Plavat s miminkem, nebo neplavat? Jednoznačně plavat a čím dřív, tím líp. Dítě se naučí milovat vodu i se zachránit při pádu do bazénu
Proč je plavání pro miminka prospěšné?
Ve vodě miminko zapojí svaly, které nemá šanci zapojit na suchu. A to je velmi prospěšné pro jeho psychomotorický vývoj. Když se vrátíme do doby, kdy ještě plavání nebylo, tak co s miminkem maminka dělala? Položila do kočárku na pevnou podložku, z té ho zvedla a přenesla. Miminko při této běžné manipulaci zapojuje jenom některé svaly, ale když jdete do bazénu, tak miminko polohujeme ve vodě, která ho nadnáší, a tím se aktivují i jiné svaly. Nesmíme zapomenout ani na obrovský bonus zdravotní, protože otužování je s plaváním přímo spojené. A také je to získávání zkušeností s vodou, což do budoucna přináší pozitiva v procesu učení se. Plavání je život zachraňující dovednost, tedy velmi důležitá.
Jaký je smysl plaveckých kurzů pro tak malé děti?
V první řadě to je skamarádit se s vodou, aby děti do bazénu chodily rády. Kromě adaptace na vodu je to i adaptace na skupinu lidí. Z domácího prostředí přichází maminka s miminkem mezi cizí lidi, takže tím se podporuje i sociální rozvoj. Takže nejen, že bude malý človíček otužilejší a šikovnější, ale bude se i socializovat. Získá zkušenosti s vodním prostředím, jeho zákonitostmi, nástrahami a také si prostřednictvím hry osvojí základní plavecké dovednosti.
Od kdy mohu miminka chodit na plavecké kurzy. Kdy je nejlepší začít?
Miminko může plavat od narození a dalo by se říct, že se čeká jenom na zahojení pupečníku. S malým miminkem už můžeme plavat i doma ve vaně. Je ale důležité vědět, jak plaváčka držet. Proto už od dvou měsíců můžete přijít k nám na vaničky, kde se úchopy naučíte, od pěti měsíců pak máme organizovanou výuku v malém bazénu, ve skupince s jinými dětmi.
Čím dřív s dětmi plavat začneme, tím lépeFoto: Juklík/se svolením
Platí, že čím dříve začneme, tím lépe?
Když začne rodič chodit už na vaničkování, tak je většinou jistější v tom, jak má s miminkem ve vodě manipulovat a to je samozřejmě potom na malém bazénku výhoda. My se snažíme - a to je unikát Juklíku - skládat skupinky plaváčků dovednostně, tedy nejen podle věku. Takže při zápisu se vždy ptáme, zda chodily děti na vaničky. Také podle toho dáváme dohromady navazující další kurzy. Z našich zkušeností vyplývá, že když začnete plavat už s půlročním miminkem, tak ve čtyřech letech je dítě schopné plavat samo.
Stoprocentně proto platí, že čím dřív začnete, tím lépe. My jako lektoři máme možnost ovlivnit, aby děti zažily co nejméně špatných zkušeností. Aby miminko získávalo pozitivní podněty, na kterých pak můžeme stavět dál. Rodič jako laik se totiž chtě nechtě občas neubrání přešlapům, protože často sahá po vzpomínkách, jak učili plavat jeho. A tím může nechtěně v dítěti zanechat špatnou zkušenost nebo zážitek.
Jak vybrat místo, kam budu s miminkem chodit plavat? Na co si dát pozor?
Nejdůležitější je kvalita vody a tu zajistí jenom privátní prostředí. Ve veřejném bazénu se vystřídá určitý objem návštěvníků a to znamená, že voda bude určitě obsahovat víc chemie než v privátním bazénu určeném pro malé děti a malé skupinky lidí. Hotelové bazény se nám zase mohou líbit, že je to hezké prostředí, ale není to prostor, který by byl speciálně vybavený a zařízený pro děti.
Dávala bych si při výběru pozor i na to, kolik lidí do bazénu přichází. Protože základem je hygiena návštěvníků, zda se před plaváním osprchují nejen vodou, ale použijí i mýdlo. Pro plavání s miminky je navíc potřeba mít vodu teplejší, kolem třiceti stupňů Celsia. Ale pozor: čím je voda teplejší, tím je náchylnější k tomu, aby se tam množily škodlivé bakterie.
Jak tedy pečujete o kvalitu vody v Juklíku? Mohou přijít plavat i miminka a dospělí s citlivou pokožkou se sklonem k podráždění?
