„Volně k použití“ aneb nový sex-trend s prvky fetiše. Prý je vzrušující, ovšem balancuje na hraně znásilnění
Tady a teď
Ať už je ale užíván termín anglický, nebo jeho český ekvivalent, z podstaty věci se jedná o plně konsensuální (tedy po předchozí domluvě) typ fetiše, kdy si partneři mohou sexuálně užívat naprosto kdykoliv. Tím je míněno, kdykoliv se komukoliv zachce. Každý z partnerů tak má plnou svobodu zahájit sex bez jakéhokoliv ptaní se, bez předehry a bez ohledu na to, co zrovna dělá protějšek. V praktické rovině si tedy můžete představit, že např. zrovna píšete pracovní e-mail/vaříte večeři/umýváte okna nebo klidně i spíte a hle – najednou místo toho máte sex. Protože vašemu protějšku se zrovna zachtělo. „Není tam žádná předehra, žádné trapné dotazování se protějšku, jestli má na sex zrovna chuť. Člověk má prostě sex, když se mu zachce,“ popisuje tak jedna z příznivkyň tohoto „trendu“. Principiálně tak vše stojí a padá na premise „vzít si, co chcete, přesně ve chvíli, kdy to chcete.“
Samozřejmě, že vzhledem k základní povaze „volného užití“, se de facto jedná o další variaci na klasické role submise a nadvlády, tedy praxi typickou pro BDSM. Ostatně, člověk se v podstatě vzdává vlastní autonomie a přenechává rozhodování plně v rukou partnera/ky. Vlastně se tak zbavuje i nutnosti činit vlastní rozhodnutí. Otázkou ovšem je, zda jsou karty skutečně jasně rozdány ve smyslu tom, kdo je dominantní a kdo submisivní, nebo zda se dvojice rozhodne, že „volné užití“ bude oboustranné. Faktem přitom zůstává, že dynamika tohoto vztahu je a priori nastavena směrem k sex iniciujícímu muži a svolné ženě. V tom přitom může spočívat i pomyslný kámen úrazu.
Problematický „souhlas“
Vzhledem k tomu, že v rámci vztahu, v němž jsou aplikovány principy „volného užití“, je již na počátku udělen „souhlas“ s prakticky čímkoliv, samozřejmě vyvstává do popředí také otázka týkající se konsensuality sexu a legitimizace znásilnění. Právě „souhlas“ se sexuálním aktem je totiž dnes stále častěji diskutován i vzhledem k řadě kauz sexuálního obtěžování, ale především znásilnění. A ačkoliv je i nedílnou součástí veškerých praktik spadajících do kategorie BDSM, v tomto případě by mělo platit, že i souhlas má své hranice. „Souhlas mezi lidmi praktikujícími BDSM by měl být dáván svobodně a měl by být kdykoliv vratný. Mnoho lidí si ale myslí, že když už s něčím získali souhlas, mají ho pro celý akt až do chvíle, kdy ´bude hotovo´. Tak to ale nefunguje,“ vysvětlila tak sexuální koučka Sarah Martin. Ostatně, právě proto specificky mezi lidmi, kteří se BDSM oddávají, je běžné užívání také tzv. „bezpečného slova“, příp. dohodnutého gesta, kdy obojí jednoduše znamená: „okamžitě přestaň s tím, co děláš“.
Ovšem zpět ke znásilnění. Samozřejmě, že „free use“ je v podstatě předem vysloveným souhlasem. Sami ti, kteří již mají s touto „praxí“ zkušenosti, pak dodávají, že se obvykle nejedná o souhlas univerzální, tedy se vším. I „free use“ má tedy své limity, resp. mělo by mít. Ti, pro které je tento sexuální trend novinkou, zároveň přiznávají, že především zprvu jim vlastně to, že jsou protějšku „volně k dispozici“, moc nevyhovovalo. Časem však prý „kouzlu nechtěného“ propadli. Možná to v důsledku souvisí i s tím, že právě znásilnění (sic!) je poměrně častou sexuální fantazií.
Rajcovní „znásilnění“?
Tedy, abychom nepletli pojmy, pro znásilnění platí, že jedna z osob se sexem nevyjádřila souhlas. To se „free use“ samozřejmě netýká, jelikož na souhlasu stojí a padá. Na druhou stranu probudit se tím, že partner se rozhodl mít s vámi sex a už je „na půl cesty“, asi také není úplně standardní. Ovšem i když s „free use“ zainteresované osoby předem souhlasí, některé akty mohou svou povahou znásilnění simulovat. „Fantazie o znásilnění nebo hra na znásilnění zahrnuje sexuální hraní rolí, ve kterém jeden partner hraje roli submisivní, tedy oběť, a druhý roli dominantní, tedy útočníka,“ shrnuje expert na sexuální zdraví David W. Wahl s tím, že tomuto chování předchází související domluva.
A vzhledem k tomu, že sexuální fantazie o znásilnění se řadí mezi ty nejčastější, které specificky ženy mají, asi není divu, že i trend „free use“ je na vzestupu. Jen je třeba mít na mysli, že „fantazie o znásilnění“ nemá (a neměla by!) se skutečným znásilněním zhola nic společného. Ostatně, jak ukazují i výzkumy, ti, kdo o znásilnění fantazírují, vlastně si pod tímto pojmem představují donucení k sexu po předešlé domluvě. „Vše závisí na touze být ovládán a oddávat se někomu jinému – ovšem se souhlasem. To se při znásilnění neděje,“ uzavírá pak sexuolog Yuri Ohlrichs. Rozlišovat mezi pojmy je tedy nezbytné – a to i tehdy, pokud se se svým protějškem pro nějaké ty BDSM hrátky rozhodnete. A i když si vzájemně vyslovíte souhlas s kdečím, rozhodně je namístě i během akce vnímat, jak partner/ka reaguje. Přece jen – ani „volnost užití“ by neměla být úplně volná a bezbřehá…
