Rozhovor s ambiciózním krasavcem Janem Prouzou. Proč už není modeling nic pro něj a jak se dívá na registrované partnerství?
Honzovi Prouzovi je sice jen 23 let, o svém životě má ale jasno. Chce být samostatný, úspěšný a spokojený. V modelingu to však nejspíš nebude. Proč i přes slibně rozjetou kariéru na tuto profesi zanevřel a proč se nechává fotit už jen pro kamarády?
Honzo, chodíš ještě do školy, nebo už pracuješ?
Vlastně obojí. Do Prahy jsem se přistěhoval před třemi lety, když jsem se dostal na VŠE, kde jsem ale vydržel jen tři semestry. Nebylo to tak, že bych na učení nestačil nebo tohoto rozhodnutí litoval, ale prostě mě to už od začátku nebavilo. Chtěl jsem na jiný obor, který lze ale studovat jen na soukromé vysoké škole.
Jak jsi toto své dilema řešil?
Odešel jsem z VŠE, našel si práci, podnájem a složil úspěšně přijímací zkoušky na Metropolitní univerzitu, obor mezinárodní vztahy, kde nyní studuji. Řídím se heslem, že když člověk není líný, zvládne chodit do školy i do práce zároveň, čímž si zvládne zaplatit bydlení, školné a zbyde mu i na koníčky.
Rodiče tě nijak finančně nepodporují?
Ale ano, podporují, dokud studuji, přidávají mi na nájem, za což jsem jim vděčný.
Živí tě modeling?
Vůbec ne! Pracuji v hotelnictví. S modelingem jsem sice začal už v patnácti letech, ale bral jsem to tehdy jako skvělý přivýdělek ke studiu, a když jsem tuto profesi začal brát vážněji, přišla ťafka, kterou jsem nečekal a na modeling jsem se vykašlal.
Co se stalo?
Do sedmnácti let jsem byl zaregistrován v modelingové agentuře pouze v Hradci Králové, no a když mi stále více lidí začalo říkat, že bych měl mířit výš, začal jsem pokukovat i po agenturách pražských. Do jedné jsem se přihlásil a dva roky jezdil na castingy, focení a jiné akce až z Hradce. Rozhodně to nebylo jednoduché, skloubit studium s prací modela. A když se začaly množit problémy s agenturou, která mi nechtěla platit, úplně jsem ztratil chuť věnovat svůj čas a energii modelingu.
Takže jsi s ním úplně skončil?
Začal jsem postupně ubírat a když jsem dokončil všechny zakázky, nové jsem už nepřijímal a z agentury odešel. Teď už se nechám nafotit, jen když to potřebuje některý z mých kamarádů fotografů, vizážistů nebo vlasových stylistů. Není to pak pro mě práce, ale příjemně strávený den s přáteli.
Co tvoje koníčky? Co tě baví?
Když jsem byl mladší, dělal jsem toho strašně moc, vůbec nechápu, kde jsem na to bral čas. Obdivuju rodiče, že mě zvládali na všechny ty kroužky vozit. Dělal jsem totiž hokej, florbal, volejbal, psal do školních novin, zpíval ve sboru a také třeba navštěvoval kurzy tvůrčího psaní. Teď už aktivně nedělám nic, vzhledem k náročnosti práce a studia nemám totiž moc volného času. Když už se přece jen nějaký naskytne, chodím do posilovny.
Co si myslíš o registrovaném partnerství?
Rozhodně s tím nemám žádný problém. Pokud se dva lidé milují, je úplně jedno, jestli mají svatbu, nebo jsou registrováni, je to pro mě to samé. I já sám rád chodím na svatby, ale vzhledem k tomu, kolik mi je a právě nikoho nemám, tu svou vlastní rozhodně ještě neplánuji.
Zdroj: Facebook.com, Instagram
