Co dělat, když má dítě horečku. Poradíme, kdy jet k lékaři a kdy to není třeba
Jak měřit dětem tělesnou teplotu?
Novorozencům a kojencům měříme teplotu nejčastěji v konečníku. Větším dětem ji můžeme měřit v podpaží nebo infra teploměrem na kůži. Tyto hodnoty jsou ale více orientační.
Kdy jít s dítětem k lékaři?
U nejmenších dětí ve věku 0 – 3 měsíce navštivte lékaře, jakmile miminku naměříte víc než 38 °C. U dětí od tří do šesti měsíců nemusíte panikařit, jestliže má do 38,5 °C. Dopřejte mu klidový režim, dbejte na podávání tekutin, podávat léky na teplotu není nutné. Jestliže je ale dítě neobvykle dráždivé, apatické nebo plačtivé, je kontrola lékařem nutná a to hned. To platí i pro případ, stoupne-li teplota nad 38,5 °C a zejména chová-li se jinak než obvykle. Pokud má ale zájem o okolí, pije, má normální barvu kůže, normálně dýchá a následuje pracovní den, pak stačí počkat na svého pediatra. Do té doby je možné snižovat teplotu antipyretiky dle tělesné hmotnosti.
Podobné je to i u dětí od jednoho roku. Při teplotě do 38,5 °C dodržujte klidový režim, dbejte, aby dítě dostatečně pilo. Léky nejsou nutné. Pokud je ale dítě apatické, podrážděné nebo trpí výraznou bolestí, je kontrola lékařem nutná. A jakmile tělesná teplota stoupne nad 38,5 °C, podávejte antipyretika v dávkování podle hmotnosti. Jestliže po nich horečka vůbec neklesne, přetrvává déle než 24 hodin, nebo se zhoršuje, kontaktujte lékaře. Pozornost také věnujte tomu, zda není dítě neobvykle plačtivé, netrpí bolestmi, odmítá pít, není apatické nebo například opakovaně zvrací. Dalším varovným signálem je ztuhlá šíje nebo už zmíněná vyrážka.
Jaký je tedy rozdíl mezi horečkou a teplotou?
Horečkou označujeme teplotu nad 38,5°C , hodnota mezi 37°C a 38,5°C je zvýšená teplota. U dětí se zvýšená teplota nebo horečka vyskytuje často, může být vysoká a není vůbec vzácná. Je příznakem toho, že se v organismu něco děje, ,může být příznakem infekčního onemocnění, dehydratace, růstu zubů, někdy i nadměrné únavy.
Naměřili jste horečku, co dál?
- Nechte dítě odpočívat na klidném místě, které by mělo být dobře větráno, přikryjte ho jen lehkou přikrývkou.
- Jestliže má chladné konce končetin, třesavku nebo mramorovanou kůži, tak ho oblékneme a teple přikryjeme.
- Je důležité dodržovat pitný režim. Dítě nemusí jíst, ale mělo by dostatečně pít vlažné až chladné nápoje např. vodu, slazený i neslazený čaj, naředěnou ovocnou šťávu. Kojeným dětem nabízíme často prs, nekojeným dětem mléčnou formuli, starším pak i kojeneckou vodu nebo čaj.
- Primárně proti horečce funguje fyzikální chlazení - buď ve vaně, kdy připouštíme chladnější vodu, která by měla být spíše vlažná, ne ledová. Pomohou také obklady na čelo, bérce a předloktí.
- Léky proti teplotě (antipyretika) podáváme v dostatečné dávce. Paracetamol, ibuprofen jsou volně prodejné ve formě čípků, sirupů, žvýkacích tablet, rozpustných prášků a tablet v různé gramáži podle věku a hmotnosti pacienta. Ibuprofen je možné podávat od tělesné hmotnosti 7 kg a většinou dokáže snížit teplotu účinněji. Paracetamol lze podávat od narození. Dětem nepodáváme léky, kde je účinnou látkou kyselina acetylosalicylová (Acylpyrin). Doporučené léky podáváme v dávkách podle hmotnosti pacienta: Ibuprofen mívá dobrý efekt při dávkování 10 mg/kg hmotnosti každých 8 hodin. Paracetamol podáváme v dávce 10-15 mg/kg hmotnosti každých 6-8 hodin.
- Vývoj teploty a podávání léků je dobré si zapisovat, může to pomoci rodičům i lékařům při dalším rozhodování.
- Po dobře dávkovaném antipyretiku teplota na přechodnou dobu poklesne, sníží se i bolesti, pacientovi se uleví. Po odeznění účinku léku se zpravidla teplota opět zvyšuje. Je prokázáno, že podávání antipyretik nijak neovlivní délku trvání nemoci, proto při dobrém snášení horečky není vždy nutné ji léky snižovat.
Tip lékařky:
Na začátku onemocnění ani nejlepší odborník nevyčte, co u dítěte horečka znamená. Proto při horečce nemusíte hned zahřívat křesílko v čekárně lékaře. Je lepší vyčkat na vývoj stavu, mohou se objevit další příznaky onemocnění a dítě spíše pozorovat. Návštěva lékaře je vhodná, když trvá horečka u kojence déle než 24 hodin nebo déle, u starších dětí déle než tři dny.
