Devadesátky a čeští předchůdci Tinderu a Grindru: Kde sháněli povyražení tátové a mámy
Internetový pravěk
Těm, kdo se narodili někdy kolem přelomu tisíciletí, asi následující řádky budou znít jako přednáška z dob husitských válek. Nebo o pravěku. A on to svým způsobem pravěk byl, i když spíš internetový.
Ale věřte, že je mezi námi spousta lidí, kteří tu dobu intenzivně prožívali, a jakkoli je dnes vše modernější, snadnější (i když jak v čem) a líbivější, nedají na ni dopustit.
Na jakých platformách se tedy v devadesátkách seznamovali vaši taťkové a mamky?
Oškliví čeští předchůdci Tinderu a Grindru
Kdo dneska používá Grindr nebo Tinder, ten by se asi prvním randicím webům u nás smál. Proti moderním službám byly spartánské, uživatelsky nepřívětivé, víceméně přímo ošklivé.
Ale stejně jsme je měli rádi.
Nejpopulárnější byl web Xchat a jeho následovník Xko, které měly různé diskusní místnosti. Buď jste psali na zeď všem, nebo si s někým šeptali (hůř se to ovládalo, takže často jste pak na sebe do plné místnosti omylem vyřvali nějakou intimnost).
Co se týče obsahu konverzací: byly snad radikálně odlišné od těch dnešních? S ohledem na to, že se lidská anatomie a druhy chtíčů od té doby nijak radikálně nezměnily, tak ani ne.
Už tehdy se žebralo o fotky a podvádělo s identitou, ale jako by to nebylo tak obvyklé jako v současnosti.
Chtíč vs. fascinace pokrokem
Prostředí chatovacích webů bylo na dnešní poměry jednotvárné a naprosto primitivní, u Xka si vybavuju šedé pozadí, maximálně s pár fonty, u kterých (případně omluvte mou děravou paměť) se v závislosti na druhu zprávy měnila jejich barva.
Tyto weby nebyly tak uživatelsky přívětivé jako jejich dnešní následovníci, ale strávili jsme na nich desítky, ne-li stovky hodin. Často z důvodu naivního přesvědčení, že zrovna my ten den potkáme na chatu někoho, s kým budeme do konce života.
Bylo pro nás ale taky fascinující vidět, jak snadno se dá skamarádit a povídat si v reálném čase s lidmi na druhém konci republiky. Nebo světa.
Dnes už to každému přijde normální, ani se nad tím nikdo nepozastaví, ale tehdy? V době dopisních obálek, koresponďáků, telegramů a pevných linek? To byl zázrak.
Gayů bylo on-line víc
Pokud si dobře vzpomínám, nejaktivnější byla místnost Kluci na kluky (nebo On hledá jeho? Už si přesně nevybavím). Heterosexuální mládenci to měli těžší v tom, že jich v jejich místnosti často byla naprostá přesila, takže si někdy mohli jen společně zanadávat, jak „ty holky jsou nanic.“
U gayů to žilo. A pokud vás překvapuje, proč o tom píšu v článku o tom, kam chodili tátové dnešních mladých do třiceti let, tak to sem stejně patří. I někteří tátové měli své dny, ať vás to překvapuje sebevíc.
Když jste na druhou stranu do takové gay místnosti přišli a chtěli si jen s někým přátelsky pokecat o životě, třeba tím zabít nudu v práci, v devadesáti procentech případů po vás stejně hned chtěli míry a informaci, jestli jste aktiv, nebo pasiv.
Velmi rychle i Češi, Moravané a Slezané propadli kouzlu internetové anonymity pod přezdívkou. Málokdo by se na prvním osobním setkání ptal na tak intimní otázky, ale na chatu musel stud stranou a hned se šlo na detaily. Nebyl čas zdržovat se obkecáváním, v případě nekompatibility se muselo jít na další lov o „chlívek“ dál.
I kdybyste při pozdravu všem na zdi zdůraznili, že jste hetero a chcete si jen s někým popovídat, stejně by přišly tytéž otázky. Tohle fungovalo už tehdy. Jó, když se míza tlačí na mozek…
Spárovávání lidí na Líbímseti
Funkcemi nejblíž dnešním seznamovacím appkám mělo české Libimseti.cz. Po přihlášení jste na profilu jiného uživatele mohli dát najevo, že o něj máte zájem, on ho mohl opětovat, nebo vás odmítnout.
Bylo to místo s obrovskými návštěvnostmi, půlka tehdejší dospívající a čerstvě dospělé generace na webu v podstatě „bydlela“. Popularita začala upadat až za pár let, po příchodu platformy Marka Zuckenberga, tedy Facebooku.
Výše uvedený český web odstartoval v roce 2002 a funguje dodnes. A i když mi pomalu připadá, že celých 21 let má stejný design, prý to není pravda.
Populární byla taky stránka Lide.cz, kterou založil a už dávno zrušil Seznam. Byl to jakýsi předchůdce Facebooku, lidé na své profily dávali většinou fotky, zájmy a podobně. Původně šlo o adresář uživatelů internetu, chat a seznamku na tomto webu Seznam spustil až v roce 2002, ale také patří k dřevním dobám seznamování u nás, takže ho nemůžeme nezmínit.