Čištění vody je alfa a omega naší práce. Teplota v malém i velkém bazénu se pohybuje mezi 29 a 30 stupni Celsia a čistí se přes pískové filtry, aktivní uhlí a používáme i technologii úplné ozonizace. Jsou to nejnovější technologie a ten, kdo se nám o vodu stará, je opravdu čtyřiadvacet hodin denně v pohotovosti. Voda se kontroluje ráno, v poledne i večer. Je to pro nás absolutní priorita.
Při výběru plavání pro děti dávejte pozor na kvalitu vody i zázemíFoto: Juklík/se svolením
A jak se řeší nehody? Přece jen jde o plavání s miminky a malými dětmi, které se teprve učí, že se do bazénu nečůrá a podobně.
V malém bazénku plavou vždy jen čtyři děti najednou. Čůrání my samozřejmě nepoznáme, proto tam voda pořád cirkuluje a dočišťuje se. Když se stane nehoda v podobě kakání nebo blinkání, tak se kurz přeruší a pak je na technologovi, zda se voda vypustí úplně nebo jen částečně, bazének se dopustí a přečistí. Takže na dalších lekcích je voda zase perfektně čistá, nikdo se nemusí bát.
V čem ještě je plavání pro děti v Juklíku jiné?
Unikátní je v tom, že učíme sportovní plavecké způsoby. Začínáme znakem a souběžně s ním učíme kraul. Metodika je opravdu promyšlená už od miminek tak, aby nás dovedla až k plaveckým způsobům. Proto miminka polohujeme na bříšku i na zádech. Položit na záda roční dítě, které sotva začalo chodit, je pro něj z hlediska psychomotoriky hodně náročné. Díky promyšlené metodice, opakování cvičení, zařazování posloupnosti prvků a herním prvkům ve výuce se ve čtyřech letech dítě opravdu může naučit znak a kraul. Když začínáte např. s tříletým dítětem, bude cesta k ideální dětské technice znak a kraul složitější. Budete ho muset držet, dlouze a rafinovaně motivovat a stejně bude trvat dlouho, než získá důvěru, že voda nadnáší. V naší metodice díky pomoci rodičů, které lektorka provede dopomocí dětem, dokážeme najít cestu k hravému osvojení základních plaveckých dovedností, které postupně propojíme do funkční plavecké motoriky.
Z pohledu rodiče lekce vypadají, že si vlastně jen s dětmi hrajeme. To je i smysl naší práce s dětmi, protože když má rodič dojem, že si hraje, věří mu to i jeho plaváček. A výsledkem pak je, že čtyřletý plaváček dokáže plavat samostatně bez rodiče, ve skupince osmi dětí s lektorem. Výuka pak už vykazuje známky procesu zdokonalování dětské plavecké techniky způsobů znak, kraul a poslední se pak u nás učí prsa.
Všechny lektorky v Juklíku jsou vysoce kvalifikovanéFoto: Juklík/se svolením
Juklík je historicky jedním z prvních baby klubů u nás. Před rokem 1990 kojenecká výuka v podstatě neprobíhala. A přesto nikde jinde na světě takto promyšlenou metodiku nenajdete. My za použití pomůcek, polohování dětí a znalosti zákonitostí plavání dokážeme děti naučit plavat velmi brzo. Zakladatelky Juklíku jsou absolventky Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze, kde už od 60. let minulého století probíhal výzkum, jak učit plavat kojence.
Důvěru rodičů budujeme s důrazem na profesionalitu. Všichni lektoři v Juklíku vždycky byli, jsou a budou zaměstnaní jedině, pokud mají odborné vzdělání. U nás najdete jenom certifikované lektory, kteří jsou vyškolení v oblasti metodiky a didaktiky výuky plavání, záchrany tonoucích, první pomoci a zákonitostí psychomotorického vývoje kojenců a malých dětí.
Základem je tedy unikátní metodika. Vyhovuje každému?
Naše výuka je postavena na metodice učení se plaveckých dovedností a směřovaná lektorem k tomu, aby se děti naučily potřebné dovednosti propojit a naučit se plavat. Vypadá to sice jako hra, ale není to hra ve smyslu, že si každý může dělat, co chce. V hodinách je trenérské vedení. Každá věková skupina má své cíle, kam se v metodice posunout. Když je ve skupince někdo, kdo se zrovna nechce potápět nebo nechce něco dělat, máme škálu cvičení, kterou lze dělat dle instrukcí a zadání lektora i „jinak“. U někoho jdeme dopředu rychleji, u někoho pomaleji. Plavání je sebezachraňující dovednost, která je opravdu důležitá. Hlavně v předškolním věku směřuje naše výuka k procvičování a osvojování sebezáchranných prvků. Aby když dítě spadne do bazénu, nebylo v ohrožení života a dokázalo se zorientovat, otočit se, ke břehu či vyplavat nahoru k hladině, případně chytit se břehu a vylézt z bazénu. Zkrátka jak my říkáme: „zachránit se“
U starších dětí máme ve čtvrtletním kurzu zařazen i speciální týden, kdy děti zkoušejí plavat v oblečení. Je to důležité, protože si vyzkouší, že když spadnou v suchém tričku do vody, že se na ně sice nalepí, že je studené, ale přesto to není důvod k panice. Zjistí, že si mohou věřit a že i v oblečení se dokážou dostat na břeh. A je pro ně dobré mít takovou zkušenost.
