Kamarád taky rád aneb kde je hranice mezi milenectvím a přátelstvím. A proč to mají gayové se sexem mezi kamarády jednodušší

Kamarádi. Málo co je tak důležité, jako mít dobré přátele. Nahradí psychologa, kuchařku, námezdní dělníky, zahradníka, módního stylistu a když na to přijde nahradí mnohdy taky rodinu. A nahradí taky milence?

Nejdřív si objasníme pojmy. Kamarád je někdo, s kým se kamarádíte. Nemyslím teď jen obyčejné známé, ale opravdu kamarády. V úzkém slova smyslu. Lidi, které znáte velmi dobře, kteří znají vás, se kterými podnikáte věci, mluvíte o všem, sdílíte svůj život (nebo jeho důležité i méně důležité momenty), kterým se chcete pochlubit, když se vám něco podařilo, a kterým se svěříte, když vás něco trápí a je vám smutno na duši (jak říká jeden můj skvělý kamarád). Jsou to také lidi, kterým důvěřujete a kteří k vám nějakým způsobem patří. A to všechno také opačně, tedy že vy jste to samé pro ně.

Kamarádi jsou ovšem taky samostatné jednotky žijící si svůj vlastní život a vaše osudy a životy jsou propojené jen částěčně, čímž se liší od partnerů. A teda taky tím, že jste si neřekli, že jste partneři.

A teď k milencům. Milenci pro svou úvahu rozumím lidi, se kterými máte sex. Pravidelnější než jen jednorázové akce. Týpek, kterého si pozvete na hodinku domů a ráno možná ani nevíte, jak se jmenoval, je sexuální partner, ale ne milenec. Milenec pro mě ale zároveň není nutně jenom někdo, s kým „podvádíte“ stálého partnera. Abyste měli někoho, s kým míváte sex, žádného partnera nepotřebujete. Milenec je někdo, s kým vás baví mít sex, s kým se v posteli (nebo na sedačce, podlaze, kuchyňské lince a co já vím kde ještě všude) cítíte dobře. A jestli se teď ptáte, kde je teda rozdíl mezi partnery a milenci, když obojí obsahuje dlouhodobost, příjemnost a jedno není podmínkou pro druhé, je odpověď jednoduchá. Partneři jste, když jste si řekli, že jste. A když nejste, ale jenom to spolu děláte, je to pro mě vztah milenecký.

Přátelé s výhodami ať se jdou zahrabat

Jak už jsem předeslal v úvodu, nemám moc rád průpovídku „kamarád taky rád“. Slyším v ní totiž určitý úšklebek, posměšek a možná taky trochu povýšenosti. Jako by ten, kdo ji říkal, to myslel jako varování. „Bacha na něj, to že jste kamarádi, ještě neznamená, že s tebou nebude chtít mít sex!“ Vztyčený prst naivní důvěřivé slečince. A také generalizace mužů na tvory, kterým jde v jakémkoliv mezilidském vztahu jen o to, aby s druhým člověkem měli sex. Což sice může být pravda, ale taky nemusí.

Více v Galerii

Zdroje: Adobe Stock

Co mi na tom vadí? Určitý implicitní předpoklad, že spolu kamarádi sex mít nemají. Proč si to ale myslíme? Popravdě nevím, a přitom se sám do této pasti chytám. Pocit, že bych si od svých dobrých přátel měl držet genitální odstup, abych tím „něco nepokazil“. Co bych tím pokazil? Těžko říct, ale je jasné, že sexuální touha je věc silní a někdy taky zákeřná a člověk pak může dělat, co by jindy nedělal.

Jo, situace, kdy se najednou zastavíte, uvědomíte si, co děláte (čím to děláte a komu to děláte), existují. Při troše štěstí jsou jenom vtipné, ale protože máme tendenci sex a kamarády oddělovat (byť třeba hloupými průpovídkami), jsou mnohdy také trapné a divné. Přitom mezi kamarády by to problém být neměl.

Vždyť kamarádi jsou lidé, se kterými je nám dobře, se kterými sdílíme intimní věci, kteří vědí, co máme rádi, jak se cítíme, rozumí nám. Kamarádi jsou také lidé, se kterými se umíme uvolnit. A kde je intimita a blízkost duševní, vzniká často i blízkost fyzická.