Další fenomény devadesátek
Nedávno jsme publikovali článek o erotickém průmyslu z období divokých devadesátek, doporučuji vám ho k přečtení.
Připomínáme v něm erotické videokabinky, volání „do klubu“ na placené šťavnaté linky, Robert Rosenberg v něm také vzpomínal na dobu, kdy byl tehdejším králem českého porna.
A nejpopulárnější ženská pornohvězda Česka? Dolly Buster to kupodivu nebyla. „Byla fenoménem s celosvětovým přesahem. V Evropě nahradila původní hvězdu branže Teresu Orlowski. U nás byla ale jedničkou Paula Wild coby učitelka z mateřské školky,“ řekl LUI někdejší zástupce šéfredaktora erotického časopisu NEI Report Jan Beer.
První intimní osvěta
NEI Report se jeden čas prodával ve statisícových nákladech.
„Byl to skutečný fenomén. Do té doby radil lidem doktor Plzák a ve slovníku se nesmělo objevit ani slovo vagína. My jsme se snažili o osvětu, a to jak o populárně-naučnou, tak o odbornou, publikovali u nás přední sexuologové. Největší úspěch a prodej zaznamenaly vždy titulky, kde bylo cokoli o orálním sexu. Nebo o análu, pettingu a sado-maso,“ vytahuje z paměti Beer.
„Lidé o tom do té doby kolikrát vůbec nic netušili, povědomí o sexualitě bylo mizivé. A také jsme krátce po revoluci jako první podobné periodikum zavedli rubriku pro potěchu LGBT+ skupiny s názvem Náš Rinaldo. Na poslední straně třicet dva si tak mohli pánové prohlédnout fotografii nějakého ztepilého mládence či muže a penis různých délek i tvarů tak přestal být tabu,“ říká Beer a usmívá se vzpomínkám.
Erotické povídky šly na dračku
Kromě výdělků z převážně erotické inzerce a z prodeje výtisků časopisu pomáhaly časopisu finančně přežít i erotické povídky. „Ty měly obrovský úspěch. Po čtyřiceti letech prudérnosti a půstu lidé dychtili nejen po audiovizuálním zážitku, ale také po psaném textu, který burcoval jejich bujné fantazie. Dovolil bych si odhadnout, že v devadesátkách se prodaly miliony výtisků různých souborů erotických povídek,“ myslí si Beer.
První live videa
Další pamětník, který si ale na rozdíl od kolegů nepřál být jmenován, si zase vybavuje začátky internetových placených videochatů. Nebo vzpomíná na to, jak klasické barevné pornočasopisy (namátkou Leo, Flirt, Extáze, Fantastic) byly téměř zničeny obrázky zadarmo na webu. Nejdřív byly spíš statické, pak i pohyblivé.
„To předvádění erotiky za peníze na dálku začalo docela brzy, určitě nejpozději na přelomu tisíciletí. Přišla poměrně průměrná dívka a za půl hodiny ze sebe udělala kočku, která plnila příkazy platících zákazníků,“ vzpomíná na pikantní videochaty padesátník, který byl léta v sexuální branži.
Nikoli ale jako herec. Tak velký talent podle svých slov neměl. „Uměl jsem o tom líp žvanit, než to předvádět,“ směje se.
Zkáza hanbatých časopisů
A jak to šlo z kopce s lesklými hanbatými časopisy?
„V devadesátkách to ještě šlo, ale po roce 2000 už po silném tlaku veřejnosti musel tehdejší monopolní telefonní operátor SPT Telecom zavést pro pevné linky radikálně levnější internet. Do té doby se pro normální domácnosti nedal utáhnout, pak už to šlo.
A jak se lidé už nemuseli omezovat časem, tak vzali různé xxx stránky a galerie útokem a všem českým časákům jako by ze dne na den rapidně spadl náklad. V redakcích jsme se marně snažili ten trend nějak zvrátit, fakt jsme dělali možné i nemožné, ale naprosto bez šance. Nezbývalo, než se s tím smířit a rozšířit se na internet také, což do té doby některá česká erotická vydavatelství odmítala. A zaspala tak svou šanci na záchranu,“ vybavuje si pamětník.
Riziko pro dnešní generaci?
Výlet do české seznamovací minulosti a k počátkům místního erotického průmyslu je u konce. Na závěr ale ještě perlička od výše citovaného Jana Beera, který se v devadesátkách účastnil mnoha natáčení pornofilmů. Ten varuje před riziky spojené s tím, že diváci v dnešní době sledují sprosťárny v lepší kvalitě, než bylo obvyklé kdysi, v době nekvalitních VHS kazet.
„Dnes jsou sice videa ve vysokém rozlišení, ale tím si dotyční sledující ničí oči. Vyžaduje to neustálé napětí očních svalů a pak se diví, že po čtyřicítce potřebují brýle na blízko,“ dodal s trochou nadsázky.
Tak pozor na to…
