Fenomén foot fetiš: O nožkách prý snil 1 člověk ze 7. Co přesně tahle sexuální úchylka znamená a proč ji má tolik lidí?
Sexuální fetiše fascinovaly vědce dlouhou dobu. Fetišismus byl hned po masturbaci tím prvním, co v oblasti sexu začali lékaři zkoumat, když se v 19. století konečně dokázali postavit dobové prudérnosti a puritánství. A jak už to tak u vědců z téhle doby bývá, začali vymýšlet spoustu teorií o tom, kde se fetiše berou. Jedním z nejvýznamnějších zájemců o fetiše byl německý lékař a sexuolog Magnus Hirschfeld. Přišel s tím, že fetišů je prakticky neomezené množství.
„Počet fetišů není omezen. Od hlavy až k prstům na nohou není na těle jediné místo a od klobouku k botám není jediný záhyb oblečení, který by nemohl spustit fetišistické potěšení,“ uvedl v už v roce 1920.
Ne všechno je fetiš
Co ale vůbec je fetiš? Obyčejná obliba nohou, krajkového prádla nebo třeba sportovního oblečení ještě vůbec nemusí být fetiš. O ten se totiž jedná až tehdy, kdy je daný stimulant nezbytný pro dosažení sexuálního uspokojení.
„Fetiš je sexuální přitažlivost k neživému objektu nebo části lidského těla,“ vysvětluje klinická sexuoložka a edukátorka v sexuální oblasti Lindsey Doe. Dodává ale, že aby se jednalo o fetiš, musí být takový objekt nezbytnou součátí sexuálního ukojení. Pokud se vám tedy líbí chodidla, ale k vyvrcholení je nepotřebujete, jste prostě jenom „normálně úchylní“. Pokud si ale erotické uspokojení bez chodidel neumíte představit, pak už se jedná o fetiš.
Od kotníčků po tenisky
Ačkoliv anglické slovo foot znamená chodidlo, jako foot fetiš se obecně nechápe jen samotná láska k chodidlům, ale i často přidružené slabosti pro další věci, které s nohama souvisí. Můžete to být posedlost obnaženými kotníky (byť ta historická měla trochu jiný důvod), slabost pro zápach/vůni (do toho vám mluvit nebudeme) nohou nebo třeba různé kusy oblečení a obuvi, jako jsou ponožky, silonky, boty na podpatku či sportovní tenisky.
Ten, kdo má foot fetish, může milovat nejen pohled na chodidla, ale také dotýkání se jich, jejich masírování, lízání, jejich kontakt s pohlavními orgány apod. Někteří si také potrpí na to, že někomu mohou chodidla umýt, udělat mu pedikúru nebo nalakovat nehty na nohou.
Jeden z nejčastějších fetišů
Pokud si myslíte, že sexuální úchylky jsou něčím výjimečným, pak vás vyvedeme z omylu. Podle průzkumu z roku 2016 jsou úchylky ve skutečnosti normou, nějakou totiž má asi 75 % lidí. Na druhou stranu je otázkou, kolik z toho jsou jen „nevinné“ slabosti pro něco neotřelého nebo peprnějšího a kolik jsou opravdové fetiše, bez kterých se cesta do ráje nekoná.
A podobné je to právě i s fetišem chodidlovým. Podle Justina Lehmillera, který sbíral data pro svou knihu Tell Me What You Want („Řekni mi, co chceš“) má slabost pro nohy 1 člověk ze 7. Počet lidí, u nichž se jedná o fetiš v pravém smyslu slova, ovšem bude nejspíš mnohem menší.
Což ovšem není žádný důvod k tomu, abyste se vy nebo kdokoliv jiný museli za svou lásku k nožkám stydět. S největší pravděpodobností za ni totiž vůbec nemůžete.
Nohy hned vedle přirození
Podle Doe existuje hned celá řada teorií o tom, jak fetiše vznikají. Jednou z nejrozšířenějších je názor, že fetiše vznikly podmíněním v raném dětství. A to ať už přímo tím, že daný objekt dotyčnému přinesl sexuální uspokojení – třeba plyšák, o kterého se dítě třelo a zjistilo, že je mu to příjemné – nebo nepřímo, kdy je fetišový objekt přítomen během sexuálního vzrušení, a to si s ním dotyčný nakonec tak pevně spojí, že už věc samotná začne být vzrušující či pro vzrušení nezbytná.
V případě chodidlového fetiše se ale nabízí také biologická teorie, která jeho existenci u lidí vysvětluje přírodní daností. Což by mohlo být vysvětlení také toho, proč je nějaká forma slabosti pro chodidla u lidí tak častá.
Zdroj: GiphyV lidském mozku má každá část těla své centrum, které je zodpovědné za zpracování nervových vzruchů a impulzů, které z ní přicházejí. A shodou okolností je takové centrum prstů u nohou a chodidel přímo vedle centra zpracovávajícího informace z pohlavních orgánů. Mohou se tak nejspíš ovlivňovat. „Genitálie jsou v mozku vedle chodidel, takže pokud je zde nějaký překryv nebo zkřížení, tak se u vás možná vyvine fetiš na chodidla,“ říká Doe.
Nestyďte se, nepomůže vám to
Další zajímavou možností, která vysvětluje intenzitu některých fetišů, je tzv. teorie ironického procesování. Čím více se snažíte nějakou věc v hlavě potlačit, tím více podle této teorie přetrvává a fixuje se. Jak vysvětluje Doe, je to „Jako kdybych vám řekla, ať nemyslíte na růžového slona nebo bílého medvěda. A jediné, na co dokážete myslet je, růžový slon nebo bílý medvěd.“ Čím víc se tak ze studu nebo jiného důvodu budete snažit foot fetiš potlačit, tím intenzivněji se může začít projevovat. Trochu podle hesla „odříkaného chleba největší krajíc“.
Pro ty, kdo svůj fetiš nebo jinou sexuální úchylku i tak těžce nesou, má Doe ještě jeden postřeh. „Žádná z mnoha teorií o tom, jak fetiše vznikají, není kompletně potvrzená nebo vyvrácená. Teoreticky je tak možné, že fetiše jsou tak přirozené, jako je mít hlad, a tou opravdovou deviací od normálu je posedlost omezováním sexuální touhy a sexuálního vyjádření.“