Devadesátky v Česku: 10 důvodů, proč randění tenkrát nebylo utrpení jako dnes
Cíle zůstávají, jen způsoby, jak jich dosáhnout, se aktualizují. Kyje a rány do hlavy následované odtažením do nejbližší jeskyně dnes nahradily seznamovací aplikace. Ale i docela nedávno to bylo úplně jinak. Coby pamětník se pokusím vypíchnout, v čem mi připadá doba předpářícch rituálů lepší v devadesátkách než dnes.
Jen to berte s rezervou, nechtěl jsem se ani tak povyšovat nad dnešní omladinou čelící pokusům o sbalení někoho na sex nebo na život, jako vás spíš pobavit devadesátkovou divočinou.
1) Svoboda
Devadesátky byly hodně divoké období, někteří si ho stěží pamatují. Dokonce se povídá, že kdo tvrdí, že přesně ví, co v devadesátkách všechno dělal, ten je ve skutečnosti nemohl prožít.
Mladí v té době měli zážitek, který se jen tak nebude opakovat. Aniž bych chtěl nějak znehodnocovat zážitky lidí z druhé světové války, opravdu nálada v devadesátkách lehce připomíná euforii po jejím konci.
Furt tu tedy byl lehký smrádek z předchozího totalitního režimu, ještě ho stále nešlo úplně vyvětrat, ale ten pocit znovunabyté svobody byl všudypřítomný a trval spoustu let. A projevovalo se to i v navazování vztahů.
Lidé všech věků, ale u náctiletých to platilo tuplem, se do všeho nového vrhali po hlavě a s nadšením. A těch příležitostí, co se jim najednou otevřelo! I ohledně „sexuální výchovy samostudiem“ přes prasárničkové časáky.
2) Chyběl splín
V devadesátkách úplně nebyl problém užívat si druhé pohlaví. Všichni pořád slavili a kdo neslavil dnes, slavil včera nebo se chystal slavit zítra. Přijít do práce bez minuty spánku nebyla výjimka, ale tradice. Aspoň v prostředích, která jsem znal.
A všichni si moc rádi povídali a natěšeně se bavili o budoucnosti, o tom, co vybudují, dokáží a tak. Nebyla to dnešní frustrace řady lidí tvrdících, jak „svět spěje k zániku a nečeká nás už nic hezkého“.
3) Snadnější sblížení
Příležitosti dostat se holce pod sukni nebo chlapci do poklopce bylo fakt neuvěřitelně hodně.
Největší klasika tehdy byla pořád sbalit někoho v klubu, baru nebo hospodě (tehdy se věk tolik neřešil, ožralého druháka ze střední jste mohli před polednem potkat v napájecím zařízení docela snadno. A to bych samozřejmě nevracel.).
Schválně: kolik mladých tohle zažije dnes, oslovit někoho sexy mimo appky, seznamky a chaty, prostě naživo, pokud nemá zrovna hodně upito na kuráž?
Samozřejmě nevím na tisíc procent přesně, jak to celé probíhá v současnosti, ale co mám informace od svých náctiletých známých, tak toho upejpání, stydění se, chození kolem horké kaše a podobně je mnohem víc. Devadesátkovým skorodospělým ale nezbylo nic jiného, než sebrat odvahu a otevřít klapačku.
4) Vyřídilka
Člověk se učil stylem pokus – omyl, při prvním balení holky se choval jako úplné tele, aby pak své dovednosti postupně zdokonaloval při dalších pokusech. Prostě řečnické a sociální návyky se zocelovaly „face to face“.
Obávám se ale, že dnes to bude horší. Řada náctiletých (ale klidně i těch o něco starších s dvacítkou v číslovce) vyjma návštěvy školního zařízení pomalu nevyleze z pokoje a přes klávesnici se maximálně mohou naučit nějakou novou módní zkratku, aby byli v on-line prostředí co nejvíc cool.
A když potkají živý výskyt své vysněné drahé polovičky, stačí skoro málo, aby leknutím zavýskli a zdrhli, protože s ní prostě neumějí komunikovat.
5) Bez elektronické závislosti
Kromě větších či menších problémů s pitím (nebo cigáry či drogami) – což je úplně ten samý problém dnes – mladí v devadesátkách netrpěli zase tolik závislostmi. Aspoň ne na technice. Jak byste si taky udělali závislost na přenosném magiči či CD přehrávači, že?
A internet byl teprve v plenkách, první GSM mobily dorazily v roce 1996, ale byly drahé, asi jako kdyby dnes stál základní telefon bez jakýchkoli funkcí čtyřicet klacků, takže ještě trvalo dost dlouho, než je měl aspoň každý třetí. A volání bylo taky nekřesťansky přepálené: dlouho jste museli platit i za to, když někdo zavolal dokonce i vám samotným.