Vraťme se teď zpátky k miminkům. Jak plavání probíhá? Co můžeme čekat?
Pokud začínáte už s vaničkováním, tak tam si lektorka bere miminko do speciální vaničky, do které se voda napouští speciálně jenom pro to miminko. Ukazuje úchopy na suchu i ve vodě a radí třeba i s masážemi.
Od pěti měsíců plaveme v malém bazénku ve skupinkách. Tam se rodiče učí, jak miminka správně držet ve vodě, jak je polohovat. Jak si počínat bezpečně. Miminka učíme splývání a učíme je zvykat si na vodu. Hlavně i na vodu v obličeji. Miminka proto přeléváme a kolem jednoho roku se děti učí na přelévání i potápět.
Jaké jsou nejčastější obavy rodičů?
Většinou mají strach z toho, že budou muset potápět děti. Že budou obecně nuceni do něčeho, co jim nevyhovuje. Velmi rychle ale zjistí, že nic takového se neděje. Metodika je skutečně dělaná na míru miminku i jeho rodiči. A když pak ve čtyřech letech jejich dítě umí plavat, tak to posiluje důvěru v nás lektory, že mělo smysl začít takhle brzy a jednotlivé dovednosti se učit postupně. Například, když se v prvním kurzu miminko naučí potápět, tak důvěra rodičů v to, že se na tuto dovednost bude navazovat, je mnohem větší.
Velký důraz je kladen na to, aby se děti naučily zachránit, pokud spadnou do vodyFoto: Juklík/se svolením
Dotkly jsme se problematiky potápění miminek, která je nyní velmi aktuální. Jak k potápění přistupujete v Juklíku?
Problematické potápění kojenců vzniklo v jednom z baby clubů v 90. letech, v počátcích kojeneckého plavání. Od té doby uplynulo hodně vody a dlouholeté zkušenosti vycházející i z mnoha diskusí s fyzioterapeuty ukazují, že potápění malinkých miminek do 5 měsíců není v souladu s jejich psychomotorickým vývojem. Při opakovaném potápění takto malých dětí není fixována hlavička. Miminko neumí zatajit dech na dobu, než vyplave, takže v Juklíku jsme se tímhle směrem nikdy nevydali. Děti potápíme na přelévání a to až od 5 měsíců. To znamená, že jde o naprosto vědomou věc, kdy dítěti přeléváme hlavičku na heslo a ono se postupně naučí, že má po oslovení a upozornění pomocí heslíčka zatajit dech. Samozřejmě ne každý kojenec nebo batole tohle akceptuje a tam je to hodně o důvěře rodiče a komunikaci s lektorkou. Vždy se snažíme domluvit na cestě, jak k potopení dojít. Používáme třeba hru s konvičkami, kdy děti na vodu vidí. Přelévání obličeje je totiž velmi důležitá věc. Při pádu do vody se dítěti voda přelije přes obličej a musí na to být zvyklé a připravené, proto to trénujeme. Ano, vedeme děti k potápění, ale rozhodně nejde o malá miminka a začátečníky.
Jednou z obav rodičů je nemocnost dětí, někdo se bojí i vody v uších. Jak to tedy je?
Je to mýtus. Plavání je aktivita, která posiluje imunitu, otužuje. Jsou samozřejmě výjimky v podobě dětí, které mají citlivější sliznice. Po lekci je vhodné vysušit ouška, „ohřát“ se v herničce a při odchodu dětem v chladnějších dnech dávat pro jistotu čepičku. Rodičům vždy vysvětlujeme, jak je důležité dodržet tuto aklimatizační dobu. Proto máme u nás zázemí udělané tak, aby to bylo maximálně pohodlné. Je tu hernička a kavárna. Pro menší děti kojící místnost. Chceme, aby se u nás všichni cítili dobře a měli prostor dát si třeba svačinku, děti si mohly pohrát a aklimatizovat se na přechod ven, hlavně v těch chladnějších měsících.
