Historie erotického umění: od talismanů ve tvaru genitálií přes „večírkové“ gay poháry až k zakázaným Polohám a „zvrhlé“ Kateřině Veliké
Erotické umění není pornografie
To, jak nahlížíme na umění, je samozřejmě ovlivněno dobou, v níž žijeme. Je však třeba mít na mysli, že na díla, která vznikla před tisíci let, je namístě uplatňovat i historický kontext. Např. ne každé zpodobnění falu má totiž erotický podtext – v některých kulturách byl totiž falus považován za prostý znak mužnosti. Nic víc, nic míň. A totéž platí i pro zachycení sexuálních aktů apod. Vedle toho mnozí vybízejí k rozlišování mezi erotickými uměleckými díly a pornografií, přičemž však právě kategorii pornografie na většinu uměleckých děl z historie uplatnit nelze.
Ve jméně Inanny, bohyně sexuality a prostituce
Mezi nejstarší díla se sexuálním nábojem se tradičně řadí různé kresby a sochy z dob paleolitu – a tato tvorba byla vlastní mnoha tehdejší kulturám. Objeveny tak byly např. předměty z dob starověké Mezopotámie, jež graficky zachycují heterosexuální styk, pozdější nálezy zase nabídly obrazové zachycení heterosexuálního análního styku. Sumerové se pak často zaměřovali přímo na vyobrazení frontálního styku v misionářské pozici. Dnešním pohledem by někdo mohl tvrdit, že se jedná o ryzí porno, faktem ale je že všechny tyto sexuální scény jsou obvykle chápány spíše jako vyobrazení obřadního styku, příp. jako plynoucí z náboženství uctívajícího Inannu, bohyni sexuality, prostituce, ale také války. Ve svatyni zasvěcené Inanně v Assuru pak bylo objeveno také množství dalších předmětů se sexuálním podtextem, např. repliky ženských a mužských pohlavních orgánů. Ty, mimochodem, lidé nosili běžně na krku jako talismany…
Homoerotika jako běžná praxe
Poměrně specifickým žánrem v erotickém umění jsou pak díla, která se zaměřují na sexuální interakce osob stejného pohlaví. Jedna z nejstarších vyobrazení sexu mezi muži pak nabízejí pozůstatky staveb v italských Pompejích. A opomenout nelze ani starověké Řecko – staří Řekové byli známí tím, že sexuálními motivy zdobili keramiku, přičemž právě na keramice se objevují také jedna z prvních vyobrazení sexuálního styku mezi osobami téhož pohlaví.
Unikátní ukázku explicitních sexuálních (gay) motivů pak nabízí tv. Warren Cup, který zachycuje anální styk dvou mužů. Jedná se o stříbrný pohár pravděpodobně vyhotovený umělcem v době starověkého Řecka pro bohatého římského klienta. Poháry tohoto typu byly prý určeny k tomu, aby vyvolaly konverzaci na soukromých večírcích. „Připadalo to tehdy lidem dráždivé? Šokující? Legrační? Na to se jen můžeme ptát, odpověď už nezjistíme,“ poznamenal tak k poháru Dyfri Williams, který je kurátorem výstavy v Britském muzeu, součástí jehož sbírek pohár je.
(Zakázané) Polohy
Zatímco Kámasútru dnes každý zná, ne všichni vědí o existenci souborného díla I Modi (v překladu Polohy). A již název předznamenává, oč přesně šlo. Jednalo se o soubor sexuálních poloh, který se po dlouhá staletí snažila katolická církev skrývat. Z celého díla tak dnes zbyly jen fragmenty devíti rytin – čtyři zobrazují ženské hlavy z profilu, zatímco další tři zachycují nahé horní části ženských těl, a to v pozicích naznačujících probíhající pohlavní styk. Fragmenty byly pečlivě ořezány tak, aby nebyly patrné jakékoliv explicitní detaily, a jen díky tomu prý přežily dodnes.
Původní I Modi pak navrhl italský rytec Marcantonio Raimondi, který své návrhy založil na šestnácti obrazech sexuálních pozic pravděpodobně z dílny Giulia Romana. Ten, mimochodem, navrhl a vyzdobil „palác potěšení“ Palazzo Te, který erotickými freskami doslova přetékal. Ovšem I Modi se okamžitě stalo církvi trnem v patě, Raimondiho prý po zveřejnění okamžitě zatkli a papež Klement VII. požadoval zničení všech existujících kopií.
Skok do moderních dějin
Zatímco umění z dob Mezopotámie či starověkého Řecka dnes asi v rámci mainstreamu mnoho pozornosti nevzbudí, zaujmout by mohlo vybavení paláce Kateřiny Veliké. Ta si totiž prý objednala celý erotický kabinet, který byl vybaven skutečně bizarními věcmi: stoly, které měly místo nohou penisy, nábytkem s vyřezávanými vagínami a stěnami plnými sexuálních kreseb. Prostory včetně jejich vybavení prý na vlastní oči viděli naposledy dva důstojníci Wehrmachtu v roce 1941 – od té doby se však po všech předmětech slehla zem.
Perspektivou moderních dějin je pak třeba říci, že mnozí umělci na to, že tvořili díla s erotickým obsahem, také doplatili – což platí např. pro jednoho z žáků Gustava Klimta, Egona Schieleho. Ten byl za svou tvorbu dokonce uvězněn, zobrazení nahých žen (tedy praxe v minulosti běžná a přirozená, jelikož se jednalo jen o nahá těla) totiž bylo na přelomu 19. a 20. století považováno za urážku moderní morálky. Jak je na tom morálka dnes, ať posoudí raději každý sám.
