
Zpověď frigidního Honzy (27): Nikdy jsem s nikým nespal a nikdy ani nebudu
Co je asexuál
Nejprve si pojďme vyjasnit pojem asexuál, je v tom totiž docela zmatek. Asexuálové jsou podle sexuologa Petra Weisse těmi, kteří nemohou nebo z různých důvodů nechtějí navazovat žádné partnerské vztahy. A pak existují dvě podmnožiny: jedna se klidně uspokojuje sama, jen nemá potřebu to dělat s někým jiným, druhá nedělá ani to. Prostě je zcela bez nějakých tužeb.
Takovému člověku prostě z ničeho „nehoupne“ nepotřebuje „to“ dělat.
Honza (27): Jak jsem zkoušel sbalit holku a co to se mnou dělalo
Honza (27), na kterého jsem přes kamarády narazil náhodou, se ani netají, že je asexuál toho druhého, jako by z pohledu většiny „extrémnějšího“ typu. Ani si na něj nesáhne.
„Známí mi ze srandy říkají, že jsem frigidka. A já už se ani nebráním. V podstatě to tak je,“ říká.
„V pubertě jsem nechtěl být divnej, tak jsem se o něco málo pokoušel. S kamarádkou jsme chodili do kina, na ‚rande‘, vodili za ručičku. Trošku jsem se asi i zamiloval, ale že by to byla taková paráda, abych na to myslel od rána do večera jako jiní kluci, to ne,“ pokračuje.
„Nakonec to ukončila ona, podle ní se náš vztah nikam neposouval. Nic jsme spolu vlastně ani neměli. Bylo mi to upřímně spíš jedno. Naši pořád doléhali, kdy si přivedu někoho domů, tak jsem se jim svěřil. Časem mě nakonec poslali k doktorům a ti mi řekli, že nemám skoro žádný testosteron a navrhli nějakou léčbu,“ vypráví v povídání pro LUI.
Dnes přiznává, že pokyny lékařů ani medikaci moc nedodržoval a po dovršení osmnáctin už k felčarům přestal docházet úplně.
Na asexualitu je hrdý: Mám víc peněz a času, chlubí se
„Upřímně řečeno jsem si říkal, že je fajn být jinej. Všichni pořád mluvili jen o prsou, vagínách, zadcích a bůhví, o čem ještě, já to postupem času začal vypouštět. Mám svůj svět. Mám spoustu zájmů a vlastně mě vždycky děsilo, že bych na ně neměl čas, kdybych se musel věnovat nějaké babě,“ usmívá se Honza, který už od pohledu působí úplně jinak než většina z nás – je zádumčivý, mluví spíš málo, většinou je ve svých vlastních myšlenkách.
Sám si to ani neumím představit, ale fyzický kontakt s někým jiným je pro něj opravdu dost nepříjemný.
„Když to přeženu: líbat se s někým je pro mě úplně stejný jako olizovat sám sobě ruku, nebo jako mýt nádobí. Nemám z toho prakticky nic. Spíš by mi to přišlo hnusný. Já se upřímně ani nestýkám moc s lidma, když nemusím. Radši si řeším svoje letadýlka, vlaky a zkameněliny,“ naznačuje, co jsou ve volném čase jeho koníčky.
A nejsou to jenom koníčky naoko. Je jimi pohlcený a klidně vám o nich bude vyprávět předlouhé hodiny. To je taky chvíle, kdy ožije a rozsvítí se mu nadšením oči. O všem, co ho zajímá, ví první poslední. Je to zkrátka něco, co miluje. Prostě aspoň ke svým zájmům není netykavka.
Jinak dál netykavkou ale zůstává.
„Nedávno jsem se zkoušel dívat i na porno, jestli se něco nezměnilo, ale kdepak. Jsem furt svůj,“ dělá si sám ze sebe legraci.
Strachy
Jedna věc mu přece jen nedá trochu spát.
„Pro mě je naprosto ideální, že můžu výplatu cpát jen do sebe a do svých zájmů, s dětmi nebo prostě s partnerkou by to nešlo tolik utrácet. Kdybych nebyl asexuál, dnes už jsem dvakrát rozvedený a třeba se třemi dětmi na krku. A nedoplatil bych se,“ přemítá.
„Sem tam mě ale napadne, jaké tu bude, až tu nebudou mamka s taťkou, jestli nebudu úplně sám. Mohl bych si za to taky zase jenom já sám, protože se s nikým jiným mimo práci moc nestýkám.“
„Budování vztahů, i když jen kamarádských, mi nikdy moc nešlo. Ale je pravda, že kdybych měl děti, tak třeba ve stáří nebudu trpět samotou. Ale pak se zaberu třeba do vláčků a zase mě ty myšlenky přejdou,“ přiznává Honza.
Spokojenost sama
Celkově si ale myslí, že si nemá na co stěžovat a přestože neprožívá jeden orgasmus za druhým, cítí se šťastný.
„Jsem zdravý, vydělávám dobře, nepiju, nekouřím, mám pro co žít. Teď se třeba ještě navíc začínám učit španělštinu, ta řeč mě nadchla.“
„Vím, že jak žiju, není asi úplně obvyklej způsob života, ale není snad na každym z nás, jaký si to uděláme, abychom byli happy?“ ptá se.
A má pravdu. Ne každý jsme tu od toho, abychom zplodili děti nebo obskakovali jednu či jednoho za druhou (druhým).
Naplněný život opravdu může mít spoustu podob, není jen jedna jediná a už vůbec ne jedna jediná správná. Někdo se točí právě jen kolem dětí, nemá žádné hobby, a když odejdou, opustí hnízdo, je ztracený a neví, co sám se sebou.
To se Honzovi nikdy nestane. Vždycky bude mít svůj svět, který mu zůstane a nikdy ho nezklame, což děti mohou, jak všichni dobře víme…