Protekční spratek Pavel Novotný: Až můj otec jednou zemře a oni budou fotit jeho pohřeb, já to pochopím.

Protekční spratek. Bulvární hyena. Prostě šéfredaktor bulvárního média eXtra.cz, Pavel Novotný. Co si myslí o českém bulváru a jeho příjemcích? A jaké to pro něj bylo na druhé straně barikády, když jeho otec, bavič Petr Novotný bojoval v nemocnici o život? O tom všem se otevřeně rozpovídal. Varování pro alergiky! Rozhovor obsahuje pár sprostých slov.

LUI: Nedávno jsem zpovídala Vaši kolegyni a zástupkyni Agátu. Jak se vám s Agátkou spolupracuje?

Pavel: No vlastně dobře. Ona, ať je jaká chce, tak je velká profesionálka a dobrá obchodnice. Je v zásadě spolehlivá a chladná kalkulátorka. Já mám rád přímočarost a s Agátkou se známe už tak dlouho, že si nemusíme na nic hrát a nic předstírat. Takže vlastně hodně dobře.

LUI: V srpnu jste v pokerovém turnaji vyhrál téměř milion korun, už jsou pryč nebo myslíte na budoucnost?

Pavel: Tak ve skutečnosti jsem vyhrál 900 tisíc korun, z nichž určitá část patří sponzorům, kteří mi financují tu profesionální smlouvu. Z toho, co mi zbylo, což bylo něco k půl milionu, jsem to do koruny dal na spořicí účet mé dcery. Nikam jsem nejel, nic jsem si nekoupil. Kromě toho já nejsem investor, mě to nebaví a nezajímá, a navíc jsem nechtěl, aby mě někdo otravoval s tím, že chce půjčit peníze. S tím mám špatnou zkušenost.

LUI: Co Vás na bulvární novinařině přitahuje? Nepředpokládám, že roky děláte šéfredaktora populárních bulvárních magazínů a webů, jen proto, že nějak ty složenky platit musíte… Nebo ano?

Pavel: Ne. To bych vám lhal. Abych řekl pravdu, tak kromě toho, že je to poměrně dobře placená práce, mě to strašně baví, protože můžu oslovovat opravdu velký masy lidí. Něco kolem 1,7 milionu denně. Momentálně vedu myslím druhý nejčtenější bulvární médium v zemi a možnosti, který mi to dává, jsou velmi lákavý a hlavně návykový. Mám poměrně velkou autorskou svobodu a mám schopnej tým lidí okolo sebe, koho by to nebavilo? A kdo má to štěstí, že má opravdu slušnou práci, která ho navíc baví?

Šéfredaktor Pavel a jeho zástupkyně Agáta.

LUI: Čím jste chtěl být jako dítě?

Pavel: Původně kominíkem. Abych se nemusel mejt. (smích) No a od takových šesti do dvanácti let jsem byl naprosto posedlej představou, že budu řidič autobusu, kterej řídí tu Karosu. A teď ve dvaatřiceti letech si udělám řidičské oprávnění skupiny C. Teda, až mi vrátí řidičák. Prostě si plním sny. (smích)

LUI: Jak se vyrovnáváte s rozšířeným despektem k vlastní osobě? Řešíte vůbec nějak to, co si o Vás lidé myslí?

Pavel: Nerad to přiznávám, ale řeším. Na druhou stranu ty výhody převažujou nevýhody. Já si tuhle pověst svým způsobem cíleně vybudoval. Kdybych chtěl mít lepší pověst, tak nepředvádím ty kontroverze, které předvádím. Ačkoli nevýhody jsou evidentní, ono to má i své výhody. Dnes je na mediálním poli tak obrovská konkurence, že ta ambivalence názorů, kterou vyvolávám, mě odlišuje, dokážu zaujmout. Divák na mě reaguje a to je asi moje největší deviza.

LUI: A co ty nevýhody?

Pavel: Já vám můžu vyprávět, jak je to nepříjemný, jak se setkávám s výhružkama, jak mi chodí nenávistný zprávy. Jak se někdy trápím tím, kolik lidí se těší na to, až udělám chybu a pojedu tím výtahem dolů, což samozřejmě přijde. V soukromí musím neustále každému, s kým se potkám dokazovat, že nejsem úplnej debil, což si spousta spoustu lidí myslí. Ale to všechno je pořád malá daň.  Chladnej kalkul výhod a nevýhod mluví jasně.

LUI: Takže tu pověstnou hroší kůži bulvárního novináře máte.

Pavel: Já se už od puberty řídím heslem: „Nechtěj vědět, co si o tobě lidi myslí, to by ses musel zbláznit.“ Mě jsou lidi více méně u prdele. Já mám skvělou rodinu a skvělý přátele, na který nemusím nic hrát, a pěstí mi ještě nikdo nedal. S ostatním se člověk vyrovná.

Více: Aleš Cibulka: S mým Michalem "bojujeme" za práva všech gayů prostě tím, že NORMÁLNĚ žijeme.

LUI: Bulvár je v Čechách obvykle chápán jako to největší novinářské bahno, přesto má standardně nejvyšší náklady a čtenost, proč je to podle Vás tak?

