Nejstarší striptérka Česka Miss Sugar

Miss Sugar je 63 let a má energie na rozdávání. Dělá práci, která ji baví a která jí přináší spoustu zážitků. Co že to je za práci? Je nejstarší striptérkou v Česku. Povídali jsme si o tom, jak se k této práci dostala, co na ni říká publikum, i o tom, jaké jsou její plány do budoucnosti.

Jak a kdy jste se dostala ke své profesi?

Poměrně pozdě, až ve svých pětačtyřiceti letech. Jeden impuls byly samozřejmě peníze. V mojí původní práci mi zkrátili úvazek na poloviční, tak jsem si hledala něco dalšího. Tak jsem se rozhodla zkusit striptýz. Už sedm let jsem tančila na diskotékch, chodila jsem předtančovat, třeba do Duplexu. V rozhodnutí mi ale pomohl i jeden můj dobrý kamarád. Viděl, jak jsem zničená, jak jsem bez peněz. Tak mi řekl: “Sugar, jdi tančit, ty to umíš, jsi bavičský typ“. Vlastně mi dal takovou injekci, abych do toho šla.

Tak jsem si to vyzkoušela na diskotéce na Kladně. Přišla jsem se tam nejdřív bavit, ale nakonec jsem se svlékla donaha. Sice jsem si na vysokých podpatcích zvrtla kotník, ale měla jsem veliký aplaus. Když jsem viděla, že to dokážu, hned jsem se rozjela do Prahy a přihlásila jsem se do klubu Carioca. Měla jsem úspěch a vzali mě. Od té doby jsem vystřídala ještě několik klubů, teď tančím hlavně v Darlingu.

Co na vaši práci říká rodina?

Rodina byla napřed v negaci, ale pak to pochopila. Viděli, že nosím dobré peníze, že se dobře starám o dceru. Prostě to pro ně byl šok, ale teď už mi fandí.

Právě rodina ale byla taky jedním z těch impulzů, které mě k téhle práci přivedly. Vyrůstala jsem ve skoro despotickém područí otce i matky. Poslouchat na slovo jsem musela až do čtyřiceti tří let. Vlastně ta revolta proti nim byl jedním z hlavních důvodů, proč jsem začala tančit striptýz. Určitě jsem ale nikomu nechtěla způsobit žádnou křivdu, jen se vysvobodit.

A co třeba reakce z okolí?

Nejhorší bylo okolí mojí rodiny, lidi z vesnice, kde jsem dřív bydlela. Viděla jsem, jak je můj táta zničený, když mu sousedi říkají „k*rva to je!“. Přitom jsem nic takového nikdy nedělala, jenom jsem tancovala. Třikrát jsem se musela stěhovat. Jakmile se to o mně dozvěděli lidé v bydlišti, neunesli to. Vlastně už dřív po mně chtěli redaktoři interview, ale já jsem říkala, že kvůli rodině si to nemůžu dovolit. Teď naštěstí bydlím sama s pejskem v centru zábavy Ve Smečkách, takže už je to v pořádku.

Co vám přinesla vaše kariéra, tedy kromě peněz? Změnila nějak váš pohled na život?

Ohromně ho změnila. Stal se ze mne šťastný a vyrovnaný člověk. Teď jsem nabitá energií. Předchozí práce nebyla špatná, ale energii mi spíš brala. Jsem teď prostě volná.

Co fanoušci? Jaké na vás chodí publikum?

Chodí na mne ženy i muži, lidé různých věkových kategorií. Od dvacetiletých až po ty nejstarší. Měla jsem tu i pána, kterému bylo osmdesát devět. Řekli mi „Nebojte, dostal prášky, tak ho nešetřete.“ Ale přišel mi i mail „Strašně vám držíme palce. Podepsána romská rodina ze Strašecí.“

"Musíte umět dělat show, nebrat se vážně a vcítit se do diváků," říká Miss Sugar

Jaký je váš recept na úspěšné představení?

