak moc, aby bylo nutné se nad tímto číslem pobuřovat? Samozřejmě, že hranice každého člověka je jiná, psycholožka Louise Goddar-Crawley má ale docela jasno. „Pocit studu spojený se spaním s příliš mnoha lidmi často pramení z pravděpodobně zastaralých společenských norem, kulturních hodnot a genderových stereotypů,“ shrnuje.
Co je „průměr“?
Ačkoliv být „průměrnými“ lidé obvykle nechtějí, v některých situacích je lepší zapadnout do očekávaných škatulek, než z nich vybočovat. Což pro počet sexuálních partnerů v jistém slova smyslu jistě platí. Tedy, různých studií na toto téma vzniklo poměrně velké množství – a byť průměrné počty sexuálních partnerů se mírně liší, obvykle je u dospělých žen a mužů pracováno s čísly 4-8. Rozdíly pak bývají obvykle způsobeny věkem, příp. udávaná čísla také variují vzhledem ke generační příslušnosti.
Podle dat amerického CDC tak mají ženy ve věku 25-44 let v průměru 4,2 sexuálních partnerů a muži téhož věku 6,1. Ovšem pokud bychom se zaměřili na méně oficiální průzkumy, čísla začínají růst – např. podle průzkumu společnosti NectarSleep z roku 2018 mají muži před tím, než se v životě usadí, údajně v průměru 26 sexuálních partnerek, u žen pak počet sahá k 19. A co se týká gayů a leseb, tak dle průzkumu z roku 2016 mají gayové v životě okolo 30 sexuálních partnerů, lesby pak 12 (Takže ano, touto optikou je 500 opravdu moc – ale hlavně je to nesmysl...).
Zdroj: Giphy
Pojďme si lhát
I když průměrné počty sexuálních partnerů mohou někoho uklidnit (třeba proto, že si říká, že je na tom lépe, a tak je „kanec“, nebo i proto, že prostě naplňuje normu…), faktem je, že všechna tato čísla jsou výsledkem šetření mezi lidmi. A lidé lžou. Nebo si minimálně rádi pravdu trošku přikrášlí. Nakonec dokonce existují výzkumy, které se zaměřují i na to, jak moc si lidé o počtech svých sexuálních partnerů vymýšlí a proč to dělají. To, k čemu výzkumníci v dané souvislosti dospěli, vás asi nepřekvapí. Studie totiž ukázaly, že muži si často rádi v počtech sexuálních partnerek přisadí, kdežto ženy si naopak ubírají. Důvod je nasnadě, neměří se totiž všem stejným metrem…
Dvojí metr
Jak ukazují výzkumy, bez ohledu na to, jakého jsou lidé pohlaví, věku, sociálního postavení či sexuální orientace, o svém sexuálním životě si skutečně často vymýšlí. Jednoznačně říci, co je důvodem, nelze, minimálně je ale možné určit základní sadu příčin. A jednou z těch klíčových je „sexuální dvojí standard“. Tedy společensky ukotvená praxe, kdy muži jsou obvykle za svou četnou sexuální aktivitu oslavováni, kdežto ženám za totéž hrozí stigma (ostatně, dokazují to i diskursivní praktiky, sexuálně výkonní muži jsou již zmiňovanými kanci, kdežto pro ženy jsou v týchž situacích užívána zcela jiná a velmi nelichotivá označení…). Obdobně odlišný pohled je aplikován i na samotné zahájení sexuální aktivity, kdy u žen/dívek je panenskost stále oslavována jako ctnost, kdežto pro muže/chlapce je panictví přítěží narušující mužství.
Pokud bychom měli doplnit ještě „metr“ týkající se gayů, tak by zmiňovaný standard byl nakonec trojí. Gaye totiž většinová společnost považuje a priori za promiskuitní. A v jejich případě to (na rozdíl od mužů-heterosexuálů) nic k chlubení není…(nutno ale dodat, že čísla vypovídají o opaku a jsou de facto shodná s většinovou populací).
Poměrně zajímavé vysvětlení lží o počtech sexuálních partnerů/ek pak nabízí i kniha Faking it: The lies women tell about sex, v níž autorka Lux Alptraum píše, že „ženy lžou, protože je jim znovu a znovu opakováno, že to, co říkají, není možné,“ což v důsledku znamená, že muži klidně lžou proto, že jim naopak všichni jejich lži věří… Nic z toho ale dle autorky nevypovídá mnohé o ženách a mužích, ale jen a pouze o společnosti samotné. A to nakonec platí i pro stereotypní odsuzování kvůli (domnělému) nezřízenému sexuálnímu chování v případě gayů…
