
„A není to málo?“ Víme, jak dlouho by měl trvat „průměrný sex“ a kolikrát jej „průměrně“ mít
Jak dlouho trvá sex?
Perspektivou popkulturních příběhů by se mohlo zdát, že sex je záležitostí na celou noc. Noc plnou vášně a uspokojení. Magazíny pro ženy i muže přinášejí nespočet rad a tipů, jak sex prodloužit (snad kdyby „celá noc“ byla málo). A dle jednoho z průzkumů mezi americkou veřejností by byli lidé rádi, kdyby sex trval půl hodiny. Reálná data ovšem ukazují úplně jiný obrázek o trvání onoho „aktu lásky“ – a to v řádu MINUT. Ptáte se teď také sami sebe: „A není to málo?“
Pokud bychom měli začít s konkrétními čísly, tak v případě sexu vaginálního (a míněn je skutečně pohlavní styk, nic dalšího) je udávána průměrná délka 3-7 minut. Z toho pak plyne i další dílčí zjištění: dvě minuty jsou prostě málo. Ale pokud sex trvá 10-30 minut, je to pro změnu „až moc“. Podle sexuálních terapeutů je ovšem žádoucí, aby sex trval 7-13 minut. Toto časové vymezení ale plyne z chápání sexu tak, že končí mužským vyvrcholením (takže již může být jasné, že tak jednoduché to s tou průměrnou délkou sexu zase nebude…). Je-li ale bráno v potaz vyvrcholení všech zúčastněných stran (ano, orgasmu by měla dosáhnout i žena), posunují se ručičky hodinek kupředu. Konkrétně podle jednoho z mála výzkumů na téma vyvrcholení žen je k jejich orgasmu třeba 13,5 minuty. Což je tedy prizmatem předešlých dat „příliš dlouho“. Navíc čas nutný k vyvrcholení (a to jak mužů, tak i žen) roste také s přibývajícím věkem – to totiž do hry postupně vstupuje řada nových faktorů od sníženého libida až po potíže s erekcí. A pokud by vás zajímala data týkající se průměrné délky sexu gayů, tak ta doposud neexistují. Gay sex a uspokojení gayů je totiž ještě přehlíženějším tématem než vyvrcholení žen…
V souhrnu ale nakonec platí, že jednoznačná odpověď na otázku: „jak dlouho trvá průměrný sex“ vlastně neexistuje. Tím, co by však mělo být mnohem důležitější než to, co zrovna říkají statistiky, je to, co říká váš protějšek. Zeptejte se. Je s délkou sexu spokojen/a? Pak je vše v pořádku – i kdyby náhodou statistickým průměrům vaše akce neodpovídala. Není spokojen/a? I pak je úplně jedno, co říká statistika – prostě budete muset zapracovat na změně.
Jak často mít sex?
Vyjdeme-li z premisy, že na pocitu spokojenosti a štěstí v partnerském životě se podílí také sex a jeho četnost, tak by někteří možná předpokládali, že je nutné oddávat se sexuálním radovánkám prakticky denně. Jenže opak je pravdou. Ty nejšťastnější páry totiž mají sex obvykle jedenkrát v týdnu, což je prý „tak akorát“. Páry, které mají sex častěji, jsou pak také šťastné, ale rozhodně nijak více než ty, které si v posteli užívají jednou v týdnu. A co ti, kteří nenaplní onen „standard“? Inu, cítí se méně uspokojeni.
Kdo je ovšem relativně sexuálně výkonný, jsou gayové. Minimálně podle dostupných zjištění si dokonce 13 % gayů užívá anální sex každý den, 39 % několikrát týdně a 24 % párkrát v měsíci. A průzkum provedený v Británii naznačuje, že 58 % gayů je svým partnerům nevěrných – ovšem z těchto gayů jich 45 % přiznalo, že se to jejich protějšky dozvěděly. I když by se ale mohlo zdát, že gayové si tedy ve srovnání s heterosexuálními muži užívají častěji, nedávná studie doložila, že z hlediska četnosti jsou na tom gayové a heterosexuálové velmi podobně. A neliší se nijak významně ani v rovině sexuální spokojenosti. Jednoduše řečeno, člověk není králiček Duracell, a to bez ohledu na orientaci. I sexuální výkon tedy má své meze. Hlavní je nepodléhat tomu, co jako „normu“ běžně prezentují média či „kamarádi u piva“.
Když představy neodpovídají realitě
Podle Logana Levkoffa, který je odborníkem na lidskou sexualitu, mají lidé tendenci vytvářet si množství zcela nerealistických očekávání týkajících se toho, jak by vztahy, a to i v sexuální rovině, měly vypadat. „Náš smyšlený pohádkový model mnohokrát nijak neodpovídá našim životům a jejich realitě,“ shrnul s tím, že „normální četnost sexu“ také v podstatě neexistuje. „Normální je cokoliv, co vyhovuje vám a vašemu partnerovi. Klíčovou roli v tom, aby se obě strany cítily spokojeně, hraje komunikace,“ dodal. A v podstatě jen a pouze to by bylo možné považovat za univerzální „měřítko“ toho, co je „standardní“. Standard by si totiž měl každý vytvořit se svým protějškem sám, a to bez ohledu na to, co říká kdokoliv okolo.