Já do toho jdu s tím, že se show bude líbit. Když je třeba klient sevřený, vtažený do sebe, tak já za ním jdu. Pohladím ho po tváři, udělám dva kotouly dopředu, jeden dozadu, svíčku a roznožku. Oni poznají, že dělám hlavně legraci. Mám kostým uklízečky, karkulky, piráta, čarodějnice. S tím tančím na „Váňo, Váňo Ivánku“. To se líbí, roztleská to lidi, tu pohádku každý zná.

Nejdůležitější je kontakt s člověkem. Dívám se vždy do očí, sleduju výraz, pohnutky a improvizuju. Na každého člověka platí něco jiného, kontakt očima, gesta, pohyby. Důležité je se vcítit do diváků, nebrat se vážně a umět udělat show. Taky se mi někdy stane, že dotyčný nechce tančit. Tak laškuju s lidmi okolo a ukazuju mu, že to není nic, čeho by se měl bát.

Proč myslíte, že se ti lidé bojí?

Někdo přijde, já si ho přitisknu na prsa, on se lekne a uteče (smích). Asi předtím nic takového nezažili, aby starší paní takto tancovala. Někdy se může stát, že jim mě někdo pomluvil. Nebo zase okolí moc hecuje „Ta ti teda dá, ta tě teda vypere…“ Pak člověk neví, co si má myslet. Je na mně, abych si k lidem otevřela cestu.

Když tančíte v centru Prahy, určitě máte nějaké zkušenosti se zahraniční klientelou. Jací jsou cizinci diváci? A neláká vás tancování v zahraničí?

Skoti, Švédi, Noři, všichni seveřani se umí bavit velice dobře, Španělé taky. Ale třeba Italové se drží zpátky. Bojí se a nechtějí, abych se přibližovala. Tak pro ně dělám striptýz uprostřed místnosti, naházím na ně svoje oblečky a oni úplně rozkvetou. Do publika jsem nastřílela už asi pět set padesátery tanga (smích).

Když jsem tancovala pro jednoho Američana, hodila jsem mu prsa za krk. On si je vzal, přitiskl je na uši a pochvaloval si, jaká měl pěkná sluchátka (smích). Přímo v zahraničí jsem ale ještě netancovala, i když nabídky byly, třeba z Holandska, Slovenska, ale i z USA. Ale určitě bych se chtěla někam podívat, jen to chce osmělit se. Myslím, že je to tak otázka dvou let.

Jak se udržujete v kondici a čím si nabíjíte baterky?

Chodím plavat a taky mám skvělou trenérku. Chci teď nabrat svaly v kloubech, které potřebuju při tančení. Ale člověk tam i nabere fyzičku a po tom cvičení je mi krásně po celém těle. Energii a napětí v těle dám do cvičení a hned se cítím na osmnáct.

Taky ráda vařím. Dobré jídlo, dobré pití, to je moje živobytí. Ale mimochodem, alkohol vůbec nepiju, daleko radši mám hruškový džus. Alkohol mi prostě nedělá dobře. Spoustu energie ale také beru přímo v práci.

Co plánujete do budoucna?

Mám ráda práci, kterou dělám, a chci ji dělat do osmdesáti. Chci se naučit ještě kotoul s přemetem, stojku a hvězdu. Třeba jenom náznak hvězdy, ale to bude stačit. Chci lidi pobavit a důležité je, když se budou smát.

Teď budu spolupracovat s paní Qashou, choreografkou. Zatím tancuju na svoji vlastní choreografii, ale nejsem s tím úplně spokojená. Takže chci od ní něco přiučit, aby ta choreografie správně seděla ke kostýmu.

Co byste chtěla vzkázat našim čtenářům?

Lidem bych chtěla vzkázat, aby si našli někoho, s kým si mohou doplňovat energii. Někoho, s kým se můžou smát a bavit. Aby si našli takovou práci, která jim bude přinášet radost. A jestli budou chtít, tak jim taky zatančím.

A LUI moc děkuji za rozhovor a příjemné posezení!

Zdroj: archiv Miss Sugar