Gayové z Česka se svěřili, co jím nejvíc vadí na pornu. Averzi cítí vůči plytkým scénářům, mechanickému zasouvání i neschopnosti si vybrat

Na porno koukáme všichni. Nebo jsme to aspoň někdy zkusili. Jako malí, když jsme (omylem) vyhrabali nepopsanou videokazetu od rodičů, jako dospívající, když jsme pochopili, že na internetu je víc než e-mail a flashové hry, a taky jako dospělí, kteří mají chytré mobily, sociální sítě a vlastní přístup k penězům. Jenže není porno jako porno.

Sice se říká, a nejspíš i pravdivě, že pokud něco existuje, tak o tom existuje taky porno, ale zároveň má někdy člověk (a tím myslím sebe) pocit, že prostě nejde najít video, které by mělo ten správný efekt. A co hůř, občas člověk potká produkci, která dělá přesný opak toho, co od porna požaduje.

Musí to být autentické

Na mě mají tenhle asexuální efekt tradiční „studiovky“. Můžu umřít trapností z hloupých scénářů i toho, jak nešikovně se je snaží hrát chlapi, kteří jsou zaplacení za své tělo a přirození a nikoliv schopnost ztvárňovat uvěřitelné charaktery. Stejně to má i třicetiletý Maty z Brna. „Mám raději ‚real‘ porno, které vypadá fakt intimně a ti borci nemusí být fyzicky ‚dokonalí‘.“

„Neberou mě snahy o nějaký scénář, ten podle mě do porna nepatří a hlavně ho ti chlapi ani neumí zahrát,“ směje se. „Snaha borce o to hrát nějakou roli mi obvykle přijde mega asexuální, protože to jsou obvykle mizerní herci a často se tam projeví i trochu pokulhávající vyjadřovací schopnosti.“

Více v Galerii

Zdroje: Adobe Stock

Podobného názoru je taky 42letý Pražan Radek, který podle svých slov na studiovou produkci filmů pro dospělé už léta nekouká. „Porno mám jen na Twitteru.“ Důvodem je fakt, že si také nepotrpí na videa, která postrádají uvěřitelnost. „Nemám rád kašírované porno,“ říká a jako příklad zmiňuje dnešní produkci jistého dobře známého evropského studia. „Vadí mi na něm thymolinoví heteráci, kteří jsou nacastovaní jen kvůli dokonalému vzhledu. Proto se dívám buď na produkci gayů typu Logan Stevens nebo na amatérské short klipy.“

Úpadek penetrace?

Příklon diváků, či minimálně gayů, k uvěřitelnosti a skutečnosti erotických videí potvrzují i statistiky PornHubu, největšího videoportálu se sprostým obsahem na světě. Kategorie Reality na jeho gay verzi v loňském roce poskočila o 8 příček a zařadila se mezi 20 nejsledovanějších žánrů. Paradoxně ale také stoupla vyhledávanost hesla hentai, které označuje japonské animované porno. To v roce 2022 předběhlo dokonce dlouhodobě nejvyhledávanější pojmy twink a straight – mladé kluky a heterosexuály. Možná je populární ale právě proto, že se nesnáží hrát si na realitu. Animáky jsou prostě animáky a na nedostatečné kvality herců si v nich stěžovat nejde. Protože tam herci nejsou.

Za zmínku ovšem rovněž stojí fakt, že o celých 12 pozic v oblíbenosti poskočila na gay PornHubu kategorie Solo Male, tedy muži, kteří si dělají na záznamu dobře sami. Naopak o 9 bodů se propadla dříve oblíbená Bareback videa, na nichž hraje hlavní roli nechráněný anální sex. Čemuž osobně rozumím. Mechanické zasouvání mi vůbec nic neříká, ať je s kondomem nebo bez něj.

A podobně to má i Radek, který k radosti z videa také nepotřebuje, aby zobrazovalo anální sex. „Dívám se i na nepenetrační porno. Sám jsem penetračně nesouložil několik let v kuse. Tak sedm až deset. Teď už zase ano, ale můj předchozí partner se penetraci několik prvních let vyhýbal.“

Když příběh hraje prim

Bez zasouvacího představení se obejde také 38letý Jenda, který se svěřuje, že než hardcore anální sex je pro něj leckdy víc vzrušující intimní blízkost postav. „Nemálokrát se mi stalo, že jsem si to nakonec udělal u vášnivé líbačky než přímo u nějaké penetrace. Nebo třeba jenom u teplého filmu.“

Na rozdíl od Radka, pro kterého „příběh už je defacto kašírování“, si Jenda na příběh potrpí. Dokonce se k některým oblíbeným videím vrací, protože ví, že ho nezklamou. „Líbí se mi, když to začne někde na ulici. Třeba mám jedno, kdy jdou dva muži v parku, jeden toho druhého začne trochu sledovat, zaleze k němu do kanceláře, pak po sobě hodí očkem a už se to rozjede.“

„Nebo v jiném jdou přes park, jeden ztratí jakousi kartu, druhý si ho dohledá, zjistí, že jsou nejspíš bývalí spolužáci, a zahoří city z minulých let,“ popisuje děj svých oblíbených filmů.

Neschopnost přestat

Když jsem se ale Jendy zeptal, jaké porno nemá rád, nevěděl nejdřív, co by odpověděl. „Já se musím přiznat, že poslední dobou na porno skoro nekoukám. Teda dneska jsem si to udělal u porna, ale už na něj nekoukám ani zdaleka tolik, jako třeba před rokem. Možná je to tím, že mám teď větší vyžití v reálu.“

Jedním dechem ale dodává, že je to vlastně dobře, protože s koukáním na porno před nějakou dobou ještě hodně bojoval. „Štvalo mě, že jsem u toho strávil spoustu času, protože jsem měl vždycky pocit, že to, co mám zrovna puštěné, není to nejlepší, co se mi líbí, a tak jsem pořád přepínal. Z prvního na druhé, z druhého na třetí, z třetího na čtvrté… A pak jsem si vždycky třeba řekl, že budu listovat nejvíc do 11. stránky ve vyhledávání, a nakonec skončil třeba u padesáté.“

„Strojově jsem hledal, které bude to nejlepší. A pak jsem se stejně udělal prostě u něčeho náhodného, ale zjistil, že jsem u toho strávit třeba tři hodiny,“ popisuje Jenda projevy možné počínající závislosti na pornu. „Někdy jsem měl dokonce touhu, že bych měl v pokoji třeba deset obrazovek, na kterých by jelo různé porno, a já bych tam byl uprostřed toho vzdychání.“

Z patologické konzumace porna se mu ale podařilo vyklouznout a dnes se směje, že to, co mu vadí vůbec nejvíc, je špatný signál. „Když máš mobilní data pomalá tak, že se ti to video nekoukatelným způsobem seká, je to spíš na pos*ání než na udělání.“