JAKUB BLOG: Co nás přivedlo k myšlence The Perfection Issue. Aneb opět uzrál čas na další upřímná doznání a odhození masek

JAKUB BLOG: Co nás přivedlo k myšlence The Perfection Issue. Aneb opět uzrál čas na další upřímná doznání a odhození masek

Vlastně ani pořádně nevím, kde a jak začít. Tenhle text píšu jako blog, tak věřím, že mi bude odpuštěna poněkud osobní rovina vyjadřování. Mnozí z vás na nás…
Redakce Redakce Autor
7. 10. 2015

Vlastně ani pořádně nevím, kde a jak začít. Tenhle text píšu jako blog, tak věřím, že mi bude odpuštěna poněkud osobní rovina vyjadřování. Mnozí z vás na nás směřují své dotazy, proč jsme se rozhodli pro The Perfection Issue. Abych se dobral jednoduché a srozumitelné odpovědi, musím vše nejdřív vsadit do kontextu...

Prásknout na sebe některý věci není jednoduchý. Zejména v případě, kdy mám za sebou několik let (chápej skoro celou uvědomělou část svýho života), během kterých jsem nedělal skoro nic jinýho, než že jsem se snažil neustále hledat způsoby, jak se skrývat. Vypěstoval jsem si v sobě přesvědčení, že se mnou není něco v pořádku. Že nezapadám do normy. Do toho, jaký bych měl být, aby mě ostatní lidé brali. V žádném případě nechci na nikoho házet vinu. Jasně, je to sice ohrané klišé, nicméně i v tomhle případě platí, že všechno zlé je pro něco dobré. Až teď začínám konečně vidět, že si nemusím na nic hrát, abych získal uznání a snad i trochu toho respektu od jiných. Právě naopak. Jako by ten respekt přišel sám s odvahou být konečně, byť třeba jen chvílema, sám sebou. Člověkem, který se dopouští chyb. 

Víte, já vážně nechci, aby to vyznělo jako nějaký děsný patos. Tam někde uvnitř cítím, že nejsem-li stále v některých případech schopen jednat otevřeně, stojí za tím stěna, kterou jsem si jako štít kdysi dávno vytvořil. Pro tuhle stěnu bych měl i jiné pojmenování. Ego. Ego je to, co jsem se naučil ukazovat. Co tak rád neustále živím, abych měl v lidské společnosti vždycky k dispozici někoho, o koho se můžu opřít v momentech, kdy do hry vstupuje mezilidská komunikace. A tenhle člověk se rád prezentoval jako arogantní a povýšenej kretén, kterej si musel vyžadovat respekt uměle. Slaboch zavrtaný tam někde uvnitř, pro nějž byla maska superdokonalého idiota jedinou vazbou mezi jím samotným a vnějším světem. Bohužel jsem o něm ale dlouhou dobu nevěděl. Pouze tehdy, když jsem se dokázal uměle dostat do stavu uvolnění; kdy jsem neřešil, jak na lidi kolem sebe působím, jsem si začal uvědomovat, jak moc mě v reálu moje ego ovlivňuje. A uráčil jsem se pátrat po pravé příčině mojí tendence vždy, když nadešel čas projevit se, upřednostnit alter ego. 

Někteří mí přátelé mi říkají, že se v sobě moc hrabu. A já to zase říkám svým přátelům. Možná máme všichni pravdu. Možná je někdy lepší nechat věci jen tak být. Proplouvat životem a prostě to neřešit. Jsou chvíle, kdy se tak cítím. Pak ale vždycky následují momenty, kdy to tak není a já už zase začínám přemýšlet nad tím, jestli to není mojí vinou. A pokud ano, kde teda ku..a leží zakopanej pes. S postupem času se mi daří věci lépe chápat. Vidět souvislosti. Líp se sám v sobě orientovat. Uvědomovat si, že každá akce v našem životě vyvolá reakci, jichž se velmi často stáváme obětí. Naše inteligence a schopnost vidět věci s nadhledem je ale omezená, proto mnohdy raději sklouzneme k sebelítosti a házení viny na externího činitele, jehož neexistenci si sami před sebou omlouváme zásahem vyšší moci. Podobných vzorců chování mám už ale pokrk, proto je na čase přiznat si, že jsem se choval jako blbec a kámoška karma mi to naštěstí připomněla. Někdy děkuju universu, že tak brzo. 

