Hlavní hrdina gay románu "Vesnický závod" Venca vzpomíná

Rozhovor s fiktivní postavou? Proč ne. Když i Marge Simpsonová mohla "nafotit" hambaté fotky pro Playboy, my jsme se rozhodli, že vám přineseme rozhovor s Vencou, hlavním hrdinou připravovaného erotického románu Vesnický závod od autorů s přezdívkami Full.Of  a Leckdo. Momentálně vrcholí kampaň na crowdfundingové stránce Hithit, Venca se tedy rozhodl, že pro LUI odhalí své nitro. Rozhovor jsme nijak necenzurovali, redakčně byl krácen minimálně.

Ahoj Venco! Představ se prosím našim čtenářům.

Jsem Venca, jsem literární postava a přijel jsem k vám ze Semčic ze středních Čech. Mezi mé záliby patří jízda na motorce, kuličkovky a noční akce v lese. A vlastně ještě kluk jménem Ježek, kterej říká, že mám prej vlasy barvy pochcaný slámy.

Jaký je to pocit být hrdinou románu, a to ještě takového, kde je ti vidět až do ložnice?

Hele, naštěstí do ložnice mi čtenáři koukat nemůžou, tohle místo jsem si tak nějak ubránil. Ale ono se stejně moc věcí v ložnici neodehrávalo, bylo léto a všichni jsme byli hlavně venku.

A jinak pocit je to bezvadnej, jako chápeš, trochu jako filmová hvězda si připadám.

To naprosto chápu. Ty devadesátky, to byla bláznivá doba, a ty sis je evidentně užil perfektně. Na Holích, v Semčicích a Žerčičcích se tehdy asi děly věci. Na co z nich vzpomínáš nejradši?

Byla to jedna velká jízda, že se těžko vybírá. Ale teď mě napadá vlastně ta budka. Obyčejná telefonní budka v Semčicích, horká letní noc a studený plech Telekomu v zádech a ve sluchátku Ježek. On seděl v podobné hned ve vedlejší vesnici, ale mezi námi byla bitevní hranice. Prostě nepřátelský území. Romantika jako blázen, vzrušení ještě větší, a nakonec to odneslo sklo tý budky. Říkám si, že to mohl být jeden z prvních sexů po telefonu. Tohle se už dneska prostě nedá zažít, všechny ty internety a grindry...

Ale jako že já jsem fakt spíš duší romantik, jiní kluci by asi vybrali trochu jiný scény.

Upoutávka na chystaný román

Jaké scény myslíš? Pochlub se, romantiku…

S Ježkem toho bylo hodně. Už hnedka zkraje léta v mojí garáži, pod motorkou... Teda vlastně ne – na ponku. Šmír, olej a jak jsem potom zjistil, i můj kámoš Kuba v horním okýnku. No a zapomenout se ani nedá na ten kostel. Tak jako ten výslech byl hodně vtipnej úlet. Představ si svázaný ruce a šátek přes oči, drsný dotazy a horkej vosk z kostelních svíček. Nakonec to dobře dopadlo, zastal se mě... I když to byl už prozrazoval moc.

Ok, ok, zbytek už nechám na představivosti čtenářů. Teď mě ale zajímá, co na to ostatní kluci? Máš nějaké zprávy, co říkají na to, že se najdou v knížce?

Většina o tom, myslím, ani neví   Takže co oči nevidí... Teda kromě Davida, toho asi neznáš, takovej koumák z Prahy, kterej to celý zapsal jako kroniku. Nějak se k tomu právě dostali kluci autoři, který z toho udělali román. Hele, teda pokud na to nenarazí na Hithitu, to by se asi divili. Protože ten náš příběh, na ten se zapomenout nedá.

Pravda, ten Hithit, ten by mohl rozšířit slávu Semčic a Žerčic. Díval jsem se, že s pány autory spolupracuješ na některých odměnách. Museli tě dlouho přesvědčovat, nebo jsi jim kývl hned?

Jo, to museli   Ale na druhou stranu mi to přijde jako super vodvaz, blýsknout se na veřejnosti a vidět, že je o moji story zájem. Ale doufám, že jen čtenářský, o davy turistů v Semčicích nestojíme. Klukům autorům jsem nepomáhal jen já, skalní fanoušci prej roznášeli letáky po českých městech i v těch nejkrutějších mrazech. Tohle se mě naštěstí jako literární postavy netýkalo. Jiní zase pilovali korektury. To se mě taky netýkalo. Jen díky týhle komunitě se ze mě stala přes noc hvězda.

Ještě mě čeká ten rozhovor, kde budu odpovídat na otázky čtenářů, co si vyberou tu odměnu... Ech, toho se trochu děsím

 Co říkáš na to, jak klukům jde Hithitová kampaň? Už jste docela blízko.

Mít vybráno přes sedmdesát procent je už dost drsný. Musím uznat, že jsem měl kluky autory trochu za blázny, že do toho šli takhle po hlavě. Jako chápeš, ta kniha, ten žánr, a tak všechno je hodně nový, ještě to tu nebylo, ale oni tomu věřili. Víc než já   Teď už to dáme, jako musíme, máme čas do neděle. Ale je to nervák. Pro mě jako pro literární postavu té knihy obzvlášť. To uznáš.

To naprosto chápu, že se ti nechce zůstat jen na blogu nebo v hlavách autorů. My v LUI ti taky držíme palce. Chtěl bys něco na závěr vyřídit našim čtenářům?

No tak hlavně moc díky za mě i za kluky vám v LUI – a to jak redaktorům, tak i čtenářům za váš zájem! A dobrej šťouchanec do ramene patří samozřejmě těm, kdo se už do naší kampaně Hithitu zapojili a knihu si pořídili, anebo ještě do neděle pořídí. Protože, i když si to nechci přiznat, já na těch pultech ležet chci.

Zdroj: archiv Vency a autorů