Pavel: Bulvár už je dvě stě let navzdory režimům nejvýdělečnějším odvětvím novinařiny a dále, a teď se podržte, úroveň českého bulváru není vůbec špatná! Ve srovnání s okolními státy máme obrovský náskok před zbytkem střední Evropy a přibližujeme se spíše tomu západnímu stylu. Proč je bulvár tak oblíbený? To je ve své podstatě strašně jednoduchý. Je to skvělá zábava na pět minut. Možná vám budou jiní redaktoři vyprávět, že to má strašnej smysl, ale to není pravda. V dnešní komplikovaný a rychlý době je tahle rychlá a nekomplikovaná zábava přesně to, co lidi potřebují a chtějí. Navíc, bulvár to nejsou jen drby a celebrity, bulvár poskytuje zdarma třeba právní poradnu! A pojďme si říct pravdu, devadesát procent lidí v téhle zemi není tak chytrých jako já (smích) a potřebujou ty informace mít zabalený kopačákem a kozama. No a lidi jsou prostě zvědaví a škodolibý. Hotovo dvacet.

Čistě ilustrační foto.

LUI: Je podle Vás rozdíl mezi bulvárním novinářem a bulvární hyenou?

Pavel: No… Je, samozřejmě, že je. A je to v kvalitě. Řeknu to upřímně, ať mě klidně vaši čtenáři nesnášejí. Já se považuju za typ člověka, kterej je poměrně inteligentní, začínal v prestižních seriózních médiích, kterej v sobě jen potlačil určitý otázky svědomí, a propůjčil svůj talent do služeb bulváru. Dělám bulvár dobře, kvalitně, a dělám ho tak, jak se dělat má, čtivý, ale korektní. Mohl jsem dělat ten nejtvrdší a zlý český bulvár, ale já jsem radši odešel dělat jiný typ bulváru. Já mám prostě rád intriky, sex, peníze, intimní sféru, homotvorbu, ale nemám rád rakovinu a smrt. Neuznávám bulvární novináře, kteří jenom opisují články a nafukujou bubliny. Já jsem přesvědčenej o tom, že to dělám dobře, a taky, že je rozdíl mezi bulvárními novináři. Když jen sedím na prdeli, opisuju články a nafukuju je, tak si svojí práce nevážím a není to řemeslo. Přesto i tenhle bulvár má v Čechách svého kupce.

Více: Nevíte, co k Vánocům? Inspirujte se! Seznam gay friendly společností uvnitř...

LUI: Změnil nějak přístup bulvárních novinářů po zdravotních komplikacích Vašeho otce Váš názor na ně a na Vaši práci?

Pavel: Ne, ani v nejmenším. Mě začalo chodit spousta brutálních vzkazů ve stylu: „Tak aspoň vidíš, jaký to je!“, a v tu chvíli jste pocítil potřebu napsat text na eXtra.cz, který se jmenoval: „Tátův kolaps mě tváří v tvář zvídavému bulváru coby hyenu nezměnil! Naopak!“ V něm popisuji to, o čem jsem přesvědčen, že postup bulvárních novinářů byl v případě mého otce naprosto v pořádku. Já bych postupoval stejně. Jenže já jsem si, na rozdíl od většiny ostatních celebrit vědom toho, že s bulvárem se nedá válčit, ale dá se s ním koexistovat a domluvit. Proto jsem v té situaci, kdy mi umíral otec, stále ještě určitým způsobem celebrita, čekal, že budu čelit zvýšenému zájmu bulváru. A tak jsem udělal to, co má udělat každej.

LUI: A to je co?

Pavel: Jakmile se informace začaly dostávat ven, tak jsem zavolal deník Blesk. Sám jsem je informoval, že se u nás doma něco děje, navrhl jsem podmínky, za kterých jim budu posílat informace. A to výměnou za klid svojí rodiny. Mojí matce nezavolal jediný bulvární novinář, k mému otci se nedostal jediný bulvární fotograf, u nemocnice taky nikdo nefotil. Ne proto, jak si mnozí pitomci myslí, že jsem vlivný bulvární novinář, že jsem jeden z nich, ale proto, že jsem tomu bulváru hodil kost. A když se bulváru hodí kost, on je ochoten se dohodnout. Kdybych se choval jako Tereza Brodská, tak oni prostě budou vartovat u tý nemocnice, budou otravovat mého otce, budou uplácet sestřičky, aby něco natočily. A bude to naprosto v pořádku.

LUI: V pořádku? Není to už trochu přes míru?

Pavel: Vůbec ne. Jeden bulvární novinář, kterej se snažil k tátovi proniknout, a nepodařilo se mu to, mi řekl, že se omlouvá a samozřejmě respektuje soukromí mého otce. Já jsem ho strašně seřval. Řekl jsem mu: „Ty nesmíš respektovat soukromí mého otce, ty idiote! Ty seš hyena, stejně jako já, ty děláš svojí práci, jen teď zrovna stojíš proti silnýmu soupeři.“ Nevyčítám jim to ani v nejmenším. A teď řeknu něco, co asi hodně lidí neskousne. Až můj otec jednou zemře a oni budou fotit jeho pohřeb, já to pochopím. Já tomu budu rozumět a nebudu se na to dívat zle. Bulvární novináři zkrátka dělají svou práci a jen reflektují zájmy čtenářů.

LUI: Stejně jako jste mnohdy podobným způsobem reflektoval vy?

Pavel: No jistě. Takových věcí já udělal spoustu! Čtenáři to po nás vyžadují. Narovinu, celebrita, která si myslí, že může s bulvárem bojovat, celebrita, která ignoruje právo bulváru zajímat se o její soukromí, ta prostě nepochopila vůbec nic. A čeká ji jen hodně hořký zklamání z toho tvrdýho střetu, který ji čeká...

LUI: Jelikož je Pavel velmi sdílná osoba, pokračování rozhovoru, v němž ještě přitvrdíme, vás čeká příště!

S manželkou.

Foto: Hans Štembera, Ivo Kahún, herminapress.cz, eXtra.cz