Lubomír Píša, režisér BDSM gay porna
Jakkoli se pornografický server Discipline4boys svého času těšil legendární pověsti nejen mezi tuzemskými gay kožeňáky, jména autorů inkriminovaných videí pro dospělé vstoupila ve známost až díky medializovanému trestnímu stíhání. Lubomíru Píšovi totiž právě výroba a režie BDSM gay porna přinesla pětiletý soudní spor, který vyústil v podmíněný trest 15 měsíců odnětí svobody. V otevřeném interview pro LUI Magazín Lubomír Píša přiblížil jak zákulisí natáčení sadomasochistického porna, tak své dojmy z dlouholetého vyšetřování a soudního řízení.
Dlouhé roky vás živila vážná hudba. Co vás přivedlo k režírování BDSM porna?
K natáčení porna jsem se dostal přes fotografování, které bylo stejným koníčkem jako hudba. Někomu se fotky líbily, a tak mě časem oslovily některé agentury nebo produkce, abych pro ně něco nafotil, a to už je jen malý krůček k videu. Když máte dobrou představivost a fotografické vidění, nedělá vám potíže držet i kameru. Jak jsem již uvedl několikrát při své obhajobě, prvotní záměr byl tvořit filmy erotické s dějovou zápletkou, neotřelé, s BDSM nádechem. Později jsem vycítil, že s gay BDSM filmy bych mohl zaplnit díru na trhu, a tak jsem do toho šel.
Více: EXKLUZIVNĚ: Lubomír Píša, odsouzený za režírování gay porna s BDSM tématikou: „Česká legislativa diskriminuje sexuální menšiny!“
Úspěchy a poptávka se dostavily brzy, protože jsem do filmů vnesl víc než komerci, kterou byly poznamenány mnohé "rychlokvašky" v porevolučním chaosu. Tím myslím lidi, kteří neměli s filmovým uměním nic společného - scházel jim talent, ale disponovali odvahou a penězi, potřebnými pro rychlý start. Takovým jsem byl trnem v oku a nebezpečnou konkurencí, a tak jedna z verzí naší likvidace spočívala v udání ze strany závistivých konkurentů. Takové jednání - alespoň dle mého - patří k těm špatným národním vlastnostem.
Když jste začínali s vaším společníkem působit v pornoprůmyslu, napadlo vás, že by vám tento byznys mohl přinést opletačky se zákonem?
Když jsem začal točit po revoluci, tak tento paragraf ještě nebyl v zákoně, ten tam byl nepozorovaně přidán, aniž by o tom média a legislativa informovala veřejnost. Jako mnoho našich zákonů, i paragraf 191 trestního zákona má své díry a nedokonalosti. Zákonodárcům se totiž podařilo do jednoho odstavce nacpat jak výrobu, tak šíření a distribuci, takže se na porušitele zákona v oblasti BDSM hledí se stejnou razancí jako na výrobce dětské pornografie, což je absurdní. Nemusím snad dlouze vysvětlovat, že výroba BDSM porna vzniká s dospělými jedinci na základě konsensuální dohody na rozdíl od dětského porna, při jehož vytváření dochází ke zneužití dítěte.
BDSM gay porno – na rozdíl od vámi zmiňované dětské pornografie – není žádnou komoditou černého trhu, pornografické servery jsou plné videí s homoerotikou tohoto charakteru. Pro mnohé jedince tak může být jakýkoli postih tvůrců dosti šokující záležitostí. Máte tušení, proč se vyšetřovatelé zaměřili právě na vás?
To je právě to, co se nikdy nedozvíme. V soudním spisu nejsou žádné indicie o osobě nebo stěžovateli, který by konání policie inicioval. Ty zůstávají předmětem takzvané policejní operativy, která dost možná ani neprobíhá písemnou formou. Já pracuji s verzí, že šlo o udání, ať již z ČR nebo ze zahraničí.
V zahraničních BDSM filmech pro dospělé bývá typické, že v závěru scénky pornoherci vystoupí ze svých dominantních a submisivních rolí a dělí se o své dojmy z natáčení, aby bylo zřejmé, že si z něj neodnášejí újmu, ale potěšení. Domníváte se, že by takové záběry měly před českými soudy svou váhu?
Takové pokusy jsme též zpočátku dělali, inspirovali jsme se u americké produkce. Ale posléze jsme tyto scény zavrhli hlavně pro setření autenticity a celkového dojmu z filmu, jehož záměr byl udržet diváka v napětí a ve víře, že se tak děje opravdu a že nejde o žádnou fikci. To bylo možná právě to, co nám v soudním dokazování přitížilo. Nakonec nás zachránily jen výpovědi herců, kteří potvrdili, že některé scény byly předem domluvené a nahrané. Právě výpovědi svědků učinily z procesu velkou frašku, když někteří pod přísahou věrně líčili, jakou rozkoš a slast prožívali, když byli při natáčení podrobeni tortuře....
Na jaký moment pětiletého vyšetřování a soudních tahanic nejméně rád vzpomínáte a proč?
Samozřejmě na přepadení URNou v 8 hodin ráno v mém bytě, na tříměsíční vazbu v nejtěžším oddělení s vrahem na cele a na další - z mého pohledu zcela bezdůvodná a ponižující - příkoří.
Více: Extrémně otevřený ROZHOVOR: Jan Rejfek, model a spisovatel v jedné osobě, se podělil o svou zkušenost z vazební věznice! Jak za mřížemi přežil coby mladý gay, toho času závislý na heroinu?