Takže se vám nemohlo stát, že byste trpělivě museli snášet to, že holka proti vám bude půlku rande odpovídat někomu na konverzace, nebo že by se s někým dlouho vykecávala („ale vůbec nerušíš, baby, nedělám nic důležitýho“).
6) Babrání se v nitru? Neexistovalo
Nechci se dorůstajících generací nějak moc dotknout, ale pomalu mi připadá, že skoro každý jako by dnes přespříliš řešil sám sebe, své pocity.
Je správné provádět nějakou psychickou hygienu, ale jako by se tomu řada lidí úplně poddávala a přivlastnila si každý psychický problém, o kterém se dočetla na internetu.
V devadesátkách se o pocitech zase tolik moc nemluvilo. Bylo to trochu animálnější období, lidé se tolik nerozebírali a nemohli jste se těch druhých zase tak snadno dotknout jako dnes.
A holky třeba nehledaly citlivého kluka s ženskou duší, pokud možno navíc s vystudovanými gender studies. Věděly, že jsme obecně jednodušší čuňata a taky si chtěly užít. Možná jen v koutku duše doufaly, že narazily snad konečně na nějakého nemamánka, co umí vyměnit vodovodní baterii a (u těch lehce starších) vydělat prachy. Jinak měly ale docela normální nároky.
7) Korektnost ještě nebyla na světě
A taky neexistovalo nic jako politická korektnost, takže vám protějšek neodešel z rande jen proto, že jste „fašizoidní prase“, jelikož jste ve vtipu použili trochu tvrdší narážku na dnes chráněné skupiny. A kdyby vám tehdy někdo řekl, že je nebinární, tak na něj budete koukat asi jako na pokutu za nepřetočenou videokazetu z půjčovny. On by vám to tehdy ale nikdo neřekl, protože nikdo netušil, o co go.
8) Spolehlivost
Jak jsem psal výš, mobily dlouho nebyly moc rozšířené, takže když jste si třeba v roce 1995 domluvili rande s holkou, většinou jste na ni někde náhodou narazili a dostali číslo na její pevnou linku, přes kterou jste se domluvili na místu a termínu.
A nestávalo se moc často, že by měla hodinu zpoždění. Dnes? Můžete stát jako pitomec dlouhé desítky minut na mraze, než se slečna vůbec uráčí odpovědět na zprávy, kde je, s výmluvou, že si „vlastně uvědomila, že se jí to dneska nehodí“ a „tak sorry, čau“. To jsem v devadesátkách nezažil.
9) Šlo se rovnou na věc
Teď nemám na mysli ani tak pohlavní styk, i když i to bylo možné a docela časté. Spíš připomínám to, že když jste toužili potkat nějakou sympatickou slečnu (nebo mládence), asi vás zaujala napřímo a napřímo jste ji (ho) požádali o rande. A to bylo brzy, takže jste hned poznali, jestli není úplně marná, jestli nesmrdí a podobně.
Dnes? Může se vám stát, že když se vám zalíbí někdo na Tinderu či Grindru, stanete se obětí hrátek. Vytahá z vás třeba intimní fotky a nic z toho. Nebo se vydává za někoho jiného (sedmdesátník za žhavou prsatou dvacítku). To „za mejch mladejch let nebývávalo“…
10) Levnější zaujetí
V devadesátkách jsme, kromě výjimek, byli jako národ ještě dost chudí, takže i když už pomalu frčelo nošení značkových hadrů (většinou z tržnice, hehe), stejně to mladí měli snadnější než dneska.
To můžete být sebezábavnější, sebecharismatičtější, ale pro určité typy lidí nebudete nikdy hot, pokud na vás nevisí něco za desítky tisíc.
Tehdy stačilo nemít špínu za nehty, nemít zmačkané triko nebo košili, jako by to chvíli předtím převalovala kráva v tlamě, vlastnit aspoň trochu únosné boty, nastříkat se nějakou trendy levnou voňavkou a zbytek už jste okecali (ulíbali atd.).
A vyhodit si z kopejtka tehdy mohl aspoň výjimečně každý, takže i mládenec mohl pozvat vysněnou holku na večeři do něčeho lepšího než do zaplivané čtyřky. Dnes, pokud je slečinka zvyklá na trochu vyšší cenový standard, se její balič bez kreditky bohatšího papá prostě na další metu nedostane.
Jó, byly to zkrátka krásný časy …