Čtěte také: BLOG: BERGHAIN: Navštívily jsme pro vás nejslavnější klub v Evropě. Jak to skutečně vypadá v legendárním berlínském techno sex klubu, na který navazuje ultradrsný gay sex klub Lab.Oratory?

V neděli jsem se byl podívat na film LOVE. Moc jsem o něm před tím nečetl. Snad jen to, že láska je sperma, tekutiny a slzy. No uznejte, koho by to nenavnadilo? Asi jsem čekal něco v americkym stylu. Prostě holka a kluk se do sebe zamilujou, je to krásný, já jim to s trochou naivity budu věřit a na konci mi ukápne slza dojetím nad přeslazenym happy endem. Hovno. Z kina jsem odešel v polovině promítání. Byla to trochu nuda, nicméně to hlavní, co mě donutilo odejít, byl nesnesitelnej pocit, kdy se to něco, co pojmenováváme jako já, dralo z mýho nitra na povrch a ať jsem dělal, co jsem dělal, nešlo mi ho umlčet. Já, který jsem tak strašně dlouho přehlížel a uzamknul někde dole. Do nedělního večera jsme v tomhle vztahu podřízený já-nadřazený ego setrvávali vcelku synergicky. Přirozenost postav, upřímnost a sebevědomá lidskost jejich vztahu mi (pravda, v poněkud syrovější formě) připomněly, jak hnusně umělej jsem/jsem byl. Jako bych ve všem tom shonu zapomínal bejt taky člověkem. Ne, nemám depku, jen už jsem tim neustálým předstíráním něčeho znavenej a jedinou cestu, jak se z tohohle kolotoče dostat ven, vidim v započetí upřímnýho projevu. Jehož součástí je i omluva všem těm, kterým jsem díky svýmu strachu kdy ublížil. 

Moc u těchhle řádek nepřemýšlím. Píšu je tak, jak je cítím. Protože vnímám, že mi publikování upřímných textů v The Perfection Issue celkem pomohlo. Osvobodit se od okovů vlastní připoutanosti k neupřímné osobnosti, za kterou jsem se schovával. Jakuba Bezchybného, se kterým jste prostě nechtěli trávit čas. 

Možná to bude znít trochu sobecky, ale The Perfection Issue jsme s kolegy vyrobili asi taky sami pro sebe (holt jsme asi redakce bláznů). Konečně sebrat odvadu a vyjádřit se upřímně, bez vzletných keců okolo, bylo zřejmě tou první myšlenkou, pro níž jsem se nadchnul. A ani nevíte, jak mě těší, že se nám společnými silami povedlo jí zhmotnit. Velký dík patří taky všem inzerentům, bez jejichž víry v to, co děláme, by se nám to nikdy nepovedlo. Tak ne, že od někoho z vás uslyším, že je v LUI moc reklam :D Ne, vážně. Měli bychom všichni být rádi, že žijeme v zemi, kde jsou společnosti, které nežene jenom touha po zisku, ale taky vědomí, že jejich činy mají reálný dopad na lidi. Nejen na spotřebitele, ale na nás, kteří dokážeme ocenit, že si nás jiní lidé všímají a dávají nám najevo, že o nás ví.

Čtěte také: NÁZOR: GAYMAN 2015 – mužská krása se utopila v trapnosti, v níž scházel pouze světový mír

Na konci tohohle všeho bych si nesmírně přál, aby si byť jen jeden z vás z našeho počínání odnesl, že někdy to nejtěžší, co nám život nadělí, je cesta vedoucí k sebepřijetí. Že upřímnost k sobě samému a na to zákonitě navazující otevřenost může vypadat jako nepřekonatelný vrchol, na který se radši rozhodneme nekoukat, než abychom se jej bolestivě snažili překonat. Což ale ani v nejmenším není známka slaboštví. Život se nám tím jen někdy snaží naznačit, že teď ještě není ten správný čas. A čas, přátelé, čas je tím nejlepším lékařem, kterého lidstvo kdy mělo možnost poznat. 

