Čičinky, děvky, kohouti a šukání: Původ sprostých slov je často úplně nevinný. Víte, jak vznikla ta v češtině nejoblíbenější?
Sprostá slova, odborně vulgarismy, najdeme snad ve všech jazycích. Mají totiž důležitou funkci – jsou to prostředky expresivity (emočního zabarvení). Vyjadřují negativní postoj mluvčího k nějaké věci nebo nějakému člověku. Dávají možnost jedním slovem vyjádřit vztek, zášť, odpor, pohrdání a mnoho dalšího. Podle Nového encyklopedického slovníku češtiny jsou také pokládány za jeden z prostředků slovní agrese. Ať už přímé, když fungují jako nástroj urážení, tak i nepřímé, když je použijeme jako ekvivalent výrazu neutrálního, ale nemíříme je proti něčemu konkrétnímu.
Ve většině komunikačních situací jsou sprostá slova považovaná za nevhodná. Narušují jazykovou etiketu, a tak moc dobře víme, že bychom je používat neměli. Právě tahle zapovězenost je ale to, co jim dává jejich sílu. Bez ní by totiž vulgarismy přestaly fungovat. Pozor na jejich nadužívání byste si tak měli dát nejen proto, abyste nevypadali blbě, ale taky proto, abyste je měli v plné síle po ruce, až to budete nejvíc potřebovat.
Krásy rodného jazyka
Už jste se někdy zamysleli nad tím, jaké jazykové bohatství nabízí naše překrásná mateřština? Vulgarismy do něj nepochybně patří. Náš jazyk je na ně totiž neskutečně bohatý. Zkuste si to srovnat třeba s angličtinou, která by bez svého fuck a jeho složenin ztratila většinu svého sprostého arzenálu.
Už jen pro soulož dokážete jistě z fleku vymyslet sprostých pojmenování nejmíň pět. Však pro pohlavní styk a genitálie máme v češtině vulgarismů asi nejvíc. Dále pak jazykovědci kategorizují nadávky na související s vylučováním, urážející ženu, označující podle zvířat, rasistické, označující tělesné a duševní vady, šovinistické a ještě mnohé další.
Do peprného českého jazykového fondu dokonce přispěl i bývalý prezident Miloš Zeman, když svou chybnou výslovností anglického pussy (má se číst [pusy] a nikoliv s A uprostřed) udělal sprosté slovo také z cestovních dokladů.
Kočička, čepička a sýkorka
Pojďme ale ke slibovanému původu jazykových pikantností. Asi nejsprostším výrazem, který máme k dispozici, je tolik populární pí*a. Zrovna u ní ale původ není zcela jasný. Podle některých pochází ze základu pi, který má románské piciare. Z toho se vyvinulo anglické pee či piss i německé pissen. Vše výrazy pro močení.
Podle druhé teorie je pí*a Francouzka, která k nám přišla za napoleonských válek. Mohla totiž vzniknou zkomolením francouzského petit chat [peti ša], které znamená kočička (doslova malá kočka) a vojáci jím prý volali na prostitutky. Vzhledem k tomu, jak dvojsmyslně lze chápat i české číča, by to nebylo překvapivé.
Možná vás ale překvapí, že dříve i pí*a bylo nevinné slovo. Používalo se k označení ptáčka sýkorky nebo malého dámského kloboučku. Kdybyste tak ve staré literatuře četli, že nějaká slečna měla krásnou – víte co – nemusíte se hned vyděsit.
Děvčátka i kohoutci
U pohlavních orgánů ještě chvíli zůstaneme. Když se změříme na muže, ihned nám přijde na mysl ko*ot. Tohle nepěkné slovo pro pěknou věc má svůj původ v drůbeži, konkrétně u citoslovce ko – ko. Není tedy divu, že se jím původně označoval kohout a odtud se teprve dostalo do mužského rozkroku. Přesný důvod nevíme, snad pro svou mužnost? Víme ale, že úplně stejně je na tom i anglický cock.
Zdroj: GiphyZ nevinného slova se vyvinul také ču*ák. Základem pro něj je sloveso čurat, a to dřív znamenalo prostě hlasitě téci.
Podobně používané je také slovo ku*da, opět označující ženské genitálie. To podle všeho pochází také ze zahraničí, od našich německých sousedů. Středohornoněmecké Kunt, případně Kunte, mělo být označením pro vagínu, Valaši pak slovem kunt v minulosti označovali prostě děvčata, aniž by tím mysleli něco zlého. V němčině se pak ono slovo vzalo nejspíš z norského kunt, případně z latinského cunnus.
Staré dobré časy. A taky pěkně (ne)sprosté
I další dobře zavedené vulgarismy se v minulosti používaly jako běžná slova, která nikoho neurážela. Asi nejznámějším příkladem je šu*at. Dnes výraz pro souložení dříve znamenal prostě pohyb po malé místnosti. Však také nejednoho studenta v povinné literatuře zaujalo, že babička v díle od Boženy Němcové „šu*ala po světnici“.
Stejným vývojem prošlo také další rozmnožovací slůvko – m*dat. Než se z něj stal vulgarismus, znamenalo prostě rychlý pohyb. V podobném významu se používá i dnes – „m*dni to tam“ by vlastně nemuselo být vůbec sprosté. V historii totiž máme také třeba mrcati ocasem. Jeho podobnost s mrskati není vůbec náhodná.
„Ty jsi ale pěkná děvka!“ Pro mladé ročníky už je to jenom ironická urážka, ale starší ženy mezi námi si možná vzpomenou, že jim tak říkaly třeba jejich babičky. Slovo dě*ka totiž bylo ve starší češtině úplně obyčejná varianta slova dívka. Někdy se tak také říkalo služebným.
S*anda nebo legrace?
Přijde vám původ sprostot zábavný? Tak si dejte pozor, jestli pak někomu řeknete, že je to s*anda nebo zábava. První z výrazů totiž jasně odkazuje na s*át, byť už to tak mnohdy ani nevnímáme. Tohle vyprazdňovací sloveso jako takové se vyvinulo z indického sarati, které má význam téci.
A na konec si dáme ještě jedno slovo, které je takové příznačně závěrečné. Ho*no je všeslovanské, jeho varianty najdeme u všech našich jazykových příbuzných. Původ má v hovězím dobytku, stejně jako hovado. Poté, co se zavedlo pro kravské lejno, se začalo uplatňovat i pro ostatní exkrementy.
