I umění může být pořádně sexy! Která klasická díla se sexuálním podtextem vás zaručeně přivedou do rozpaků?
Jedna z teorií o umění říká, že imituje realitu. V některých případech tohle musíme brát s rezervou, ale pravdou je, že existuje spousta uměleckých děl, která věrně odráží a přibližují dobu, ve které vznikala. Některá jsou dokonce natolik odvážná, že nám bez jakýchkoli zábran dávají nahlédnout i do těch nejintimnějších aspektů lidského života. V minulosti se totiž nevedly jenom války. Jak v průběhu dějin umělci zobrazovali sex?
Močická keramika trochu jinak
Že je sex starý jako lidstvo samo, potvrzují i keramické sošky, které po sobě zanechali Močikové. Ti mezi lety 50–700 našeho letopočtu žili na severním pobřeží Peru. Ačkoliv neznali hrnčířský kruh, dokázali svou typickou malovanou keramiku vyrábět sériově. Kromě všelijakých nádob a váz ale vzniklo i hodně sošek se sexuálními motivy. Díky nim víme, že už v tak dávné době byly populární masturbace a orální sex. Močikům ale nebyly cizí ani různé sexuální polohy. Proč sošky vznikaly zřejmě i nadále zůstane záhadou, ale možností je celá řada – jako ty nejvíc pravděpodobné se jeví domněnky, že tento typ keramiky sloužil pro náboženské, nebo vzdělávací účely. Podobně se ale vyřádili i v Indii - několik tamních chrámů turisté navštěvují hlavně kvůli hanbatým soškám, které je zdobí.
Divoké Pompeje
Asi všem je znám především tragický osud tohoto starověkého města, které v roce 79 našeho letopočtu zničil výbuch sopky Vesuv. Ne všichni ale tuší, co všechno trosky evidentně velmi vyspělých a pokrokových Pompejí skrývají. Jedním z těch největších překvapení jsou hodně netradiční fresky. Ty zobrazují páry souložící v různých polohách, což svědčí o tom, že v tomhle městě to kdysi opravdu žilo.
Všechny cesty vedou do Itálie
Jestli hodláte svůj intimní život trochu okořenit, můžete se inspirovat třeba erotickou knihou z období renesance, která se z italského originálu I Modi často překládá dost výstižně jako „Pozice“. Je tedy asi celkem jasné, co na rytinách od grafika a kreslíře Marcantonia Raimondiho najdete a z jakého důvodu knížka katolické církvi tehdy rozhodně nebyla po chuti. Bezpečně uchovat se ji ale podařilo dodnes, a tak se pokochat můžete i vy.
Ve slunné Itálii ale ještě chvíli zůstaneme. Právě po vzoru Raimondiho rytin vznikaly i další práce. Malíř a grafik Agostino Carracci je důkazem, že sex se velké oblibě těšil také v 16. století. Jeho rytiny ze série pojmenované Lascivie (v překladu něco jako chlípnosti) jsou vystaveny v Britském muzeu v Londýně a na první pohled vypadají opatrněji než ty od Raimondiho. Zato jsou ale obohaceny o zajímavé biblické a mytologické prvky, což ve výsledku působí jako ještě větší provokace.
Matka všech nudistek
I tak by se dala nazvat známá olejomalba Urbinská Venuše. Jejím autorem je italský, pozdně renesanční malíř Tizian. Tento obraz, na kterém nahá, ale hodně sebevědomá Venuše bezostyšně hledí přímo na diváka, se stal vzorem třeba pro Olympii od Édouarda Maneta nebo Nahou Maju od Francisca Goyi (protějškem tohoto díla je později vzniklá Oblečená Maja). Motiv nahé Venuše byl obecně dost rozšířený – kupříkladu španělský malíř Diego Velázquez zase evidentně náruživou bohyni namaloval zády k divákovi. Je totiž až příliš zaneprázdněná pohledem na odraz svého nahého těla v zrcadle.
Na vlnách rozkoše
Ačkoliv japonského malíře a dřevorytce Kacušiku Hokusaie po světě proslavil především obraz Velká vlna u pobřeží Kanagawy, byla by velká chyba jeho jméno spojovat jen s tímto dílem. Mořské výjevy jsou pro tohoto umělce typické a věrný jim sice zůstal i s obrazem Sen o rybářově ženě, ale jen do jisté míry. Toto dílo představuje poměrně nevšední fantazii: když manžel není doma, žena si užívá se dvěma chobotnicemi. Jestli vám to připadá bizarní, podívejte se také na akt Leda a labuť, který vznikl v mnoha verzích. Ta od Petera Paula Rubense ale mluví za vše. Kdysi totiž bylo běžnější ženy zobrazovat nahé ve společnosti zvířat než třeba nějakého muže…
Poetická anatomie
Velmi explicitní byl také Gustave Courbet. Ani tomuto francouzskému malíři nebyly ženské akty cizí. Úplně jinou ligou je ale v tomhle směru jeho dílo Původ světa. Neuvěřitelně anatomicky přesné zobrazení ženských pohlavních orgánů má přidanou hodnotu. Jde o připomenutí toho, odkud jsme všichni vzešli.
Vystačit si sama
Od malířů, jako jsou Gustav Klimt a Egon Schiele, si určitě vybavíte jiná díla, ale právě tihle dva pánové mají na kontě i překvapivou spoustu eroticky laděných obrazů a kreseb, u nichž převládá téma masturbujících žen. Klimtův žák Schiele pak také ve svojí kresbě Přátelství ukázal svůj moderní pohled na přátelství.
Velký masturbátor
Přesně takhle přímočaře pojmenoval svou malbu z roku 1929 kontroverzní Salvador Dalí. Protože surrealismus staví do popředí především povědomí, je očividné, na co slavný umělec myslel. Jeho vztah k sexu byl ale velmi komplikovaný. Sám se nechal slyšet, že obraz Velký masturbátor považuje za „vyjádření své heterosexuální úzkosti“. V mládí mu totiž otec ukázal knihu s fotkami lidí, kteří trpěli neléčenými pohlavními chorobami v pokročilém stadiu. Mělo jít o poučnou lekci, ale znetvořené pohlavní orgány umělce poznamenaly natolik, že sex až do dospělosti spojoval se zánikem a hnilobou. Dalí zůstal panicem zřejmě až do svých 25 let.
Některá historická umělecké díla můžou z pohledu dnešního diváka působit nudně a neaktuálně. Najdou se ale i obrazy, kresby a sochy, které zažitý stereotyp svérázně vyvrací. Taková díla jsou možná méně známá, ale zato velmi nadčasová. Na rozdíl od nicneříkajícího memorování letopočtů jsou navíc opravdu autentickou sondou do dějin, kterým vdechují lidskost a ukazují, jak moc jsme se vlastně v průběhu staletí (ne)změnili.