The Perfection Issue má být a snad i trochu je kritikou současné podoby gay komunity tak, jak jí vnímáme my. Gay komunitou pak nemám na mysli všechny muže, kteří mají sex nebo setrvávají ve vztahu s jiným mužem. Mám jí na mysli homosexuály, kteří nacházejí jediný opěrný bod své existence ve vlastní fyzické dokonalosti, která z mého pohledu není ničím jiným než umělým robotem neschopným přijmout lidsky nedokonalou rovinu svého bytí. Vím to, protože jsem byl jedním z nich. A myslím, že nejsem sám. Pokud se nemýlím a je tomu skutečně tak, doporučím pořídit si aktuální vydání LUI, které může nabídnout jiný pohled na probíranou tematiku. 

Stejně jako se měníme my, prochází obrozením také LUI. Z čistě teplého plátku se proměnil v otevřené médium, v němž si každý najde to své. LUI tu od samého začátku byl pro lidi. Jedním z jeho cílů bylo a je reflektovat současné nálady ve společnosti a přidat k nim vždy osobní komentář. Na tom se za těch dlouhých šest let nic nezměnilo. Čtyřiadvacátého října slavíme výročí, přijďte se pobavit s námi. Všichni jste srdečně zváni. Více info o akci najdete zde

Moc rád vás všechny uvidím. 

S láskou,

Jakub

Foto: Facebook

Populární
články

Sprcha ráno, nebo večer? To je otázka...
TĚLO & MYSL

Sprcha ráno, nebo večer? Odborníci bádali nad tím, co je správně. Jejich zjištění asi nikoho moc nepotěší

Autor: Mirka Dobešová
Vzhledem k tomu, že výstup na horu i pohyb v jejím okolí je je zakázán, moc fotek odtamtud neexistuje
CESTOVÁNÍ

Poznejte Gangkhar Puensum, nejvyšší nezdolanou horu na světě, na kterou již 30 let platí zákaz vstupu

Autor: Michal Černý
Dokážete bez opory vstát?
TĚLO & MYSL

Zvednete se ze země bez pomoci rukou? Udržíte rovnováhu? Otestujte svou kondici a zjistěte, zda stárnete zdravě

Autor: Redakce
Je-li čištění intenzivní, může pastu i nahradit
TĚLO & MYSL

Je zubní pasta pro zdraví chrupu nezbytná? Podle odborníků ne – a vznikla jen kvůli zisku výrobců. Zdravé zuby lze zajistit i jinak

Autor: Mirka Dobešová
Nebinarita představuje výzvu jak pro jednotlivce, kteří se s ní identifikují, tak pro zdravotnický systém, který musí najít způsoby, jak jim poskytovat vhodnou péči.
AKTUALITY

„Na nebinaritu nevěřím a vlastně jí ani nerozumím,“ říká přední česká sexuoložka, která se specializuje na trans pacienty

Autor: Michal Černý
Součástí vzrušení může být i dominantní postavení muže, kderý kompliment „uděluje“
HOT!

„Miliony žen“ mají v posteli úchylku, o které většina mužů ani netuší. Provazy ani důtky k tomu přitom nejsou potřeba

Autor: Martin Lyko
Emerald Kaia se vydá na první plavbu v dubnu 2026
LUXURY TRAVEL

Nahlédněte za oponu luxusního cestování. Jak probíhá plavba jednou z nejexkluzivnějších jachet současnosti?

Autor: Redakce
Erektilní dysfunkce trápí řadu mužů
HOT!

Jak souvisí oprava pneumatik s poruchami erekce? Seznamte se s překvapivým vynálezcem pumpy na penis, automechanikem Osbonem

Autor: Redakce
V rámci festivalu se představí i španělská primabalerína Cristina Aguilera
KULTURA

Co má společného Morava s iberoamerickou kulturou? Víc, než byste mysleli. Dokazuje to již 21. ročník festivalu Ibérica!

Autor: Redakce
Krása Dolomit láká na idylickou glamsport dovolenou
LUXURY TRAVEL

Nový trend „glamsport“ láká na spojení aktivní dovolené s luxusem. Vyzkoušet jej můžete třeba s kolem v italských Dolomitech

Autor: Redakce

E-Shop