„Není to pro mě nemoc, ale vir,“ říká o své HIV pozitivitě 37letý Pepa. Rodině řekl i o drogách, HIV status ale přesto tají
Jak jste k HIV přistupoval, než jste zjistil, že jste pozitivní?
Bral jsem HIV+ lidi jako sobě rovné. Jsou pro mě zdraví. Raději budu HIV+ než mít třeba cukrovku a muset si píchat inzulin. To je pro mě horší nemoc. I kdybych byl na práškách na HIV, tak budu brát jeden denně, diabetik si pětkrát denně píchá inzulin, každou hodinu si měří hladinu cukru…
Vy neberete prášky? Jak vypadá vaše léčba?
Od září jsem přešel na injekce. Předtím jsem každý den zobal jednu tabletu. Injekce jsou podle mě nejlepší způsob, co mohli vynalézt. U nás jsou dostupné od května, ale musíte být očkovaní na žloutenku A a B. Já byl, ale nevykazovalo mi to správné hodnoty, takže jsem musel jít na přeočkování. Taky musíte mít už předem nedetekovatelnou virovou nálož, ale to jsem měl díky práškům.
Dostávám dvě malé injekce, každou do jedné půlky. Na první a druhou dávku jsem šel po měsíci, na třetí a další pak už po dvou měsících, s tím, že můžu přijít o týden dřív nebo později, na virovou nálož to nemá vliv. Už jsem absolvoval tři injekce, teď v prosinci půjdu na čtvrtou. Pokaždé si rovnou nechám udělat všechny odběry a výtěry, i když by mi testy museli dělat jenom jednou za půl roku.
Jak se změnil váš přístup k HIV po diagnóze?
Trvalo mi asi rok, než jsem se se svojí diagnózou psychicky srovnal. Říkáte si „Já o tom vím hodně, kdyby se mi to stalo, tak to budu brát úplně normálně,“ ale neberete. Hlavou vám proběhne celý svět. Začnete myslet na věci, na které jste nemyslel. Začnete brát pravidelně léky, když přijedete k rodině, všimnou si toho a ptají se, co je to za prášky. Začnete přemýšlet, komu to musíte říct, komu nemusíte, komu to chcete říct, komu nechcete. Jestli seženete doktora, jak se k vám budou v ordinacích chovat. To vám roztočí v hlavě takový kolotoč, že to není otázka týdne ani měsíce.
Lidi v Česku jsou o téhle nemoci strašně málo informovaní a berou to, jako by to byla smrtelná nemoc. Není. Pro mě to není ani nemoc. Je to vir. Jsme v jednadvacátém století, HIV by se nemělo brát tak, že pozitivní jsou odpad.
Co vám pomohlo se s pozitivitou vyrovnat? Obrátil jste se na psychologa?
Já na psychology a terapeuty moc nejsem. Já se se vším vyrovnal sám. Nikdo mi to nelajnoval. Načetl jsem si spoustu článků, slyšel spoustu podcastů, mluvil se svým ošetřujícím lékařem. A mluvil jsem s lidmi, co byli HIV+ přede mnou. Od každého jsem slyšel různé názory, různé věci, co si prožili. Kdybych chodil k terapeutovi, tak to beru tak, že bych slyšel pořád to stejné od jedné osoby. Myslím, že by mi to nepomohlo.
Jakým způsobem jste zjistil, že jste HIV+?
Samotestem, který jsem si sám objednal. Udělal jsem si ho doma a vyšel pozitivní. Takže jsem hned kontaktoval Dům světla, kde mi udělali kontrolní test a ten vyšel opět pozitivní. Asi jsem měl hodně slabou imunitu, protože mi pozitivní test vyšel už po měsíci od rizikového kontaktu.
Ten test jste si dělal preventivně, nebo jste měl podezření, že jste se nakazil?
Měl jsem výčitky svědomí, že se podnikla akce, která se podniknout neměla. Já se přiznám – tohle vzniklo tím, že jsem okusil chemsex. A tam ztratíte zábrany a je vám všechno jedno. Ale když z toho vystřízlivíte, máte černé svědomí. Tak to bylo pokaždé. Víte, že jste nepoužili kondom – protože v tu chvíli vám nějaký kondom byl úplně jedno – a čekáte, kdy můžete jít na testy. Běhá vám furt v hlavě „Ono to tam může být, ale ono to tam nemusí být. Ježíš, desetkrát to tam nebylo…“, ale ono přijde jedenácté. A ono to tam je.
Já jsem chodil předtím každé 3 měsíce na testy, i když jsem měl stálého partnera a sex jsme měli jenom doma. A pak se to zvrtlo s chemsexem. Myslím, že to bylo množství práce, stres, covid… Říkal jsem si, že chemsexem vypnu hlavu, uteču, zaměstnám ji něčím jiným. Což funguje v tu chvíli, ale když člověk vystřízliví, tak by nejradši hlavou rozbil zeď.
Zkusil jsem i žilou a ty dojezdy byly strašné. Jednou jsem kladivem rozmlátil záchod, protože jsem byl přesvědčený, že jsou v něm schované drogy. Jiný dojezd zase končil ve sprše s hrstí prášků a lahví rumu. Ale ten rum a horká voda způsobily, že jsem to vyzvracel. A taky si pamatuju, jak jsem seděl v okně na parapetu a kýval nohama ve vzduchu, než mi opravdu došlo, co tam chci udělat.
