„Karel je mamka, Petr taťka a jako správní gayové žijí jen (análním) sexem“ aneb nejhloupější mýty, které se o gay sexu tradují
Sex = penetrace
Mezi heterosexuály (a z podstaty věci to jistě dává smysl, že právě mezi nimi) panuje zakořeněná představa, že sexem lze nazývat jen akt, který končí penetrací. Byli by tedy nepochybně překvapeni, kdyby zjistili, že např. dle dat z roku 2017 jen 19 % z gayů žijících v USA provozuje penetrační, tedy anální sex. Mnozí gayové si přitom mnohem více užívají sex orální a další typy sexuálního vzrušení. „Anální sex je na pomyslném seznamu sexuálních praktik, které gayové provozují, až někde dole,“ potvrdil pak i odborník David Guggenheim. Je docela absurdní, že i mnozí gayové mají pocit, že musí „naplnit“ svou povinnost a anální sex provozovat. A pokud tak neučiní, jsou nezřídka ostatními zesměšňováni. „V gay komunitě je na anální průnik kladen velký důraz. Pravděpodobně jsme toto smýšlení přejali od heterosexuálů z jejich definice sexu,“ dodal tak jeden z dotazovaných gayů.
Anální sex: kdykoliv a kdekoliv
Mohla by to být docela „rajcovní představa“: dva muži se potkají v baru, šibalsky na sebe mrknou a bum! Během pár minut se setkávají na toaletách, kde je čeká žhavý sex. Klapka! Světla! Realita ale nemůže být vzdálenější od pravdy. V prvé řadě, mnoho gayů před análním sexem potřebuje jistou „přípravu“ (pokud preferují pasivní roli) v hygienické rovině. Někteří dokonce svým sexuálním aktivitám přizpůsobují i jídelníček.
A kdo je „muž“ a kdo „žena“?
S otázkou, jakou roli zastávají ve vztahu, se lesby/gayové setkávají ze strany heterosexuálů poměrně často. Ovšem tato otázka se může vztahovat nejen k tomu, kdo doma vrtá do zdi a kdo peče koláč (a tedy kdo je v podstatě „mamka“ a kdo „taťka“), ale i k tomu, jaké pozice zaujímají v posteli. Heterosexuálové jednoduše mají rádi „pořádek“, a tak na základě dynamiky klasických vztahů mezi ženami a muži posuzují vztahy leseb a gayů. Gayové, kteří se projevují submisivně, jsou tedy nezřídka považováni za ty zženštilé, a tedy i v sexu podřízené. Naopak ti gayové, kteří působí dominantně, jsou vnímáni jako mužnější – a tedy i v sexu určující směr. Realita? Ne vždy takto snadná...
„Top“ a „bottom“ a neměnné sexuální úlohy
Dalo by se říci, že tento mýtus docela úzce souvisí s mýtem předcházejícím. Jde dále jen v tom, že považuje sexuální role za pevně dané a neměnné. Když je gay „top“, znamená to, že je tím, kdo penetruje, je-li bottom, tak je naopak tím penetrovaným. I když dle některých jsou v tomto případě karty jasně rozdány a např. „top“ gayové se zásadně neocitají v opačné roli, tak jednoznačné tyto rozdílné sexuální úlohy skutečně nejsou. Navíc rozhodně neplatí, že by se to, zda je někdo „top“, či „bottom“, odvíjelo od jeho tělesné konstituce. Velcí, svalnatí a mužně vystupující gayové skutečně nutně nemusí být jen „top“, kdežto drobné střízlíky s jemnými rysy zase tyto charakteristiky automaticky nečiní těmi, kdo budou „bottom“.
Možná již v z výše řečeného je také zřejmé, že minimálně historicky role „top“ a „bottom“ rozhodně nebyly rovnocenné – a hierarchie byla jasně dána: ti, kdo jsou „top“, v ní stojí (…či spíše leží…) nahoře, kdežto ti, co jsou „bottom“, jsou… no, dole. Ve všech myslitelných slova smyslech. A tak je třeba říci, že sexuální preference rozhodně nejsou neměnné – jen to, že moc a dominance jsou spojeny se sexuálním rolemi, je stále silným (byť mylným) přesvědčením.
Promiskuitní gayové…
Vlastně to není úplně nepochopitelné: mediální obraz gayů docela svádí k představě, že mají mraky sexu. V klubu, v saunách, v podstatě úplně kdekoliv. Queer seriály nezřídka tento narativ přejímají – a tak vlastně přispívají k jeho stvrzení. Kromě toho je tu také slavný Grindr, appka, s níž si mnozí spojují prostě a jednoduše hledání jednorázového sexu. Jsou ale gayové opravdu „mašiny na sex“?
Zdroj: Giphy
Tedy, něco pravdy na představě sexuálně super-aktivních gayů bude. Ovšem je třeba vzít v této souvislosti v potaz, že po dlouhá léta, kdy byla viditelnost gay lásky zapovězena, byl jediným možným vyjádřením gay identity právě sex. Kromě toho skutečně existují data, dle nichž lze soudit, že gayové s vyšší pravděpodobností než heterosexuálové budou mít zkušenost např. s otevřenými vztahy. Nic z toho ale univerzálně neznamená, že jedinou starostí gayů je, kdy, kde a s kým si užijí. Navíc – jak upozorňují odborníci, tento „sexuální stereotyp“ škodí gayům hned ve dvou rovinách. V prvé řadě jsou v očích většiny nezřídka skutečně považováni za velmi promiskuitní, v řadě druhé tomuto tlaku čelí uvnitř vlastní komunity. Mnozí gayové tak automaticky nabydou pocitu, že tomuto obrazu musí dostát – a pokud tak neučiní, de facto tak utrpí jejich vnímaná mužnost.
Podtrženo – sečteno, heterosexuální většina umí utvářet docela rychlé závěry na základě vlastního vnímání světa. To by ještě nemusela být taková tragédie (byť zavdává příčinu vzniku mnoha problematických stereotypů), problém však je, pokud nakonec tato přesvědčení „přijmou“ i sami gayové. Ti se totiž následně ocitají ve skutečně nelehké pozici: měli by dané stereotypy stvrzovat, aby naplnili zažitá očekávání, nebo by se jim měli vzepřít, ale třeba čelit i posměchu „z vlastních řad“? A tak se jako cesta nejmenšího odporu jeví snaha ony mýty a stereotypy jednoduše narušit a rozbít…
