Dva kluci a kocour: "Registrované partnerství? To raději uspořádáme svatbu v zahraničí!"
Potkali se na Grindru, a jelikož měli oba profil v angličtině, dlouho o sobě ani nevěděli, že jsou Češi. Dnes plánují velkolepou svatbu, které se budou účastnit i jejich děti. David s Jaroslavem bydlí v centru Brna v pronajatém bytě s terasou. V domácnosti s nimi žije ještě čistokrevný Brit – krátkosrstý Horus, se kterým si založili instagramový účet twoguysandatomcat. Ačkoli tvoří pár teprve krátce, udělali podle svých slov velké kroky k vlastnímu štěstí.
LUI: Jak probíhalo vaše sbližování?
Jaroslav: Poprvé jsme si napsali loni 21. prosince, ale bez sexuálního podtextu, jak by člověk v prostředí Grindru čekal. Potom se na dlouhou dobu David vytratil. Opět jsme si začali psát až v květnu, kdy se mi David po dlouhé době ozval. Dozvěděl jsem se, že není sám, ale v téměř rozpadlém vztahu, jen nebyl s to jej ještě ukončit.
David : Původně jsme si z nějakého záhadného důvodu psali anglicky a Jára si podle mé fotky myslel, že jsem Ital.
LUI: Davide, jaké to pro vás bylo, takhle rychle přejít z jednoho vztahu do druhého?
David: Nebylo to jednoduché. Ale ten večer, kdy jsem Jarkovi řekl, v jaké jsem situaci, pochopil mě. Sledovali jsme film, seděli vedle sebe a vnímali přítomnost druhého člověka, spřízněné duše. Opět jsem cítil klid v duši, aspoň na chvíli.
Jaroslav: Myslím si, že jsem dokázal být dobrou oporou, podpořit ho a napomoci k tomu, aby vše proběhlo pokud možno s klidem a tak, jak si David představoval. Byly to pro něho těžké měsíce.
LUI: Jak probíhaly první schůzky?
Jaroslav: Domluvili jsme si rande před Big1Fitness v Brně na Václavské, ale DAvid přišel až po půlhodině. Několikrát jsem si říkal, jestli už nevyšel a já si ho nevšiml nebo jsem ho jen nepoznal, ale nakonec jsem se dočkal.
David: Rád vzpomínám na naši další schůzku v čajovně, kdy jsme oba už věděli, co k sobě cítíme, ale ještě jsme si to neřekli. Pamatuji, jak jsme si povídali, dívali se do očí a pak vyjádřili naše pocity.
Jaroslav: Nepociťoval jsem takové to pobláznění, prostě mi jako člověk David seděl. Sem tam tyto chvíle přijdou a jsou krásné, ale myslím, že když to nezačíná euforií, extrémním nadšením a někdy i závislostí na tom druhém, je to lepší.
LUI: To šlo tedy celkem rychle...
Jaroslav: Na můj vkus, ale i dle pohledu jiných lidí, jsme takový zrychlený pár. Po dvou měsících společného soužití jsem Davida požádal o ruku.
David: Pravda je, že jsme už měli nedorozumění i konflikty, ale vždy jsme vše vyřešili otevřenou a upřímnou komunikací a pochopením. Milujeme se a máme se rádi ještě víc.
Jaroslav: Ujistil jsem se, že David trvá na tom, že se problémy mají řešit a že rozcházet se kvůli hloupostem nemá cenu.
LUI: Nepovažoval jste to někdy za ukvapené rozhodnutí?
Jaroslav: Pro někoho bláznovství, ale jestli by to přišlo za půl roku, za rok, nebo teď, to už je jedno. Stojím si za svým rozhodnutím. Někdy se spolu nebavíme, ale mraky se přeženou, obejmeme se a je to. Z mého hlediska by takovým zásadním důvodem pro rozchod byla nevěra nebo krádež a podobné věci. Říkal jsem Davidovi nejednou, že jsem na něj v podstatě čekal čtrnáct let. Přistupuje k věcem téměř úplně stejně jako já.
David: Řekl jsem ano, vezmu si tě. Jednou ze změn, které jsme udělali, bylo zveřejnění zasnoubení na Facebooku. Znamenalo to pro nás v určité míře také další coming out, hlavně před některými členy rodiny.
LUI: Setkali jste se s nějakými negativními ohlasy?
David: Reakce byly spíše neutrální, ale popřály nám například rodiny, od kterých bychom to ani nečekali. Když jsme se sestěhovali k sobě, sousedé nám pak pomohli půjčenou dodávkou. Nečekal bych, že v lidech, se kterými jsme se teprve seznámili, najdeme takovou oporu a pomoc.
LUI: A kdy bude svatba?
David: Říká se do roka a do dne, ale plánujeme ji v následujících několika letech. Jednak vzhledem ke stávající právní úpravě stejnopohlavních svazků omezených na registrované partnerství, ale také proto, že chceme, aby naše svatba byla zážitek, nejen pro nás, ale i pro hosty. Věříme, že v následujících letech dojde k zrovnoprávnění manželství i u nás. Pokud ne, bude nás to sice mrzet, ale svatbu uspořádáme v zahraničí.
Jaroslav: Já jsem na to už i vytvořil projekt. Ale než na jeho realizaci našetříme, bude to trvat možná šest nebo i víc let. Do té doby bych rád vyřešil auto, bydlení a dítě. Taková ta krásná idea toho, že i naše dítě se bude účastnit naší svatby.
David: Chceme také dát dalšímu životu zázemí, péči a lásku, tedy šanci na vlastní štěstí, uplatnění a vše, co rodiče svému dítěti mohou nabídnout. Naši přátele a spolužáci již zakládají rodiny, mají děti, žení se a vdávají. Možná jsme do vínku dostali něco trošku jiného, ale možnosti, jak prožít svůj život, bychom měli mít všichni stejné.
LUI: Jak trávíte svůj volný čas?
Jaroslav: Chodíme do fitka. Mě na běh zatím moc neužije, ale turistiku miluji, takže se klidně vydám na dlouhé svižnější procházky. Rádi zajdeme do kina, chceme si pořizovat kolo, aktivit je spousta.
LUI: Chodíte někdy do klubů?
David: Zřídkakdy. Spíše si zajdeme na večeři, na víno nebo na pivo. Také si uvaříme něco dobrého sami, většinou spíše zahraniční kuchyni. Součástí našeho bytu je terasa, máme zde květiny, bylinky, ručně vyrobenou vodní fontánku a osvětlení.
Jaroslav: Tam si často při večeřích povídáme s přáteli. Oba se věnujeme hudbě, hrajeme na klávesy, časem bychom si chtěli koupit klavír, ale až do vlastního.
LUI: Chtěli byste něco vzkázat našim čtenářům?
Jaroslav: Rád bych popřál všem, kteří jsou sami, ať nezoufají. Jak se říká, ten pravý opravdu jednou přijde. Mladší, starší, na tom nesejde, pokud si budete rozumět, budete spolu táhnout za jeden provaz a půjdete si za svým cílem, nebude vám vadit jakákoliv překážka.
David : Ano a i přes obtížné chvíle, které Vám život nachystá, přijdou okamžiky, kdy si řeknete, že to stálo za to.
