Kontroverzní fotograf ERZVO reprezentuje Česko a Slovensko - potetovaným Ježíšem s Coca-Colou v ruce

Díky spolupráci s Peterem ERZVO Zvonárem jsme měli možnost nakouknout na vysoce prestižní událost. Jakmile se předávájí ceny v Hotelu Armani, který se nachází v jedné z nejslavnějších budov na celém světě, v dubajské Burj Khalifa, máme jistotu, že jde o něco skutečně důležitého. ERZVO byl vybrán, aby v soutěži o nejlepší umělecká díla světa reprezentoval střední Evropu. Nevycouval z této výzvy a do soutěže poslal odvážný snímek zobrazující Ježíše Krista... řekněme, velmi netradičně. Jak se umístil? A neměl se svou fotografií v muslimském světě problémy?

LUI: Získal jste nominaci na cenu The Global Art Awards. O jaké ocenění se vlastně jedná?

ERZVO: Je to událost pro umělce různých uměleckých žánrů, jako je výtvarné umění, plastika, fotografie a podobně. Je to jedna z největších akcí v dané umělecké oblasti na Středním východě. Organizuje ji asociace The Middle East Art Collector Association (MEACA) ve spolupráci s The Wall Street Journal z New Yorku. Na Středním východě je slavnostní ceremonie srovnatelná s udílením Oscarů. Jedním ze sponzorů je slavný hotel v Burj Khalifa, proto cena vypadá jako tato proslulá stavba.

LUI: Jak probíhá taková akce?

ERZVO: Událost to byla skutečně velmi okázalá, na velmi vysoké úrovni, od červeného koberce, přes výstavu až po tříchodovou večeři a vyhlašování a předávání ceny samotné. Překvapila mě i obsluha, která dolévala víno, jakmile jsme ho dopili. Celou akci ukončila diskotéka, která trvala až do brzkých ranních hodin.

LUI: Na základě čeho jste byl na udílení cen pozván?

ERZVO: Byl jsem jedním z prvních finalistů. Nominaci jsem dostal za fotografii Iconic – nahý Ježíš Kristus ležící u ledničky, pijící Coca-Colu. Když jsem tento snímek před dvěma lety pořizoval, šlo mi o to, abych zobrazil jednu z největších křesťanských ikon zároveň s jednou z největších komerčních ikon. Obě tyto ikony jsou známé po celém světě. Mám rád křesťanskou tematiku a nechci nikoho pohoršovat. Neznevažuji osobu Ježíše Krista, právě naopak, snažím se ji vykreslit jako obyčejného člověka, který chodil po této zemi. Samozřejmě je to otázka pohledu, takže jsem měl i problémy.

MEACA mě oslovila na jaře. Líbila se jim moje tvorba, a tak chtěli, abych jim poslal fotografií víc. Poslal jsem jim Ježíše a počítal jsem s tím, že to bude pro Střední východ nepřijatelné. Ale zjevně jsem se mýlil. Střední východ, obzvláště Spojené arabské emiráty, se otevírají světu, a jak jsem později zjistil, otevírají se i dalším náboženstvím.

LUI: Jak jste se v soutěži umístil?

ERZVO: Nezískal jsem sice žádné ocenění, ale už jenom finále na takto prestižní soutěži, kde se utkaly tisíce umělců z celého světa, je pro mě obrovský úspěch, který mě může posunout kupředu. Teď už jde jenom o to, aby si mě všimli nějací sběratelé umění, investoři a hlavně kurátoři ze světových galerií, kteří se udílení cen účastnili.

LUI: Cestoval jste sám, nebo s doprovodem?

ERZVO: Do Dubaje jsem jel se svým přítelem Daliborem a především s naším sponzorem, který platil celou cestu, včetně veškerých poplatků a ubytování. Bez něho bychom si tento drahý špás dovolit nemohli, takže mu jsem za to velmi vděčný. Současně jsem v Dubaji slavil svoje padesáté narozeniny, takže to, že se mnou pojede i Dalibor, byla moje podmínka, na kterou sponzor naštěstí kývnul.

LUI: Podílí se váš partner nějak na vaší kariéře, nebo se do ní snaží spíše nezasahovat?

ERZVO: Podílí a velmi výrazně. Je pedagog, učí španělštinu, ale rozumí i umění a má velmi dobrý vkus. Poslední projekt Homo Sapiens Aves, který bude vystavený i v Praze, je vlastně naším společným dílem.

LUI: Nesetkal jste se v silně nábožensky založené zemi s nějakými problémy?

ERZVO: Před odletem do Dubaje jsem si nastudoval podmínky, zákony arabských emirátů, a nebylo mi zrovna do smíchu. Jednak kvůli fotografii nahého Ježíše, ale také proto, že jsem velmi otevřený gay. A nehodlal jsem to skrývat ani tam. Neměli jsme však žádné problémy. Dubaj je velmi otevřené místo, i když je tam homosexualita trestná, měl jsem pocit, že tomu tak je jenom na papíře. Přišlo mi, že právo šaría se v praxi moc nevyužívá, ale samozřejmě se můžu mýlit. Přeci jen tam nežiju a nevím, jak to tam běžně chodí. Lidé mi připadali velmi milí, i když město je to velmi umělé, bez jakékoli atmosféry. Zřejmě proto, že nemá historii. Ale na pláži u moře jsem to vnímal úplně jinak, tam jsem se dokázal vyblbnout.

LUI: Zažil jste na svých cestách nějakou formu diskriminace?

ERZVO: Neprocestoval jsem dost zemí, abych to mohl porovnávat, ale zatím jsem se nikde s diskriminací nesetkal. Samozřejmě existují skupiny, které jsou proti jakékoli odlišnosti. Jednu takovou máme i na Slovensku, dokonce kandidovala do VUC (vyšší územní celek, hovorově kraj, pozn. red.), ale díkybohu propadla. Mnohem častěji se setkávám s vnitřní nesvobodou, která nesouvisí s orientací. A tu si bohužel neseme všichni v sobě.