Nevím jak vy, ale mám přátelé, které chci obejmout. Protože je mi s nimi dobře. Obejmout, držet, přitulit, pomazlit. Umím se s těmi lidmi uvolnit a naše stejné mentální naladění znamená, že nejsem vytikaný z toho, že udělám něco špatně. A když při tom přitulení ruka šátralka třeba trochu zabloudí…

Je to špatně? Pokud jste četli můj poslední článek o tom, že by člověk měl dělat, co dělat chce, pak absolutně není. Dělat, co nám dělá radost, je v pořádku. Tedy pokud vás za to něčí partner nenakrájí na nudličky.

Takže ať to neprotahuju: Hranice mezi kamarády a milenci je umělá a v praxi vůbec neexistuje. Nebo spíš nemusí, když se ji někdo rozhodne nevytvářet. Nejlepší kamarád může být klidně nejlepší milenec. Přátelství a sex se navzájem nevylučují ani nedevalvují. Což je ovšem taky důvod, proč nemám rád ještě jednu hlášku: „kamarádi s výhodami“. Opět v ní totiž cítím zrnko výsměchu. Potřebu zvlášť vydělit ty, kteří jsou „normální kamarádi“ a ty, kdo spolu dělají něco nenormálního (totiž sex). Ehm, ale na sexu není nic nenormálního. A taky není nic nenormálního na tom chtít mít sex se někým s kým je vám dobře. Což kamarádi bývají.

Gayové mimo systém

Jak asi tušíte, celou dobu tady mluvím primárně o vztazích mezi gayi. Protože teplý svět je v tomhle mnohem jednodušší. Protože jsme se tak nějak vymanili ze stereotypních partnerských struktur způsobených rozmnožováním. Společenské normy, které vzniky na základě heterosexuálního sexu, pro nás nedávají smysl.

Všechen ten humbuk kolem nezávazného sexu, milenců, jednorázovek, promiskuity a podobných hezkých mezilidských věcí podle mě totiž vyvstal z toho, že až do nedávné doby sex znamenal, že se vám taky můžou stát děti. A o mláďata se musí jejích rodiče postarat. Což si pak lidi překopali na potřebu dělat dlouhodobé partnerské dvojice, které nějakým způsobem zabezpečují, že o sexem vzniklá mláďata bude postaráno – jak co do fyzického zaopatření, tak i co do socializace, výchovy apod (lidi to mají přece jen trochu složitější).

Jo a taky si to lidi zkomplikovali tradicemi, úzkoprsostí a něčím, čemu se říká manželství. A heteráci si pak vymysleli geniální věc, a sice, že množit se je dovoleno až po svatbě. A když se to náhodou stane bez svatby, musí se honem svatba udělat, protože „Co by řekli lidi?!“ (toť ta úzkoprsost).

Ale (cis) gayové (a lesby taky) v tomhle mají výhodu. Můžou se snažit sebevíc, ale jeden druhému dítě prostě „neudělají“. Et voilà, potřeba tvořit pevné dvojice, které by se o splozence staraly, je fuč. Jasně, že spoustu teplých chlapů chce děti, chce je vychovávat, starat se o ně, zajistit jim péči a být jim skvělými rodiči (kterými nepochybně budou), ale děti nejsou to primární, co by vázalo teplé vztahy dohromady. Gay páry jsou páry, protože prostě chtějí.

Ať už je to chtění dáno zamilovaností nebo třeba faktem, že ve dvou se to lépe táhne. Protože ale nehrozí, že by se svými stejnopohlavními (cis) sexuálními partnery plodili potomky, nemusí se držet žádných společenských zvyklostí jako jsou pokusy o monogamní soužití nebo sex pouze v rámci partnerské dvojice. Protože takový systém pro nás nedává smysl.

Čímž se dostávám k tomu drobnému nápadu ze začátku, aneb že by se heteráci mohli inspirovat. V dnešní době už lze totiž riziko, že se vám ze sexu stane dítě, značně minimalizovat. A s ním tedy i pro obyčejné lidi klesá v tomto ohledu potřeba mít pevné vztahy. Nebo nemít sex mimo své vztahy. Sex může být nezávazný, rekreační a taky úplně bezvýznamný. A mít několik milenců, spát se svými kamarády (nebo kamarádkami) a následovat touhu po příjemnosti nemusí být zapovězeno ani heterosexuálním lidem. Ale stejně tak je pochopitelně možné vnímat sex jako něco hluboce intimního, co chcete sdílet jen s někým a co je symbolem lásky, důvěry a milostného citu. To je samozřejmě úplně v pořádku.