Setkal jste se během policejního zásahu a během vazby s nějakou šikanou související přímo s vaší sexuální orientací nebo zaměřením?
Paní redaktorko, velmi těžko nacházím slova, abych slušně a s respektem popsal to, co se mi přihodilo, aby to bylo publikovatelné. Lidská závist, hloupost a netolerance byly hlavními atributy celého případu, nevyjímaje nikoho, kdo se na tom podílel. Veřejnost by se měla dozvědět pravdu například o tom, jak mě přepadlo doma deset zakuklenců, rozbili mi hlavu o topení a vsadili mě do vazby do nejtěžšího oddělní s vrahem na cele - údajně proto, aby mě ochránili před lynčováním spoluvěznů. Kdybych neučinil zoufalý pokus o sebevraždu, tak tam jsem možná dodnes. A jestli chcete slyšet nějakou konkrétní perličku: když mě vyváděli v poutech, z protějšího bytu vyšla moje sedmdesátiletá sousedka, na kterou velitel zásahu zařval, ať zaleze, nebo že ji zastřelí. Hanba a stud už se nenosí, hloupost je to, co je nejsnazší vymyslet. Stydím se za stát, co jsme udělali se svobodou a čemu všemu může sloužit právo.
Na základě sexuologického vyšetření takzvaným pletysmografem vám dokonce byla doporučena ambulantní sexuologická léčba, podle níž trpíte společensky nebezpečnou deviací. Jak autoři znaleckého posudku dospěli k tomuto závěru?
Domnívám se, že ono zařízení, kterému vznešeně říkají pletysmograf, by se mělo nacházet spíše v technickém muzeu, a ne v sexuologickém ústavu. Jednoduše rezavý drát, který vám navléknou na penis a promítají diapozitivy strašlivé kvality a obsahu. Údajné vzruchy na penisu pak přenášejí jiným drátem do ještě historičtějšího přístroje, který to celé vyhodnocuje. Mně se poštěstilo zhlédnout kromě mnohých vzácných originálů zaťatou sekeru do dámského přirození, což v konečném popisu mé diagnózy vyhodnotili odborníci jako abnormalitu mého sexuálního cítění a sklony k parafilii. Já, estét, homosexuál, celý život směřující k uměleckým hodnotám, že jsem se vzrušil nad rozčtvrceným dámským přirozením?! Naštěstí tyto nesmysly odvolací soud nakonec přehodnotil a na moji žádost sexuologickou léčbu zrušil.
Česká veřejnost bývá z hlediska LGBT minority vnímána jako dosti tolerantní - na jedince, kteří nacházejí rozkoš v sado-maso praktikách, však mnozí lidé stále nahlížejí jako na „devianty“. Proč podle vás v tomto ohledu platí dvojí metr?
Nemyslím, že to souvisí s českou mentalitou, spíše s celkovou vzdělaností a informovaností jedince a od té se pak odvíjí míra tolerance. Já se domnívám, že veřejnost nemá ráda, když se jí vnucuje násilně něco, o co jednoduše nestojí. Z toho důvodu si myslím, že není dobrá osvěta, když se například účastníci Prague Pride bičují před zraky přihlížejícího davu, který sice nadšeně skanduje, ale pak se ve všech denících píše o zvrácených úchylech. Každý má právo na realizaci svých sexuálních potřeb, ale ve svém soukromí, v klubu tomu určeném, nebo na internetu, na webu řádně zabezpečeném platební kartou a heslem před dětmi - tak, jak jsme to měli my. Fetiše, jako je kožich a bič, znali již naši předkové, ale nechodili s ním na náměstí, a proto o jejich "deviantních" aktivitách čteme jen v historických pojednáních pamětníků, jako o přísně utajené informaci.
Loni v červenci jste v rámci závěrečné řeči své obhajoby uvedl, že vás média zásadním způsobem zostudila a nenávratně poznamenala vaše další uplatnění na trhu práce. Z jakého důvodu chcete dále celou kauzu medializovat, dokonce prostřednictvím vlastní knihy?
Chování některých novinářů je bohužel nedůstojné a neomluvitelné, i když vezmeme v úvahu, že shánět co nejžhavější informace je jejich obživou. Někteří mě od samého počátku jmenovali plným jménem a už předjímali, na kolik let půjdeme se společníkem natvrdo sedět. Jednoduše nectili presumpci neviny, na rozdíl od vraha malého děvčátka, jehož obličej a jméno zůstávají veřejnosti utajeny, aby nedošlo náhodou k lynčování. Jednalo se skutečně o totální likvidaci nejen firmy, ale i pověsti, ukončení podnikání a prakticky znemožnění jakéhokoli pokračování. Nevalná zdravotní a finanční situace mi nedovoluje, abych se dále odvolal k nejvyššímu soudu, případně až do Štrasburku. Během pětileté kauzy jsem se sice vzdělal v obojím právu natolik, že bych se mohl hájit i sám, ale vzhledem k časovým obstrukcím bych se možná ani konce procesu nedožil. Jediné, co mohu, je napsat o tom celém knihu,vytroubit pravdu do světa. Jak by řekl Gustave Flaubert: "Hloupost a nespravedlnost mne popuzují k řevu. A řvu ve svém koutě na hromadu věcí, do nichž mi nic není..."
Foto: archív Lubomíra Píši
