Tipnete si, jak velká je šance, že efektivně léčený člověk s HIV při sexu svou pozitivitou někoho ohrozí? Nápověda: žádná

Pokud jste si v posledních letech četli něco o HIV, s největší pravděpodobností jste narazili na slovní spojení „nedetekovatelná virová nálož“. A taky na informaci o tom, že nedetekovatelný = nepřenositelný, N=N, či anglicky undetectable = untranssmitable, U=U. Je ale taky dost dobře možné, že jste nic takového nečetli ani neslyšeli. Proto je super, že jste si otevřeli tento článek. Skutečnost, že N=N, je totiž zásadní, a to nejen pro HIV+ lidi. Znamená, že léčba lidí s HIV chrání celou společnost, a tedy i vás, kteří tohle právě čtete.

Bojíte se kontaktu s HIV+ člověkem? Obavy ze styku s HIV+ lidmi v běžném životě jsou naprosto zbytečné a iracionální, vir lidské imunitní nedostatečnosti, jak se česky celým názvem HIV jmenuje, se totiž u neléčeného člověka přenáší pouze krví, pohlavním stykem a z matky na dítě (příp. při kojení). Znamená to, že běžným kontaktem, jako je třeba pobyt ve stejných prostorách, používání nádobí, podání ruky nebo klidně třeba políbení, se HIV nešíří. Nešíří se ani kapénkam v dechu, při kašli nebo při kýchnutí. V případě úspěšně léčených HIV+ lidí se ovšem nemůžete nakazit, ani když z políbení dojde na něco pikantnějšího. Třeba na divoký sex.

Co nemáš, nepředáš

Virová nálož označuje počet kopií viru (počet jednotlivých „jedinců“ viru) v 1 ml krve. Je to tedy údaj o tom, jaké množství viru v krvi dotyčného člověka koluje. Jako nedetekovatelná virová nálož se pokládá stav, kdy je v krvi tak málo viru, že ho přístroje nejsou schopné odhalit. Někdy se pro zjednodušení používá také slovní spojení „nulová virová nálož“ nebo „být na nule“, i když přísně vědecky je hranicí nedetekovatelnosti asi 50 kopií viru na mililitr.

V praxi ale nejsou tato přesná čísla tolik podstatná, hlavní totiž je, že HIV+ člověk s nedetekovatelnou virovou náloží nemůže vir předat dál. Pokud testy takový stav ukazují opakovaně a dotyčný člověk poctivě užívá předepsanou antiretrovirovou léčbu aspoň 6 měsíců, „nepředstavuje pro své sexuální partnery žádné riziko ani v případě nechráněného pohlavního styku bez kondomu a PrEP,“ píše Česká společnost AIDS pomoc. Jednoduše se dá říct, že co nemáš, nepředáš. Pokud v krvi nemáte detekovatelný vir HIV, nemůžete ho předat dál.

Více v Galerii

Zdroje: Adobe Stock

Že to tak je, dokázala už celá řada studií, jedna z těch nejvýznamnějších dokonce už v roce 2008. Tzv. švýcarská studie od profesora Pietra Vernazzy prokázala, že „Když je antiretrovirová léčba efektivní, volný vir není přítomný v krvi ani pohlavních tekutinách. Všechna epidemiologická a biologická data ukazují, že pokud pacient úplně dodržuje léčbu, neexistuje žádné relevantní riziko přenosu.“

Čistě teoreticky ovšem nějaké riziko stále existuje. Toto tzv. zbytkové riziko je však menší než 1:100 000, což znamená, že i kdyby došlo ke stovce tisíc souloží, nedojde nejspíš k přenosu. Z vědeckého hlediska toto riziko vyloučit nelze, z praktického hlediska ale není šance, že by k přenosu došlo.

Chronická nemoc díky lékům

Tím, co je zodpovědné za nedetekovatelnou virovou nálož, jsou moderní antiretrovirotika, jimiž se HIV léčí. Fungují tak dobře, že na HIV lze pohlížet jako na nemoc chronickou a nikoliv smrtelnou. Stále ovšem, až na absolutní výjimky, nejde vyléčit. Nedetekovatelný není to samé jako vyléčený. Ačkoliv v krvi vir zachytit nejde, stále zůstává v těle v rezervoárech, odkud se v případě vysazení nebo špatného užívání léků začne zase šířit. Proto je důležité, aby pacienti brali léky přesně tak, jak mají. Pokud není vir dokonale potlačen (k čemuž právě při nepoctivém užívání léků může dojít), může u něj vzniknout na dané léčivo rezistence. A to je problém, protože medikamentů je sice vícero, nikoliv však nekonečno.

Nejčastější dnešní léčba vypadá tak, že pacienti užívají denně jednu tabletu antiretrovirotik, resp. nějaké jejich kombinace. Existují ale i dlouhodobě působící antiretrovirotika aplikovaná injekčně. „Na aplikaci je třeba chodit do HIV centra a aplikuje se po jednom až dvou měsících. V ČR ji používáme od dubna, ale v okolních evropských zemí se tato léčba používá už rok a v USA dokonce dva roky,“ popisuje MUDr. Zofia Bartovská, Ph. D., specialistka z HIV centra Ústřední vojenské nemocnice.

Život jako každý jiný

Představa, že HIV+ člověk nemůže mít už nikdy sex a je pro své okolí nebezpečný, je zastaralá a pochází ze začátku pandemie tohoto viru v 80. a 90. letech. Dnes dávno neplatí, léčení lidé s HIV žijí život jako každý jiný. Nikoho neohrožují, mají partnery, partnerky a zakládají rodiny. A to včetně dětí, které počali přirozenou cestou. To potvrzuje i dvojnásobný otec Jonáš (35). HIV pozitivní je od roku 2010 a očekával, že když bude chtít dítě, bude to nemoc komplikovat. Po konzultacích s doktory ale jeho manželka prohlásila, že „přece nebudou propírat sperma, když si můžou normálně zasouložit“.

Léčba jako prevence

Nedetekovatelná virová nálož dobře léčených pacientů a nemožnost toho, aby vir přenesli na někoho dalšího, znamená, že při léčbě HIV+ lidí nejde jen o ně, ale také o jejich okolí. Mluví se proto o tzv. léčbě jako prevenci. I proto se dnes antiretrovirotika pacientům nasazují ihned po diagnóze. Pokud se podaří úspěšně léčit většinu pozitivních, bude možné kolem roku 2030 nemoc ve společnosti téměř vymýtit.