Bral jsem pak už jen nosem. Když to bylo naposled… no, „pustil jsem gól“.
Mluvil jste o rodině. Řekl jste jim nakonec, že jste HIV+?
Zatím jsem to nedokázal, ale třeba na to někdy ještě přijde. Mám hrozně chápající rodinu. Že jsem gay, jsem se vyoutoval ve čtrnácti, nebyl pro mě problém ani matce během jednoho krásného telefonátu říct, že jsem zkusil drogy, ale s tímhle jim nechci přidělávat starosti. Matka je po operaci srdce, babička je stará. Takže jsem jim to neřekl. Já je chráním, protože by to těžce nesly. Nemají to zapotřebí.
Kdo všechno ví, že jste HIV+?
Můj expřítel, s nímž se to stalo, ale který se nenakazil, moje nejlepší kamarádka a jedna kolegyně v nové práci. A ví to celá firma, ve které jsem předtím 12 let pracoval.
Jak se to vaši kolegové dozvěděli?
Šlo poznat, že se se mnou něco děje, a začaly kolovat pomluvy. Nakonec za mnou přišel generální ředitel a zeptal se, co se děje. Když jsem se mu s HIV vyoutoval, postavil se k tomu, jak nejlépe mohl. Řekl, že jsem za ním mohl přijít rovnou, protože měl kamaráda, který umřel na AIDS, protože HIV neléčil.
Nakonec se se mnou domluvil a do zasedačky svolal všechny, kdo se mnou pracovali, a těm jsem to řekl. Bylo tam hrobové ticho. A můj šéf k tomu řekl jenom to, že pokud s tím má někdo problém, může k němu přijít podepsat výpověď. Ale já si pak s kolegy na dvě hodiny sedl a všechno jsem jim vysvětlil, celou léčbu a to, že jsem nedetekovatelný. Smutné bylo, že když jsem se těch 65 lidí zeptal, kdo z nich byl někdy na testu HIV, tak se přihlásili 2. Byli na něm v rámci předoperačního vyšetření.
Zdroj: GiphyMěl jste pocit, že jim to musíte říct?
Absolutně jsem nemusel, ale když s někým pracujete 12 let a trávíte s ním třetinu dne, tak je to taková rodina. Přišlo mi fér jim to říct. Spadl mi kámen ze srdce a pomohlo mi to se s tím dál srovnat. Nikdo z nich se ke mně nepostavil zády.
Setkal jste se někdy s negativní reakcí?
Setkal, ale když se s tím člověkem vzápětí bavíte a vysvětlíte mu věc, kterou fakt neví, tak na to hned mění názor. Já se to nesnažím těm lidem cpát, ale spíš se jich ptám, jestli dělají něco proto, aby s HIV neskončili taky. Říká se, že je to nemoc gay komunity, ale není. Jenom u gayů se na to přišlo nejdřív. A třeba v Londýně je o 15 % víc HIV+ heterosexuálů než gayů.
Co HIV znamenalo pro vztah, během kterého jste se nakazil?
Změnil se. Můj bývalý přítel tohle zažil podruhé. Už jeden jeho partner se nakazil HIV, zatímco on ne, i když spali se stejným člověkem. A nenakazil se ani teď. Měl hrozné výčitky, snažil se mi pomáhat, ale je něco jiného o tom mluvit, dávat rady, a něco jiného tím procházet. Člověk, který nemá vir HIV, neví, co to dělá s psychikou. Máte noční můry, budíte se, nespíte.
U nás ve vztahu po třech letech vázla komunikace. Od spousty věcí jsem utíkal. Utíkal jsem od komunikace s partnerem. Nakonec jsme se dohodli, že se rozejdeme v dobrém dřív, než se třeba za pár měsíců začneme nenávidět. Jsme od sebe dva roky a dva měsíce a zůstal nám skvělý vztah. Naše rodiny se vídají, píšeme si, vídáme se, voláme si. Někdo říká, že až moc, když spolu nejsme. Máme teď podle mě o 100 % lepší kamarádský vztah, než jsme měli partnerský.
Přispěla k tomu nějak HIV pozitivita?
Jo. Přispěla k tomu rozchodu, přiměla mě přehodnotit svůj život, priority, pohled na lidi. Přestat řešit banální věci a zaměřit se na to, co je zásadní.
Změnilo HIV ještě nějak váš intimní život?
Zabrzdilo mě někoho poznávat a hledat si partnera. Jsem od té doby sám. Mám tam nějaký blok. Bojím se o toho člověka víc než o sebe.
Ale dneska je většina naší komunity na PrEPu. Teda ta chytrá část, ta, která si hlídá zdraví a dodržuje prevenci, když chce žít s nechráněným sexem. Pokud užíváte PrEP na denní bázi, tak je tam 99% účinnost a nemůžete se nakazit. V době, než jsem se nakazil já, u nás ale PrEP nebyl tak dostupný, takže jsem ho nebral.
Říkáte svým sexuálním partnerům, že jste HIV+?
Říkám, mám to uvedené i na Grindru. Mám tam taky, kdy jsem absolvoval poslední testy na další pohlavní nemoci, a mám to tam celou dobu, co jsem pozitivní. Chci, aby to věděli. Kdyby nás bylo víc, kdo to na seznamce dají ostatním najevo, tak by to změnilo v komunitě postavení vůči tomuhle viru.
