Gay gen existuje! Největší studie DNA v historii prokázala genetické rozdíly mezi heterosexuály a gayi

Homosexualita, potažmo to, jak vzniká, je otázkou, jíž se vědci dlouhodobě zaobírají. Už to je samozřejmě obrovský pokrok od někdejších zažitých představ, že odlišná sexuální orientace je podmíněna okolními vlivy, výchovou, touhou upoutat pozornost….příp. že je možné se jí libovolně „zbavit“. Ovšem jak se zdá, nyní věda učinila další skok kupředu – výzkumníci totiž odhalili, že bájný „gay gen“ není jen chimérou, ale prokazatelným faktem.

Vědci z North Shore University System Research Institute v Illinois se v zatím historicky nejrozsáhlejší studii svého druhu zaměřili na porovnání genomů (tj. kompletních DNA kódů) více jak 2 000 mužů – z nich jedna polovina byla tvořena gayi a druhá muži heterosexuálními. A v určité části genetického kódu vědci odhalili zřetelné rozdíly, a to mezi geny známými jako SLITRK5 a SLITRK6. Prví z nich se podílí na správné funkci štítné žlázy (zajímavé pak je, že tzv. Graveovým onemocněním – tedy nadměrnou funkcí štítné žlázy, trpí výrazně častěji právě gayové), druhá pak ovlivňuje vývoj mozku včetně určité části hypotalamu, jež uvolňuje hormony (gonadotropin) pomáhající regulovat lidské sexuální chování.

„Předchozí studie ukázaly, že určité části hypotalamu jsou u homosexuálů až o 34 % větší než u heterosexuálů,“ konstatují v The Telegraph. Na tuto skutečnost přitom přišel již počátkem devadesátých let neurovědec Simon LeVay, který v souvislosti s novým objevem neskrývá nadšení – potvrzuje totiž de facto i jeho výsledky.

Ačkoliv množství specialistů, ale i LGBT lidí se nyní těší na to, že věda konečně odhalí podstatu homosexuality a prokáže, že se nejedná jen o „životní styl“, někteří genetici vyzývají k obezřetnosti. Podle Deana Hamera by pak v extrémním případě, kdy by věda skutečně definitivně byla schopna určit, co v genetickém kódu stojí za odlišnou sexuální orientací, mohli být gayové považování za „postižené“, někteří rodiče by třeba mohli chtít také přerušit těhotenství, pokud by panovalo přesvědčení, že dítě bude gay.

I navzdory novým objevům je však vědecká obec spíše přesvědčena, že nikdy nedojde k odhalení konkrétního „přepínače“ mezi sexualitami. „Pravděpodobně existuje soubor genů, z nichž každý má samostatně pro ovlivnění sexuality nízký efekt,“ tvrdí vedoucí celého aktuálního výzkumu, Alan Sanders. „Někteří lidé pak skutečně budou gayové, ovšem budou i tací, kteří budou mít srovnatelnou genetickou výbavu, která šance na homosexualitu zvyšuje, ale gayové stejně nebudou.“

Zdroj: hornetapp.com, newnownext.com