Spojení sexu a příjemné bolesti je hlubší, než si myslíte. Pokud vás láká erotický výprask nebo tvrdší praktiky, má to svůj důvod

Bolest vznikla jako varovný signál těla, že je něco v nepořádku. Když se opaříme nebo spálíme, bolí to proto, abychom se danému podnětu okamžitě vyhnuli. Stejně tak když něco bolí při sexu, bráníme se tomu, protože to značí, je něco nefunguje správně.

Příčinou sexuální bolesti může být řada věcí, od vaginismu, přes různá zranění vulvy, pochvy, penisu či varlat, až po například nedostatečnou lubrikaci. Všechno to je ovšem bolest nedobrovolná. Zdraví dospělí se ovšem bolesti během sexuálních hrátek vystavují někdy záměrně. Ať už v rámci BDSM životního stylu, nebo formou nárazového zpestření intimních aktivit. A je jim to mimořádně příjemné.

Bolest jako rauš

Spojení potěšení a bolesti zní jako paradox, podíváme-li se ale na situaci z fyziologického hlediska, zjistíme, že tyto dva vjemy k sobě mají blíž, než byste si mysleli. Vědecká data totiž ukazují, že bolestivé i příjemné pocity v mozku aktivují stejné neurologické mechanismy.

Potěšení a bolest je totiž obojí navázané na dopaminový systém v mozku, který reguluje uvolňování neurotransmiterů (látky přenášející nervové vzruchy) zapojených do nervového systému odměny a motivace. To je mechanismus, který sleduje a ovládá, proč se po vykonání nějaké činnosti cítíme spokojení. A má na starost také ty biologicky nejstarší a pro nás jako pro živé organismy nejdůležitější činnosti: jezení, pití a rozmnožování.

Více v Galerii

Zdroje: Pexels

Konkrétními částmi mozku, které se při potěší a také při bolesti aktivují, jsou například nucleus accumbens (součást bazálních ganglií koncového mozku, která hraje důležitou roli mj. v mechanismech potěšení, odměny, smíchu, závislosti, strachu a placebo efektu), globus pallidum a amygdala. Ta má hlavní roli při uchovávání paměťových stop spojených s emočními prožitky a významně ovlivňuje chování při strachu a radosti.

Bolest tak „rozsvěcí“ mozek obdobným způsobem jako potěšení. Díky tomu je slast, kterou vnímají lidé, pro něž je bolest sexuálně vzrušujícím prožitkem, podobná jako rauš, který vnímají sportovci, když svá těla vybičují na samou hranici svých schopností.

Spojeni bolestí

To, jestli je bolest příjemná nebo nepříjemná, záleží na kontextu, ve kterém ji vnímáme. Pokud si při posilování hodíte činku na nohu nebo vás pokouše pes, příjemné vám to nebude. Pokud se ale bolestivý vjem odehrává v situaci, která je nabitá pozitivními emocemi, intenzitu bolesti to zmírňuje. A sexuální vzrušení je přesně takovou pozitivní emocí. Jednoduše řečeno se pak práh bolesti posouvá a aktéři ji nevnímají tolik a „vydrží víc“. Což jistě znáte i sami. Když „to děláte“, vnímáte mnohem méně nepohodlí, už pár vteřin po orgasmu ale nejednou něco tlačí, bolí vás zkroucené nohy nebo si všimnete, že se vám do boku zarývá spona opasku. Předtím jste to ale vůbec necítili.

Samotná bolest ale umí ještě jednu věc – vytvořit mezi partnery, kteří ji zažívají, silné mezilidské pouto. Jak ukázala zjištění publikovaná v Archives of Sexual Behaviors, lidé, kteří spolu praktitují BDSM aktivity spojené s bolestí, zažívají při hrátkách zvýšený pocit souznění a sounáležitosti. Více se k sobě vážou. A je přitom jedno, ve které jsou roli.

„Ačkoliv se fyziologická reakce submisivních partnerů a dominantních partnerů zpravidla liší, psychologická reakce konverguje a submisivní i dominantní partneři uvádějí po hrátkách nárust partnerské blízkosti.“

Bolavé uniknutí

Dalším vlastně vcelku jednoduchým důvodem, proč někomu imponují hrátky s bolestí, je eskapismus. Místo na přítomnost a problémy života se dotyčný soustředí na bolest. Bolest je vjem, který dovolí uniknout. „Bolest dokáže zaostřit pozornost na přítomný okamžik a odvést ji od abstraktních složitých myšlenek,“ píší odborníci v The Journal of Sex Research. „Tímto způsobem může bolest poskytovat dočasný útěk od tíživé zodpovědnosti dospělosti.“

Konsent a následné péče

O tom, že určitá bolest při sexu nevadí ani „vanilkovým“ milencům – tedy těm, kdo mají rádi obyčejný ne-BDSM sex – svědčí třeba i známá poškrábaná záda mužských milenců. Přesto by bolest při sexu měla být vždy konsenzuální. Nebo ne, bolest při sexu MUSÍ být vždy konsenzuální. A to samozřejmě na obou stranách.

Kromě souhlasu je ale důležité ještě jedno, tzv. aftercare neboli péče po aktu. Vyplatit někoho rákoskou, udělat se a pak ho nechat válet na podlaze, zatímco vy si jdete dát sprchu, fakt není klíčem k partnerskému štěstí. A odchod bez zájmu není klíčem ani při mnohem méně extrémních scénách.

Vyznavači sexu spojeného s bolestí totiž popisují „submisivní propad“ nebo někdy jen „propad“ (anglicky „drop“), který po takových aktivitách zažívají. Jde o depresivní pocity, které zažívá většinou submisivní partner a jsou způsobeny hormonálním kolísáním. Lze jim ale předejít nebo je dostatečně zmírnit právě patřičným opečováním ze strany druhého zúčastněného. Zabalení do deky, společná sprcha, pomazlení. A taky rozhovor o tom, jak hra probíhala, co se povedlo, nepovedlo, ujištění, že to vše bylo právě v rámci hry a že ve skutečnosti by si partneři neublížili. A samozřejmě sem patří také ošetření případných zranění, která při hrátkách vznikla.