Dnes startuje na Hithitu kampaň na podporu prvního českého erotického gay románu. Přinášíme vám exkluzivní rozhovor s jeho autory
O tom, že se chystá vydání prvního pořádného českého erotického gay románu Vesnický závod, jsme psali už začátkem minulého měsíce. Dnes autoři Leckdo a Full.of odstartovali kampaň na crowdfundingovém portálu Hithit. Při té příležitosti jsme je v LUI vyzpovídali.
Nejdřív bych vás poprosil, abyste se našim čtenářům představili...
Full.Of: Oba jsme nedávno oslavili třicátiny. Jsme náplavy, které do Prahy přišly za studiem a už tady tak nějak zůstaly.
Leckdo: Jsme spolu v dlouholetém vztahu. Vlastně jsme taková partnerská a spisovatelská dvojice. Ještě před románem jsme spolu napsali spoustu povídek.
F: Kromě psaní nás oba baví fotit. Jak obálku, tak propagační fotky jsme si nafotili sami.
Vím, že jste začali psaním povídek na webu. Co na ně říkali čtenáři?
F: Čtenáři, ale i čtenářky na webu, ti nás vlastně nastartovali. Některé z těch povídek, na kterých je založený náš román, si přečetlo třeba šest tisíc lidí. Šest tisíc unikátních čtenářů. To byl přesně ten důvod, proč jsme se pustili do tohohle šíleného projektu.
Hlavní důvod napsat román byl tedy úspěch u čtenářů?
F: Určitě. Ale první díl vlastně vzniknul jako povídka. Příběh se nám zdál zajímavý a říkali jsme si, že jsme schopní ho dál rozvíjet. Tak vznikaly další kapitoly. Když jsme měli šest kapitol (asi třetinu knihy), tak jsme si řekli, že by to nemusel být jen cyklus povídek, ale mohl by to být román.
L: Kromě čtenářů nás přesvědčily i postavy jako takové. Pod rukama nám vykrystalizovaly osobnosti, se kterými jsme se docela sžili.
Kdy román vyjde, to záleží jen na čtenářích
S čím jste měli největší problém, když jste knížku psali?
L: Skok od povídek k románu je relativně velký. V románu jsou úplně jiné nároky na vývoj postav, na komplexnost děje a tak podobně. Říkali jsme si, jestli máme chuť investovat rok a půl života do něčeho, co existuje, do všeho toho přepisování. Jestli se nemáme radši pustit do něčeho dalšího...No, nakonec jsme si řekli, že do toho půjdeme. A bylo to hodně práce.
F: Ten text vůbec nebyl koncipovaný jako román. Když jsem psával dřív, na začátku jsem si promyslel, jak má vypadat struktura toho románu, jaké budou postavy a co se s nimi má stát. Až potom jsem se soustředil na text. Tady nám nejdřív vzniknul text, který jsme až dodatečně museli přepracovat, aby působil, jak má.
Román tedy vzniknul bez nějakého většího plánování?
L: Román vznikal naprosto spontánně. Vždycky jsme jen nadhodili kapitolu. Jeden začal psát, napsal třeba dva, tři odstavce textu. Pak ho dal tomu druhému a ten musel reagovat. Tahle technika nám pomohla zbavit se zbytečných složitostí.
F: Bylo to vlastně podobné jako LARP nebo roleplaying. Vžijete se do postavy, ale přitom nevíte, kam se rozhovor bude dál ubírat, nebo co se s postavou dál stane. Takhle jsme psali už povídky.
L: Tady každý „hrál“ za jednu skupinu postav. Nedomlouvali jsme se mezi sebou, co a jak. Jen jsme to nakonec při finálních úpravách trochu učesali.
Autoři si připravili i trailer pro svůj román
Proč jste se rozhodli zasadit román do vesnice a devadesátek?
F: Co se námětu týče, tak vznikl, když jsme byli u známých na Vysočině. Bavili jsme se o tom, že měli nějakou motorku, na kterou jim chybí náhradní díly. Ale prý není problém je sehnat na místním šroťáku. Podívali jsme se na sebe a měli jsme oba stejný nápad. Šroťák na vesnici, okolo něj vesničtí kluci. Hned víkend nato jsme napsali první povídku.
L: Počátek devadesátek si trochu idealizujeme, ani jeden jsme ho pořádně nezažili. Vidíme ho ale jako takovou bezstarostnou, neukotvenou dobu, která k námětu padne. V jedné kapitole jsme taky potřebovali použít telefonní budku. Těch už dnes moc není (smích).
F: Taky to byla doba bez stereotypů. Neřešíme, jestli jsou kluci gayové, nebo ne. V tomhle smyslu jsme možná trochu surreální, ale proč ne.
L: V románu si také hrajeme s tím surreálnem a trochou magického realismu. Aspoň v tom smyslu, co a je a není možné…
F: Ty už o tom mluvíš, jako byl to bylo nějaké těžce filosofické dílo (smích). Kdepak, je to spíš takové letní čtení.
Vycházíte v textu ze svých zkušeností?
F: Vycházíme hlavně z vlastní fantazie. Snažíme se být v románu různorodí, ale vždycky píšeme o něčem, co nás bralo. Naše osobní zkušenost v tom ale taky trochu je.
Dnes spouštíte kampaň na Hithitu. Co máte připravené pro fanoušky?
L: Tak kromě knížek jako takových je to spousta drobných bonusů.
Jedním z nich je třeba balení papírových kapesníčků s motivem našich postaviček. Doufáme, že se budou čtenáři hodit, když se někde zavřou s naší knížkou sami a… (smích). Pak máme připravené placky „I <3 Semčičáky“ a „I <3 Žeřčičáky“. Když se čtenáři někde potkají, aby se podle nich mohli najít.
Máme ale i kamuflážní přebal. Ten se bude čtenářům hodit, pokud si budou chtít číst třeba v MHD nebo u příbuzných a nebudou se chtít dělit o to, co čtou za knížku. Stačí ukázat tenhle přebal a nikdo už nebude chtít klást další otázky.
Při pohledu na takovýhle obal přejde zvědavce chuť číst přes rameno
F: Tohle ale není všechno. Máme i speciality. Dáváme možnost čtenářům vytvořit na knize svůj vlastní otisk.
Můžou si pojmenovat jednu ze dvou postav, které se v jednu chvíli k sobě docela mají, a poslat nám k ní i nějakou krátkou charakteristiku. Nebo pojmenovat kapelu, která tam hraje na konci. Dáváme takhle čtenářům možnost vstoupit do literárního světa.
L: Ještě je možnost zeptat se na něco Vency.
F: To je jeden z našich hlavních hrdinů. Na konci knížky s ním vyjde rozhovor sestavený nejen z dotazů našich čtenářů.
Co byste chtěli na závěr vzkázat čtenářům?
L: Tak samozřejmě bychom byli rádi, kdyby si knížku koupili a dali nám najevo, že u nás a na Slovensku jsou lidé, které tenhle žánr zajímá.
F: Pokud čtenáři podpoří náš román, nepodpoří jen nás, ale i celý nový žánr, který by tak mohl vzniknout.
Zdroj: archiv autorů
